Čís. 15697.Rozhodce nemůže na základě rozhodčího výroku, kterým bylo straně uloženo zaplatiti rozhodcům náklady řízení, vésti exekuci k vydobytí těchto nákladů. (Rozh. ze dne 29. prosince 1936, R I 1403/36.) Vymáhající věřitel jako jeden z rodhodců, opíraje se o vydaný rozhodčí nález, žádal za povolení exekuce nuceným zřízením práva zástavního na nemovitostech Rudolfu E. B-ovi patřících pro odměnu, kterou si rozhodci sami přisoudili. Prvý soud žádanou exekuci povolil, rekursní soud k stížnosti povinného tento návrh zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Rekursní soud právem zamítl návrh na exekuci, poněvadž vymáhající věřitel nebyl v řízení rozhodčím stranou, pro něho rozhodčí výrok neměl ve smyslu § 594 c. ř. s. účinek pravoplatného soudního rozsudku a důsledkem toho nevzešel pro něho exekuční titul podle § 1 č. 16 ex. ř. Této skutečnosti prvý soud při zkoumání exekučního titulu nedbal. Pokud se pak v třetím odstavci rozhodčího výroku uvádí, »že Rudolf E. B. a Bedřich H., spolumajitelé neprotokolované firmy T., jsou povinni zaplatiti rozhodcům náklady udanou částkou, rukou společnou a nedílnou do 3 dnů pod exekucí«, má výrok ten jen ráz oznámení po žadavku rozhodců na odměnu vůči těm, z jejichž vůle rozhodčí soud vzešel, nelze jej však pokládati za součást jejich výroku o sporné věci, jak bylo vyloženo v rozhodnutí č. 4674 Sb. n. s. Pokud se vymáhající věřitel odvolává na rozhodnutí uveřejněné pod č. 8409 Sb. n. s., v němž bylo vysloveno, že rozhodčí soud jest oprávněn rozhodnouti nejen ve věci, nýbrž i v otázce útrat, není-li jinak stanoveno, ani zákonem, ani smlouvou o rozsudím, přehlíží, že v tomto případě šlo o uložení útrat podlehnuvší straně, které byly přivoděny zvítězivší straně přibráním právního zástupce, zapisovatele a pronajetím místností, nešlo však o odměnu rozhodců, která se v souzeném případě požaduje samým rozhodcem od strany zvítězivší.