NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 1

Čís. 13267.

Zmaření výminky smluvní stranou, která v případě jejího splnění by byla povinna k plnění, se rovná samému splnění výminky.
(Rozh. ze dne 9. února 1934, Rv I 1304/32.)
Žalující vodostavební společnost domáhala se na žalované obcí zaplacení za vypracování projektu skupinového vodního díla. Ve sporu šlo o to, zda žalobní nárok je promlčen. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Podle zjištění nižších soudů objednala žalovaná obec u žalobkyně v roce 1919 projekt stavby společného vodovodu pro obec za podmínek uvedených v protokole o zasedání obecního výboru ze dne 29. září 1919; žalobkyně tuto objednávku přijala a měla projekt již v roce 1920 zhotovený; žalovaná obec usnesla se v zasedání výboru dne 20. října 1921, že od provedení projektu společného vodovodu upouští, načež starosta obce dopisem ze dne 22. října 1921 žalobkyni o tom uvědomil s podotknutím, že se obec vzdává tohoto projektu jí do té doby žalobkyni nedodaného a že tím veškeré závazky, jež by jí podáním projektu vznikly, zanikají. Podle zadávacích podmínek nepříslušel žalobkyni nárok na odměnu za zhotovený projekt, jestliže žalovaná obec stavbu vodovodu do tří let po dodání projektu provede a tuto stavbu žalobkyni zadá; kdyby obec do tří let stavbu zadala jinému podnikateli, měla obec žalobkyni zaplatiti určitou odměnu v podmínkách blíže stanovenou do tří dnů po onom zadání. Kdyby stavba do tří let provedena nebyla, byla obec povinna žalobkyni polovici této odměny zaplatiti do osmi dnů po zadání stavby jinému podnikateli, kdyby dodatečně po uplynutí tříleté lhůty stavba zadána byla jinému podniku, než podniku žalobkyně. Z toho, co dosud uvedeno, je patrno, že podle vůle stran úplata za objednané dílo měla jen tehdy býti vyloučena, kdyby žalující straně byla bývala též zadána stavba vodovodu podle jejího vypracovaného projektu. Jinak byla jen splatnost odměny co do výše přesně stanovené odsunuta, a to pokud jde o polovici odměny, do tří let po dodání projektu žalované obci, a pokud jde o druhou polovici, na tu dobu, až obec po uplynutí tří roků zadá stavbu jinému podnikateli. Posléze dotčené obmezení (dies incertus an, incertus quando) jest pokládati za výminku (§ 704 obč. zák.). V souzeném případě zmařila žalovaná obec sama splnění výminky tím, že od smlouvy upustila, přijetí projektu výslovně odepřela a prohlásila, že se nepokládá smlouvou nadále za vázanou. Takové jednostranné upouštění od smlouvy nebylo podle zákona přípustné, a příčilo by se to zřejmě zásadám poctivosti právních styků, kdyby objednaný takovým libovolným postupem objednatelovým mohl býti připraven o ovoce své námahy a práce. Hledíc k vykládacím pravidlům smluv podle § 914 obč. zák., jest míti za to, že takové zmaření výminky smluvní stranou, která v případě jejího splnění by byla povinna k plnění, se rovná samému splnění výminky (viz i rozhodnutí bývalého Vídeňského nejvyššího soudního dvoru z 3. března 1919, Rep. 234 Gl. U. n. F. XVII 6838; viz též sb. n. s. 1660) a proto se mohla žalobkyně po prohlášení obce ihned na ní domáhati zaplacení druhé polovice odměny a nemusila nadále čekati, až snad obec změní zamítavé stanovisko žalobkyni projevené, a projekt přece přijme a až snad se o zadání stavby usnese. Dospělost pohledávky nastala doručením dopisu ze dne 22. října 1921 žalující straně a promlčení nastalo podle § 1486 čís. 1 obč. zák. a § 1 zákona ze dne 26. března 1925 čís. 47 sb. z. a n. dnem 1. dubna 1928. Jelikož žaloba podána byla teprve 17. května 1930, tedy dávno po uplynutí promlčecí doby, je opodstatněn závěr odvolacího soudu, že tu nastalo promlčení zažalované pohledávky.

Citace:

Čís. 13267. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 190-191.