Čís. 647.Pokud lze za totožnosti skutkového děje dáti porotcům otázku eventuální.»Obzvláštní násilností« ve smyslu § 179 tr. zák. rozumí se pouze násilí na věcech.(Rozh. ze dne 16. prosince 1921, Kr II 817/21.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského jako porotního soudu v Opavě ze dne 7. října 1921, jímž byli obžalovaní uznáni vinnými zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 II a), 179 tr. zák., výrok porotců k I. hlavní, k 1. eventuální а k I. а II. dodatkové otázce a rozsudek porotního soudního dvoru, pokud jím byli obžalovaní uznáni vinnými zločinem krádeže, spáchané na Arnoštu K-ovi, zároveň pak sproštěni z obžaloby po zločin loupeže, na něm spáchané, v těchto výrocích a ve výroku o trestu zrušil a přikázal věc nejbližšímu zasedání soudu porotního, by ji v torno objemu znovu projednal a rozhodl.Důvody:Zmateční stížnost veřejného žalobce vytýká — dovolávajíc se zmatečního důvodu § 344 čís. 5 tr. ř. — porotnímu dvoru soudnímu, že porušil předpis § 320 tr. ř. tím, že k návrhu obhájců přes odpor veřejného žalobce dal porotcům evenutální otázku, znějící na zločin krádeže, spáchaný násilností, totiž tím, že obžalovaní okradeného Arnošta K-a škrtili, porazili na zem a tam drželi. Stížnost je důvodná. Dle prvého odstavce § 320 tr. ř. jest porotcům dáti vhodnou eventuelní otázku, byly-li tvrzeny skutečnosti, podle nichž — předpokládajíc jejich pravdivost — skutek, obžalovanému za vinu kladený, by spadal pod jiný zákon, který není přísnější než zákon uvedený v obžalobě. Takových skutečností tu nebylo. Skutečnosti, obsažené v I. eventuální otázce, že obžalovaní odejmuli koženou tašku s hotovostí, převyšující 2000 K, z držení Arnošta K-a bez jeho, přivolení, a že tak učinili násilím, byly vesměs již předmětem I. hlavní otázky; jest bez významu, že v I. eventuelní otázce bylo — vsunutím, slov »že jej škrtili« — vykonání násilí označeno siřeji než v I. hlavní otázce; tato otázka také neobsahuje na skutečnostech více než I. eventuální otázka. Skutkové děje, uplatňované v I. hlavní а I. eventuelní otázce jsou totožné; obsah otázek rozlišuje pouze různost zákonných pojmenování, přimykajících se jednak znění §§ 190, 192, 194 tr. zák. jednak znění §§ 171, 179 tr. zák. Skutkový děj, obsažený v obou otázkách: odnětí, osvojení si cizí věci movité užitím násilí proti osobě, v jejíž držení věc je, — naplňuje skutkovou podstatu §§ 190, 192, 194 tr. zák. a nespadá proto pod ustanovení §§ 171, 179 tr. zák., jemuž porotním soudním dvorem byl podřaděn pouze na základě mylného výkladu pojmu »obzvláštní násilnost«, jíž zákon v § 179 tr. zák. míní — jak vyplývá ze srovnání s §em 190 tr. zák., — výhradně násilí na věcech, nikoli na osobě a zejména jí nemíní násilí vykonané před odnětím věcí za účelem, zdolati vůli této osoby, vzpírající se odnětí věcí. Podmínek pro položení oné eventuální otázky tedy tu nebylo; důsledkem nesprávného postupu soudního dvoru jest, jak správně zmateční stížnost i s hlediska § 344 čís. 9 tr. ř. uplatňuje, nejasnost, ne-li vnitřní rozpor výroku porotců, kteří skutečnosti v podstatě totožné na jedné straně zápornou odpovědí k I. hlavní otázce zdánlivě neberou za zjištěné, na druhé straně však je kladnou odpovědí к I. eventuální otázce zjišťují. Položením I. eventuální otázky bylo tedy porušeno ustanovení § 320 tr. ř., kteréžto porušení formy mohlo míti a zřejmě také mělo na rozhodnutí účinek obžalobě škodlivý, vzbuzujíc v porotcích domnění, Že byť na I. hlavní otázku odpoví záporně, přivádějí k platnosti а k právnímu hodnotení soudním dvorem násilí, obžalovanými na K-ovi vykonané, kladnou odpovědí na I. eventuální otázku. Kladná odpověď na I. otázku eventuální a současná záporná odpověď na I. otázku hlavní měla však též v zápětí uvedený již odpor ve výroku porotců. Ježto jest tu i formální podmínka včasné výhrady zmateční stížnosti žalobcem, byly výrok porotců a rozsudek prvé stolice, pokud vylíčený zmatek se jich dotýká, dle § 348 tr. zák. zrušeny.