Čís. 15995.

Odpovědnost advokátů.
Žaloba na náhradu škody proti advokátovi, jenž opomněl dáti na prodávané nemovitosti knihovně zajistiti právo bytu, jest předčasná, vykonává-li oprávněný ve skutečnosti své právo. Nedostatek knihovního zajištění může býti po případě v budoucnosti pramenem znehodnocení řečeného práva.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1937, Rv I 2058/35.)
Podle přednesu žalobců koupil první žalobce v roce 1929 od Antonína M. pozemky. Jednání o uvedené koupi se dělo u žalovaného advokáta. První žalobce pověřil žalovaného sepsáním kupní smlouvy tak, že měl býti zapsán jako vlastník kupovaného domu č. 202 Ferdinand G. a jako vlastník pozemku se stodolou Josef G., na kterémžto pozemku měl býti vystavěn dům (nyní č. 226). Žalovaný dostal dále příkaz, aby dal vložiti pro oba žalobce na tento budoucí dům č. 226 v P. služebnost doživotního práva bytu. V době udělení příkazu byl dům bez břemen. Žalovaný dal podle příkazu vložiti jen vlastnictví pro Josefa G. na dům č. 226, opominul však provésti příkaz o zápisu práva služebnosti pro žalobce. V roce 1933 přišli žalobci na to, že právo bytu jim není vloženo. Při vyjednávání opominul žalovaný poučiti strany, že dokud dům není vystavěn, nemůže naň býti vloženo právo bytu, po případě že by byl mohl dáti vložiti právo bytu na budoucí dům na základě předloženého náčrtku. Dále opominul přesvědčiti se o pokroku stavby a zjistiti okamžik vhodný k vkladu práva bytu. V každém případě by mohlo právo bytu býti vloženo po prvních dvou hypotékách po 100000 Kč a v té době by mělo právo bytu ještě nějakou cenu. V roce 1933 však, když žalobci zjistili, že jejich právo bytu není vloženo, byl dům předlužen, takže by vklad byl nyní bez účinku a bezcenný. Ježto žalovaný doznal, že se mu tak stalo nedopatření, odpovídá nyní za škodu vzniklou žalobcům tím, že nebylo vloženo právo bytu, neboť převzaté právní jednání neprováděl s potřebnou péčí. Žalobci za řízení připustili, že dosud skutečně právo bydlení na nemovitosti Josefa G. vykonávají. Nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobci, domáhajíce se na žalovaném náhrady škody podle §§ 1012 a 1299 obč. zák., měli prokázati, že žalovaný jako jejich zmocněnec porušil povinnosti uložené mu ustanoveními § 1009 obč. zák. po případě že jako znalec (§ 1299 obč. zák.) nevynaložil povinnou opatrnost a bedlivost, dále že jim byla způsobena škoda a konečně, že mezi bezprávným jednáním nebo opominutím žalovaného a škodou žalobcům vzniklou je příčinná souvislost. Jakmile jeden z těchto předpokladů není splněn, nemůže se nárok na náhradu škody potkati s úspěchem. Žalobci tvrdili v první stolici, že sami byli zmocniteli žalovaného, třebaže trhová smlouva měla býti sepsána jménem jejich syna Josefa G., jenž pouze formálně měl vystupovati jako kupující, a nabídli o tom důkaz svědectvím Antonína a Julie M. Odvolací soud zjistil, že písemnou informaci dal Josef G., čímž patrně pokládal již za vyvrácené tvrzení žalobců, že sami byli zmocniteli žalovaného, pročež nepovažoval ostatní důkazy žalobci nabídnuté za potřebné. S tímto názorem nelze ovšem souhlasiti, poněvadž skutečnost, že písemnou informaci k smlouvě dala třetí osoba, nevylučuje, že žalobci sami udělili žalovanému určité příkazy pro něho závazné a naznačili mu, čeho vůbec chtěli dosáhnouti, pověřujíce žalovaného právnickou činnosti k tomu potřebnou. Tyto skutečnosti nižšími stolicemi nebyly zjištěny. Ale tato vada nevyžaduje doplnění řízení, poněvadž nižší soudy správně uznaly, že žalobou nutno v každém případě zamítnouti, ježto z možného zavinění žalovaného — i kdyby bylo zjištěno — žalobcům dosud škoda nevznikla. Jak žalobci výslovně připustili, vykonávají doposud skutečně právo bydlení na nemovitosti Josefa G. To, že žalobci tak mohou činiti toliko na základě osobního nároku, ale pro nedostatek knihovního zajištění bez věcného práva k nemovitosti, nesnižuje nynější hodnotu tohoto práva, nýbrž může býti jen pramenem budoucího znehodnocení. Právo bydlení je nezpeněžitelné a nemůže jako osobní právo na jinou osobu býti převedeno. Dokud tedy žalobci toto právo skutečně vykonávají a vykonávati mohou, neutrpěli škody, které by se mohli na žalovaném domáhati, pročež jejich žaloba byla právem zamítnuta.

Citace:

Čís. 15995.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 442-444.