NPD documents search: Všehrd, 8 (1927) - Dr. Karel Šedivý, Cesty československé vnitřní politiky 1918

Čís. 414.

Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.)
Jde-li o manželství, před vydáním zákona rozvedené, a uplynulo-li od
provedeného soudního rozvodu sice již šest měsíců, tři léta od té doby
však ještě neprošla, lze povoliti rozluku dle §§ 15 a 16, když manželé neobnovili manželského společenství, soud nabude přesvědčení, že nejde
o čin nerozvážný, a žadatelův manžel s rozlukou souhlasí.
(Rozh. ze dne 17. února 1920, R I 76/20.)
Manželova žádost, by rozloučeno bylo manželství jeho, dne 28. března 1919 rozvedené, byla soudy všech tří stolic zamítnuta, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Manželství bylo soudně rozvedeno dne 28. března 1919, tedy před vydáním zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. Ježto pak od provedeného soudního rozvodu uplynulo šest měsíců a manželé neobnovili manželského společenství, může ovšem každý z obou manželů domáhati se podle § 15 dotčeného zákona pouhou žádostí rozluky manželství pro nepřekonatelný odpor, jejž zákon v případě tom předpokládá. O takovýchto žádostech soud postupuje dle zásad řízení nesporného způsobem v § 16 dotčeného zákona podrobněji upraveným. S výkladem, jejž stěžovatel dává ustanovením tohoto článku zákona, nelze souhlasiti. Zmíněný § 16 pod písmenou a) v prvním odstavci zcela všeobecně stanoví, že soud vysloví rozluku usnesením, souhlasí-li oba manželé s rozlukou a nabude-li soud konaným šetřením přesvědčení, že je tu vskutku nepřekonatelný odpor. Zákon žádá tudíž pro povolení rozluky к pouhé žádosti rozvedených již manželů zásadně jednak svolení druhého manžela, jednak zjištění nepřekonatelného odporu zákonem pouze presumovaného. Z této zásady připouští zákon v druhém odstavci § 16 a) dvě výjimky pro případy, kdy manželství před působností zákona bylo rozvedeno; — a to první pro případy, ve kterých od provedeného soudního rozvodu neuplynula ještě tři léta, druhou pak pro případy, ve kterých toto tříletí již prošlo. Jde-li totiž o manželství před působností dotčeného zákona rozvedené, neuplynula-li však ještě tři léta od provedeného soudního rozvodu, stačí, když soud nabude přesvědčení, že nejde o čin nerozvážný, t. j. zjišťování nepřekonatelného odporu odpadá a na místě toho zjišťuje se jen rozvážnost činu, t. j. žádosti za rozluku. Tím však není řečeno, že se v takovémto případě nevyžaduje souhlasu druhého manžela, naopak náležitost ta zůstává nedotčena; — stáváť se postrádatelnou a zbytečnou teprve v případech, o nichž se zmiňuje druhá věta druhého odstavce § 16 a), totiž v případech, ve kterých od provedeného soudního rozvodu uplynula již tři léta. Tu netřeba к rozluce ani souhlasu druhého manžela, ani zjištění nepřekonatelného odporu, ani zjištění rozvážnosti činu. Že jedině takto lze rozuměti §u 16 a) dotčeného zákona, plyne, nehledíc к doslovu а к vnitřní souvislosti tohoto zákonného ustanovení též z úvahy, že kdyby byl zákonodárce chtěl učiniti souhlas druhého manžela zbytečným i před uplynutími tří let od provedeného soudního rozvodu, byl by to vyznačil na patřičném místě, totiž v první větě druhého odstavce §u 16 a). Váže-li však zákon zbytečnost tohoto souhlasu v druhé větě výslovně na uplynutí doby tří let, jest na bíledni, že neuplynulo-li ještě toto tříletí, souhlas ten zbytečným není. Tento výklad zákona plynoucí z jasného jeho znění došel výrazu i v prováděcím nařízení ze dne 27. června 1919, čís. 362 sb. z. a n., jež v článku II., odstavci I. formuluje zcela přesně zásadu zde vyslovenou a z doslovu zákona vyvozenou a takto úplně se kryje s ustanoveními zákona. Pro případ, o nějž jde, kde od provedení soudního rozvodu uplynula sice doba šesti měsíců, ale ne doba tří let, jsou tedy podmínky rozluky vymezeny v první větě druhého odstavce ve spojení s třetí větou prvního odstavce §u 16 a): totiž souhlas druhého manžela a zjištění rozvážnosti počinu. A ježto manželka odepřela svůj souhlas, byla žádost manželova právem zamítnuta.

Citace:

Soudcovské listy. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 2, s. 84-84.