Č. 919.

Vyvlastnění: * Stanoví-li § 2 zák. ze 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n., že nelze vyvlastniti nemovitosti, o kterých vlastník prokáže, že jich nevyhnutelně potřebuje pro svou vlastní živnost, hospodářství, dům nebo domácnost, rozumí tím používání jich in natura a nevztahuje se tedy ustanovení to na nemovitosti dané v pacht.
(Nález ze dne 2. července 1921 č. 8317.) Věc: Provincialát řádu kapucínského v Praze (adv. Dr. R. Traub z Čes. Brodu) proti zemské správě politické v Praze (za stranu zúčastněnou, obec Kolín, Dr. O. Sommer) o vyvlastnění zahrady.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Obec Kolín domáhala se toho, aby za účelem stavby čtyř nouzových domů byla v její prospěch po rozumu zákona ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. ex 1920 vyvlastněna část zahrady kapucínského kláštera č. kat. 116. V protokolu sepsaném dne — o místním ohledání zahrady jest konstatováno, že pozemek č. kat. 116 není zastavěn a že je používán za zelinářskou zahradu. Při jednání o návrhu obce ohradili se zástupci kláštera proti vyvlastnění uvádějíce, že klášterní zahrada nevystačovala k uhrazení životních potřeb konventu a proto že byla před 10 lety rozšířena o pozemek č. kat. 116. Tímto zvětšením byla výživa příslušníků řádu poněkud ulehčena. Pozemek č. kat. 116 je pronajat a konvent jej nezbytně potřebuje k zabezpečení svých nejnutnějších životních potřeb.
Okresní politická správa v Kolíně rozhodnutím z —vyvlastnila pak zahradu č. kat. 116. — — — — —
Zemská politická správa rozhodnutím z — zamítla odvolání —
Proti tomuto rozhodnutí čelí stížnost. Nejvyšší správní soud uvážil o ní toto:
Zákon ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. ex 1920 ustanovuje v § 2, že předmětem vyvlastnění, jak o něm mluví § 1, vedle jiných objektů nejsou také nemovitosti, o kterých vlastník prokáže, že jich nevyhnutelně potřebuje pro svou vlastní živnost, hospodářství, dům nebo domácnost. Předpokládá tedy zákon, že nemovitost sama bezprostředně slouží potřebám živnosti, hospodářství, domu nebo domácnosti, a má na mysli naturální používání nemovitosti pro živnost, hospodářství, dům nebo domácnost. Důvodem vyloučení těchto nemovitostí z okruhu předmětů podléhajících vyvlastnění je tu bezprostřední vztah nemovitosti jako nemovitosti k živnosti, hospodářství, domu nebo domácnosti a není tedy nemovitost chráněna proti vyvlastnění jako zdroj peněžitého důchodu, jako pramen příjmu, který přináší vlastníku na nájemném nebo pachtovném. Nájemné nebo pachtovné může sice býti nevyhnutelným k uhájení hospodářské existence vlastníkovy, nelze však o něm říci, že je nezbytným pro živnost, hospodářství, dům nebo domácnost.
Stěžovatel sám v administrativním řízení udal, že pozemek č. kat. 116 jest již od roku 1912 v pachtu. Hledíc na úvahy výše uvedené jest tedy naříkané rozhodnutí v souhlasu se zákonem, když stojí na stanovisku, že ve sporném případě nejsou splněny předpoklady, na něž zákon váže vyloučení nemovitostí z okruhu předmětů podléhajících vyvlastnění po rozumu § 1 zák. ze dne 17. prosince 1919 č. 20 sb. z. a n. ex 1920.
Poukazuje-li stěžovatel na to, že konvent hodlá, až se poměry příznivěji utváří, obdělávati zahradu svými bratřími a plodů zahrady používati pro obživu konventu, pak třeba na tuto námitku odpověděti tolik, že pro otázku vyvlastnění je rozhodným stav v době, kdy se o vyvlastnění rozhoduje, pro budoucnost proponované disposice vlastníkovy naprosto neurčitého obsahu, o nichž nad to není jisto, zda a kdy k nim dojde, nemohou dotýkati se nepříznivě práva svazů vypočítaných v § 1 leg. cit. na vyvlastnění, a vylučovati toto právo svazů, jimž je propůjčeno v zájmu veřejného dobra k odstranění naléhavé nouze bytové.
Z těchto důvodů slušelo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 919. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 696-698.