NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 1503.

Fakturní sudiště (§ 88 odstavec druhý j. n.). Nutno, by faktura došla dříve než zboží nebo současně se zbožím. Nestačí, došla-li po dojití zboží, třebas nebylo ještě úplně vyloženo.
(Rozh. ze dne 21. února 1922, R I 104/22.)
Proti žalobě, opírající se co do místní příslušnosti o ustanovení § 88, odstavec druhý j. n., vznesl žalovaný námitku místní nepříslušnosti, ježto obdržel fakturu až po dojití zboží. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Názor stížnosti, že dostačí, přijme-li se bez námitek faktura, zaslaná současně se zbožím nebo již před jeho příchodem, by byla odůvodněna příslušnost soudní, ve faktuře stanovená, jest právně mylným. Dle posudku nejvyššího soudního dvoru ve Vídni »v zodpovědění otázek« jest odůvodněna příslušnost soudu splniště mezi osobami, které provozují obchodní živnost, podle § 88 odstavec druhý j. n. jen, přijme-li smluvník bez námitek fakturu, která mu byla dodána současně se zbožím nebo již před ním a která byla opatřena poznámkou v zákoně označenou. Není tedy rozhodnou doba odeslání faktury, nýbrž jejího příchodu, kteroužto dobu sluší podle § 88 odstavec druhý j. n. považovati za zachovánu, když faktura došla příjemce ještě před převzetím nepatrného zbytku zboží, které z větší části již dříve bylo dodáno. První soud na základě výpovědí svědků má za prokázáno, že faktura přišla teprve po dodání vagonové zásilky, o niž jde. V tomto směru svědek Josef P. vypověděl, že pokud se pamatuje, faktura přišla v pátek či v sobotu, když již ve čtvrtek odpoledne bylo počato s vykládáním vagonu. Svědkyně Vilemína Č. udala, že, pokud se pamatuje, bylo počato s vykládáním vagonu dne 19. srpna 1920 odpoledne a že faktura, pokud se pamatuje, přišla v sobotu po tom čtvrtku. Z vývodů žalovaného se podává, že vykládání vagonu bylo skončeno ve dvou dnech. Z toho plyne, že, i kdyby byla faktura došla žalovaného teprve 21. srpna 1920, přišla ještě v době vykládání zbytku zboží, převzatého dne 19. srpna odpoledne, tedy podle toho, co bylo řečeno nahoře, ještě v čas. K tomuto závěru nutno dospěti, uváží-li se, že podle výpovědi svědků Eduarda K-a a Bedřicha K-a faktura byla dána na poštu dne 17. srpna 1920 v Lovosicích, takže při přímém poštovním spojení Lovosice-Liberec jest za to míti, že faktura přišla do domu žalovaného, když ne 18., tedy přece aspoň 19. srpna 1920, rozhodně však před tím, než bylo skončeno vykládání zboží z vagonů.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud správně dovodil, že pro založení fakturního sudiště podle druhého odstavce § 88 j. n. není rozhodnou doba odeslání faktury, nýbrž
11* doba jejího příchodu, ale pokládá za postačující, že faktura došla dříve, než bylo vykládání zboží ukončeno. K založení fakturového sudiště zákon vyžaduje, by faktura došla dříve než zboží neb aspoň zároveň se zbožím; jen v tom případe má kupitel možnost seznati, pod kterými podmínkami se mu zboží dodává, a porovnati fakturu se zbožím, a jen v tom případě musí fakturu vrátiti nebo námitky proti ní oznámiti, chce-li zabrániti, aby nebylo přijetím faktury založeno sudiště podle druhého odstavce § 88 j. n., neboť mu není uložena povinnost, by oznamoval nesouhlas s novými podmínkami, jež mu byly teprve po dojití zboží oznámeny. Žalovaný podle zjištění obdržel vagonovou zásilku ovoce o den nebo dva dny dříve než fakturu; zda-li faktura došla v době, kdy vykládání zboží z vagonu ještě nebylo úplně skončeno, zůstává lhostejno, protože k takovému rozeznávání času dojití zboží a úplného jeho vyložení z vagonu není v zákoně opory.

Citace:

č. 1503. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 179-180.