NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 925.

»Zlým nakládáním s mrtvolou« ve smyslu § 306 tr. zák. jest rozuměti každou ve skutkovém jednání záležející pohanu, která se dotýká mrtvoly.
(Rozh. ze dne 22. září 1922, Kr I 639/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 30. března 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 306 tr. zák. a uvedl po právní stránce
v důvodech:
Pro vyřízení důvodu zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. zůstávají pro nejvyšší jako zrušovací soud podle § 288 čís. 3 tr. ř. závazna zjištění nalézacího soudu. Tu bylo zjištěno, že mezi obžalovaným a manželem Barbory B-ové vznikl rozpor, ježto B. žádal, by mrtvola byla položena do hrobu hlavou ke zdi a nohama do hřbitova, kdežto obžalovaný chtěl klásti rakev opačně, hlavou do hřbitova a nohama ke zdi, a že obžalovaný při tomto zápolení o polohu rakve s ní točil, škubal a smýkal, takže bylo slyšeti z rakve zadunění, povstalé patrně tím, jak mrtvola uvnitř rakve se pohnula a narazila na stěny rakve, což vzbudilo u okolostojících nevoli a pohoršení. Pokud jde o subjektivní vinu obžalovaného, zjistil soud, že obžalovaný jednal s patrným úmyslem, porušiti integritu mrtvého těla i pietu k němu a že si toho byl také vědom. Tato zjištění nalézacího soudu odůvodňují skutkovou podstatu přečinu podle § 306 tr. zák. Nelze přisvědčiti k názoru zmateční stížnosti, k němuž při veřejném roku přidala se i generální prokuratura, že za zlé nakládání s lidskými mrtvolami může se považovati jen takové jednání, které, kdyby bylo spácháno na člověku živém, musilo by se považovati rovněž za zlé nakládání, jímž podle názoru generální prokuratury dlužno rozuměti takové působení na tělo, které má v zápětí přechodnou tělesnou nevolnost, bolest a tomu podobné. Tento výklad slova »zlé nakládání« v § 306 tr. zák. přehlížel by především, že zlé nakládání s mrtvolami nelze přece rovnati k zlému nakládání se živými osobami, jak to mají na zřeteli §§ 143, 157 odstavec prvý a 496 tr. zák., neboť jde o úkony na neživé předměty, a již proto jest nutno přikloniti se k výkladu, který, vycházeje z porovnání ustanovení § 306 tr. zák. a § 122 b) tr. zák., kdež se mluví o zneucťujícím zlém nakládání, klade důraz na zneucťující povahu zlého nakládání. Tomuto výkladu slov »zlé nakládání« nasvědčuje konečně i zařazení § 306 do V. hlavy tr. zák., mezi přečiny a přestupky proti veřejnému pořádku a pokoji. Uváží-li se tyto okolnosti, změní se pak i hledisko, s něhož třeba posuzovati význam slov »zlé nakládání s mrtvolami« v § 306 užitých. Jestiť účelem předpisu § 306 tr. zák., by byly za trestné prohlášeny činy, tam uvedené, nejen proto, že se jimi porušuje cit náboženský, nýbrž mělo jím býti také zabráněno, by porušován nebyl cit lidskosti a dobrých mravů a uráženy nebyly city piety, které k mrtvým osobám chovají jejich příslušníci rodinní. Vzhledem na tento účel § 306 tr. zák. dlužno pak zdým nakládáním ve smyslu tohoto §u rozuměti každou ve skutkovém jednání záležející pohanu, která se dotýkala mrtvoly, neboť tento zákonný předpis nemá chrániti jen před takovým působením na mrtvé tělo jak o něm se činí shora zmínka, nýbrž i před každým jiným jednáním zneuctívajícím. Po objektivní i subjektivní stránce vyhovují úvahám svrchu uvedeným a tedy skutkové podstatě § 306 tr. zák. zjištění učiněná nalézacím soudem. Jestliže totiž obžalovaný s rakví, ve které se nacházela zemřelá Barbora B-ová, točil, škubal a smýkal, jednal s rakví a tedy také s tělem Barbory B-ové, které v rakvi bylo uloženo, hrubým způsobem, který, jak nalézací soud zjistil, ohrožoval city piety k zemřelé a byl tedy pohanou mrtvoly Barbory B-ové.

Citace:

č. 925. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 410-411.