Č. 3285.

Nemocenské pojišťování: * Předpokladem povinnosti nemoc, pokladny k náhradě ve smyslu § 8, odst. 3. nemoc. zák. jest, aby člen nemoc, pokladny byl ve veř. nemocnici nejen léčen, nýbrž i ošetřován.
(Nález ze dne 25. února 1924 č. 3136).
Věc: Okresní nemocenská pokladna v Karlíně (adv. Dr. Otto Sommer z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o náhradu ošetřovacích útrat.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím z 13. června 1922 vyslovila zsp v Praze na základě § 66 nem. zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. ve sporu všeob. veř. nemocnice v J. s okr. nemocenskou pokladnou v K., že pokladna tato jest dle § 8, odst. 3 nem. zák. povinna nahraditi útraty vzešlé ošetřováním člena svého Františky T. v této nemocnici od 17. června do 1. července 1921 za 15 dnů částkou 241 K.
Odvolání okr. nem. pokladny v K. min. soc. péče rozhodnutím ze 4. září 1922 nevyhovělo z důvodů rozhodnutí prvého.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uváži) nss toto:
§ 8 zák. o nemoc. pojištění připouští, aby onemocnělému členu nem. pokladny místo bezplatného lékařského ošetřování, potřebných léčiv a nemocenského, na něž má nárok podle § 6, poskytnuto bylo na útraty nemoc, pokladny bezplatné léčení a ošetřování v nemocnici podle poslední třídy, a ukládá proto v odst. 3. nem. pokladně povinnost nahraditi veř. nemocnici náklad za léčení a ošetřování podle poslední třídy do 4 neděl. Co jest rozuměti léčením a ošetřováním ve veř. nemocnici, vykládá blíže zák. ze dne 5. března 1888 č. 19 z. z. pro Čechy v § 4, podle něhož veř. nemocnice poskytují přijatým nemocným jednak přiměřenou pomoc lékařskou « léky, jednak lože a pobyt v místnosti zařízené tak, aby vyhovovala potřebám nemocných, dále stravu, dohled a obsluhu, a v případě úmrtí pohřeb.
Nárok veř. nemocnice v J. vznesený na stěžující si pokladnu opřen byl o tvrzení, že František T. byl do nemocničního ošetřování přijat dne 17. června a propuštěn dne 1. července 1921. Tím veř. nemocnice v J. nemohla míniti nic jiného, nežli že poskytovala Františku T. po 15 dní to, zač jí cit. zem. zák. a § 8. zák. o nemoc. pojišťování přiznává právo žádati poplatek.
Okr. nem. pokladna v K. však během správního řízení popírala, že by Františku T. bylo poskytnuto v nemocnici ošetřování a léčení v naznačeném obsahu slova, tvrdíc, že v nemocnici opatrován nebyl, nýbrž že se stravoval ve svém domově a do nemocnice pouze docházel k ambulatornímu léčení. Správnost tohoto tvrzení. připustila podle spisů i správa veř. nemocnice v J. v přípisu na zsp-ou z — (»jmenovaný v nemocnici neležel, nýbrž pouze k převazům docházek), a v přípisu z —, že T. v nemocnici stravován nebyl.
Za tohoto stavu věci sluší míti za prokázáno, že T-ovi se dostalo ve veř. nemocnici v J. pouze lékařské pomoci, nikoli však i opatření (lože a pobytu, stravy a obsluhy).
Je-li tomu tak, pak nelze důvodně tvrditi, že by byl T. býval v nemocnici ošetřován a není splněn předpoklad § 8, odst. 3 nemoc. zák., který váže náhradní povinnost nem. pokladny na podmínku, že člen její byl ve veř. nemocnici nejen léčen, nýbrž i ošetřován.
Okolnost, že člen nem. pokladny byl do nemocnice zapsán a veden v evidenci jako pacient na celé zaopatření, nemůže ještě sama o sobě býti dostatečným podkladem pro nárok nemocnice na náhradu ošetřovacích nákladů, poněvadž nárok tento jí přísluší dle § 5 zák. z 5. března 1888 č. 19 z. z. čes. pouze za skutečné léčení a ošetřování.
Že by však T. byl požíval třebas jen částečného ošetřování v nemocnici v době od 17. června do 1. července 1921, není obsahem spisů doloženo.
Vzhledem k těmto úvahám bylo nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

č. 3285. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 661-662.