Čís. 6822.

Pokud nelze v úpisu válečné půjčky družstvem spatřovati nakládání jeho kmenovým jměním.
(Rozh. ze dne 22. února 1927, Rv II 495/26.)
Žalobu banky proti družstvu o zaplacení pohledávky z úpisu válečných půjček oba nižší soudy zamítly.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Zamítnutí žaloby odvolacím soudem a v tom záležející právní posouzení věci spočívá na názoru, že úpisem válečné půjčky, z něhož vznikla zažalovaná pohledávka, nakládalo se kmenovým jměním společenstva, což podle § 14. c) stanov je vyhraženo usnesení shromáždění a ne výboru, dále pak na skutkovém zjištění, že v příčině té nedošlo k takovému usnesení. Především záleží ovšem na správnosti právního názoru, že šlo skutečně o nakládání kmenovým jměním. Soud prvé stolice vyslovil v důvodech svého rozsudku, že podle výpovědi svědka T-а a knihy vedené o separátním lombardním kontu, t. j. o válečné půjčce náleží tato do kmenového jmění družstva, odvolací soud přisvědčuje názoru prvého soudu, že úpis válečné půjčky »v poměrně značném obnosu 100.000 K« je pokládati za nakládání kmenovým jměním. Z toho je patrno, že jde o různé právní názory. Podle názoru soudu prvé stolice stala se válečná půjčka kmenovým jměním, nemohl proto úpis její býti nakládáním tímto jměním, jež teprve vzniklo úpisem, takže mohlo jím býti nakládáno teprve po úpisu. Odvolací soud předpokládá, že k úpisu válečné půjčky bylo použito kmenového jmění, což dovozuje z upsané Čís. 6822 —
317
částky 100.000 K, jinak prohlašuje se o tom záporně tím, že nesouhlasí s názorem žalobkyně, podle něhož к úpisu bylo použito provozovacího kapitálu společenstva, když bylo užito lombardních cenných papírů, uložených jako kauce. Tyto skutečnosti nedostačují, by z nich bylo lze dovoditi právní názor, že úpisem válečné půjčky bylo nakládáno jměním kmenovým, k čemuž bylo potřebí usnesení shromáždění společenstva. Naproti tomu jest přihlédnouti k dalším skutečnostem, jimž tento názor přímo odporuje. Ze zjištění soudu prvé stolice je dovoditi, že Antonín D. jako předseda družstva sjednával se žalobkyní obchody jdoucí do milionů. Podle souhlasného přednesu stran netýkaly se tyto obchody kmenového jmění družstva, z čehož vyplývá skutečnost, že obchody takové byly sjednávány. Odvol, soud převzal i toto zjištění,nelze proto souhlasiti s jeho názorem, že částka 100.000 K upsaná žalovaným družstvem prostřednictvím žalobkyně je tak značná, by úpis její bylo pokládati za nakládání s kmenovým jměním. Odvolací soud zjistil podle protokolu o schůzi představenstva ze dne 5. května 1916, že k usnesení o úpisu válečné půjčky došlo na vyzvání zemské finanční pokladny, by družstvo upsalo cenné papíry v nominální hodnotě 60.000 K uložené jako jistota na válečnou půjčku, a že papíry ty jen z části byly vlastnictvím společenstva. Z dalších zjištění je dále dovoditi, že společenstvo, t. j. členové jeho až na jednoho, účastnilo se vojenských dodávek, a že tyto byly dodavatelům zadány jen tehdy, když prokázali úpis válečné půjčky. Z toho vyplývá jedině závěr, že úpis válečných půjček náležel k provozu záležejícím v dodávkách pro vojsko, a že za tehdejších dob byl, pokud šlo o vojenské dodavately, jen obchodním opatřením, neboť počítalo se jistě s tím, že náklad s tím spojený bude kryt výtěžkem vojenských dodávek, takže byl jen provozným výdejem. Tomu není na překážku zjištění, že válečná půjčka byla vedena v patrnosti na separátním kontu a že nebylo k ní přihlíženo v bilanci, vyjímaje bilanci o kmenovém jmění za účelem přihlášky dávky z majetku. Z toho plyne jedině, že teprve upsaná půjčka byla pokládána za kmenové jmění, což nevylučuje, že prostředky nutné k jejímu opatření byly vzaty z provozního jmění a ne kmenového, a že nešlo o nakládání s tímto jměním. Postačilo proto k platnosti a závaznosti úpisu válečné půjčky podle § 20. stanov usnesení představenstva žalovaného družstva, k němuž došlo podle zjištění nižších soudů dne 5. května 1916. Usnesení to postačilo samo o sobě k závaznosti uvedeného právního jednání, písemný úpis byl jen provedením tohoto usnesení, nezáleží proto na tom, že úpis ten byl podepsán jen D-em a ne ještě dvěma členy výboru, ač stanovy tak předpisují. Tímto formálním nedostatkem nebyla zrušena platnost a účinnost výborového usnesení, jímž byl založen sporný závazek žalovaného družstva, aniž bylo třeba ještě usnesení valné hromady anebo dodatného schválení touto. Co platí o úpisu válečné půjčky, platí i o zápůjčce sjednané mezi stranami za příčinou úpisu toho, když nebylo možno pohlížeti na věc jako smlouvu komisionářskou, z níž vznikl žalobkyni jako komisionářce sporný nárok. Nesporné jest, že z obchodu sjednaného mezi stranami výborovým usnesením ze dne 5. května 1916, t. j. ať již ze zápůjčky poskytnuté za účelem provedení — Čís. 6823 —
318
úpisu nebo smlouvy komisionářské, neboť na přesném rozlišování nezáleží, vzešla žalobkyni pohledávka ve výši, jak jest uvedena v žalobní prosbě.

Citace:

Čís. 6822. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 342-344.