NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 271.

Ustanovení § 16 odstavec prvý lichevního zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. pojímá pod zákaz užití mimořádného práva zmírňovacího a přeměňovacího veškerá ustanovení všeobecného trestního zákona, jež by soudu umožnila zkrátiti trvání trestu pod sazbu, uvedenou v zákoně.
(Rozh. ze dne 2. října 1920, Kr I. 179/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství v Mostě do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Mostě ze dne 11. února 1920, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem válečné lichvy dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n. zrušil rozsudek ve výroku o trestu jako zmatečný a vyměřil obžalovanému trest šesti měsíců tuhého vězení a pokutu 10000 K, a, kdyby nebyla dobytnou, dále ještě jeden měsíc tuhého vězení.
Důvody:
Zmateční stížnost státního zastupitelství, uplatňující důvod § 281 č. 11 tr. ř. jest odůvodněna, poněvadž soud nalézací použiv § 260 a) a b) tr. z. zkrátil trvání trestu pod nejnižší míru zákonnou, v čemž shledává stížnost porušení zákonného předpisu § 16 odstavec prvý lichev. zák. V odstavci prvém vyslovuje § 16 lich. zák., že užití mimořádného práva zmírňovacího a přeměňovacího jest při odsouzení pro trestní činy uvedené v §§ 2 — 5 a 7 — 12 tohoto zákona, tedy též pro příčin, o nějž tuto jde, vyloučeno. Soud nalézací zaujímá stanovisko, že vyloučení to týká se jen práva zmírňovacího a přeměňovacího dle §§ 266 a 261 tr. z. nikoli však práva zaměňovacího dle § 260 tr. z. Náhled ten je patrně mylný. Kdežto mimořádné právo zmírňovací upraveno je analogicky s § 54 tr. z. ohledně přestupků a přečinů v § 266 tr. z., upravují mimořádné právo přeměňovací §§ 260 a 261 tr. z., sdružené pod společným záhlavím jako »výjimky« z § 259 tr. z. Vzhledem k zřejmé koordinaci nelze odvozovati nijakého rozdílu z použití ostatně významem se kryjících výrazů »abändern« (§ 260) a »verändern« (§ 261) jak činí to soud nalézací. I tu i tam jde o mimořádné právo přeměny zákonnitého trestu. Jen mimochodem budiž proto poukázáno na § 55 tr. z., jenž jest obdobný § 260 tr. z. a pojat jest pod nadpisem »Veränderung« der Strafe, souhlasícím s výrazem, jehož použito v § 261 tr. z. Zostřená ustanovení o trestech v zákonu lichevním vyplývají patrně ze snahy odstrašovací, a důvodová zpráva právního výboru výslovně poukazuje na to, že všeobecným steskům, že vyměřovány byly tresty příliš mírné, jež nikterak nebyly s to, by odvrátily válečné lichváře od jejich řádění, vyhovuje předpis § 16, jímž soudu béře se možnost, vyměřiti trest jiným druhem trestu a níže, nežli sazbou uvedenou v zákoně. Postup soudu nalézacího odporoval by zřejmě této tendenci zákona a nelze pochybovati, že § 16 lich. zák. pojímá pod zákaz užití mimořádného práva zmírňovacího a přeměňovacího veškerá ustanovení všeobecného trestního zákona, jež by soudu umožnila zkrátiti trvání trestu pod sazbu v zákoně uvedenou. Ježto soud nalézací výrokem svým překročil meze svého práva kárného, bylo oprávněné zmateční stížnosti státního zastupitelství vyhověti.

Citace:

Čís. 271. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 376-377.