NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 16654.

Ustanovení § 55 vyr. ř. č. 64/1931 Sb. z. a n. (na rozdíl od § 47 starého vyr. ř.) nerozlišuje, kdy k nedovolené úmluvě došlo. Zákaz tam uvedený se týká i úmluv ujednaných po pravoplatném potvrzení vyrovnání a po skončení vyrovnacího řízení.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1938, Rv I 1983/36.)
K návrhu žalovaného bylo dne 18. března 1932 o jeho jmění zahájeno vyrovnací řízení a usnesením ze dne 20. srpna 1932 vyrovnání sjednané při roku dne 21, května 1932 pravoplatně potvrzeno tak, že věřitelé nepožívající přednostního práva, obdrží 45% svých pohledávek v 9 stejných dvouměsíčních lhůtách vždy po 5% svých pohledávek, počínaje dva měsíce po pravoplatném potvrzení vyrovnání. Usnesením ze dne 13. září 1932 bylo pak vyrovnací řízení to prohlášeno za ukončené, žalobce, jemuž příslušela ještě z doby před vyrovnáním proti žalovanému pohledávka 65000 Kč, se na žalovaném domáhá zaplacení 30000 Kč s příslušenstvími a žalobní nárok vyvozuje z úmluvy sjednané se žalovaným dne 4. září 1932, podle níž žalovaný zaplatil na zápůjčku žalobcem mu poskytnutou 35000 Kč a zavázat se zbytek 30000 Kč zaplatiti v měsíčních splátkách po 500 Kč. Žalobu zamítly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto důvodů:
Proti názoru procesního soudu o neplatností dotčené úmluvy podle § 55 vyr. ř. brojil žalobce v odvolání z rozsudku soudu prvé stolice, jenž byl pak odvolacím' soudem potvrzen, pouze s toto hlediska, že se ona úmluva stala po skončení vyrovnacího řízení žalovaného a že proto nemůže bytí neplatná ve smyslu § 55 vyr. ř. Při tom měl žalobce patrně na zřeteli ustanovení § 47 vyr. ř. č. 337/1914 ř. z., ježto se dovolával rozhodnutí č. 5281 Sb. n. s., které se právě ha. toto ustanovení vztahuje. Ale přehlédli při tom., že tu jde o vyrovnání ujednané v roce 1932, takže jest je posuzovati již podle nového, vyrovnacího' řádu, jehož § 55 se liší od § 47 starého vyr. ř. právě tím, že neomezuje účinek zákazu úmluv v tom směru, že se zákaz ten nevztahuje na úmluvy ujednané po pravoplatném potvrzení vyrovnání nýbrž že nečiní rozdílu v tom, kdy k nedovolené úmluvě došlo. Podle nového ustanovení § 55 vyr. ř., které jest pro souzený případ rozhodující, se týká jeho zákaz i úmluv ujednaných po pravoplatném potvrzení vyrovnání a po skončení vyrovnacího řízení, nevylučuje, tudíž ve smyslu § 55 vyr. ř. její neplatnost.

Citace:

č. 16654. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 122-123.