NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 1968.

V posledním odstavci §u 68 tr. ř. jsou případy vyloučení soudcova uvedeny příkladmo; spadá sem i případ, kde hlavní přelíčení provedl a rozsudek vynesl soudce spolupůsobivší již v téže věci při rozhodování podle §u 475 čís. 2 tr. ř.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1925, Zm I 169/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Mostě ze dne 15. ledna 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ů 197, 199 písm. c) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvodу:
Cejchovní úřad v L. oznámil u okresního soudu tamtéž úředně na obžalovaného, že dle výsledku revise užíval ve své řeznické živnosti vah porušených přilepením 2 dkg vážícího lístku sádla pod misku pro zboží. K návrhu zmocněnce státního zastupitelství nařídil okresní soud v L. proti obžalovanému hlavní přelíčení a uznal ho pak rozsudkem vinným přestupkem podvodu podle §u 461 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 27. září 1924 v L. lstivým předstíráním, že jeho váha správné váží, uváděl své odběratelstvo v omyl, jímž kupující na svém majetku škodu 200 Kč nepřevyšující trpěti měli a také utrpěli. Dle odůvodnění rozsudku nabyl soudce přesvědčení, že obžalovaný shora naznačeným podvodným způsobem připravoval své odběratele ke škodě na váze o 2 dkg a, aby toho odběratelé nepozorovali, zakryl to tím, že na protější misce měl stále uloženo závaží. Trest obžalovanému uložený byl na rok podmíněně odložen. Z výroku tohoto se zmocněnec státního zástupce odvolal a při odvolacím roku vynesl krajský jako odvolací soud v Mostě k návrhu státního zástupce rozsudek, jímž byl rozsudek prvé stolice zrušen z důvodu §u 475 čís. 2 tr. ř. a nařízeno zavedení zákonného řízení, poněvadž v činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným, sluší spatřovati skutkovou podstatu zločinu podvodu podle §§ů 197, 199 písm. c) tr. zák., takže okresní soud nebyl k rozsouzení příslušným. Státní zástupce podal pak na obžalovaného u krajského soudu v Mostě pro týž čin řádnou obžalobu pro zločin podvodu podle §§ů 197, 199 písm. c) tr. zák. a po provedeném hlavním přelíčení byl obžalovaný uznán vinným podle obžaloby rozsudkem ze dne 15. ledna 1925, jenž vynesen byl samosoudcem ve smyslu §u 6 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n. a zákona ze dne 12. prosince 1923, čís. 259 sb. z. a n. Uplatňujíc, že samosoudce, jenž vynesl rozsudek, súčastnil se jakožto člen přestupkového odvolacího senátu již rozhodování o návrhu státního zástupce na zrušení rozsudku soudu okresního ve smyslu §u 475 čís. 2 tr. ř. a že se to obžalovaný dověděl teprve po hlavním přelíčení, vytýká zmateční stížnost obžalovaného rozsudku zmatečnost podle čís. 1 §u 281 tr. ř. Tvrzené skutkové předpoklady uplatňovatelnosti tohoto důvodu zmatečnosti došly osvědčení úřední zprávou samosoudcovou. Zmateční stížnosti nelze upříti oprávněnosti. V §§ech 67, 68 tr. ř., k nimž se poukazuje v §u 281 čís. 1 tr. ř. při ustanovení, že je důvodem zmatečnosti rozsudku, súčastnil-li se rozhodování soudce vyloučený, není sice výslovně uveden případ, o který tu jde; z toho vyvozuje náhled, dle něhož důvody vylučovací jsou v zákoně uvedeny výčetmo (tak rozhodnutí vid. sb. č. 933, Löffler v pozn. k rozh. uved. pod č. 407 Oe. R.), že účast soudcova na předcházevším rozhodování ve smyslu §u 475 čís. 2 tr. ř. může straně zavdati podnět leda k odmítnutí ve smyslu §u 72 tr. ř. Než veškerá ustanovení VII. hlavy trestního řádu ovládána jsou snahou zabezpečiti obžalovaného před možnými vlivy soudcovy podjatosti a to nejen osobní a zájmové, nýbrž i věcné, záležející v tom, že soudce obírav se již ve své činnosti soudcovské případem, utvořil si o něm a tedy i o otázce viny mínění, nebo dokonce může se pokládati za vázána rozhodnutím, k němuž došlo za jeho spolupůsobení. Hledíc k této intenci zákona sluší za to míti, že ani povahou důvodů vylučovacích, ani textací zákona není vyloučen náhled, dle něhož v posledním odstavci §u 68 tr. ř. uvedené případy vyloučení soudcova znamenají jen obzvláště význačné příklady použití vytčené zásady, aniž chce zákon zabrániti tomu, aby jim nebyl na roveň kladen i případ jiný, charakterisovaný okolnostmi stejné závažnosti. Za případ takový dlužno pak uznati ve shodě s praxí bývalého Nejvyššího jako zrušovacího soudu (rozh. čís. vid. sb. 408 a 2865, pak rozhodnutí z 28. prosince 1912, Kr II 341/12, publik. v Oe. R. pod čís. 407) i případ, kde hlavní přelíčení provedl a rozsudek vynesl soudce spolupůsobivší již v téže věci při rozhodování podle §u 475 čís. 2 tr. ř. Je tedy rozsudek podle §u 281 čís. 1 tr. ř. zmatečným. Za podmínek §u 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 bylo proto uznati již při poradě neveřejné, jak shora uvedeno, aniž třeba obírati se dalšími vývody zmateční stížnosti.

Citace:

č. 1968. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 242-244.