NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 10173.

Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).
Jde o příhodu v dopravě, nemohl-li se řidič vozu elektrické dráhy nadíti, že se na kolejích objeví překážka.
Jde o neodvratnou náhodu ve smyslu § 2 zák., byl-li kočí zasažen motorovým vozem strhnuv plašící se koně, jež se počali plašiti teprve v době, kdy to řidič již nemohl zpozorovati.
(Rozh. ze dne 26. září 1930, Rv I 1667/29).
Žalobce, řídě povoz, vyhýbal se motorovému vozu elektrické dráhy. Při tom jevil jeden z koní nepokoj, žalobce přišel do úzkého styku s motorovým vozem, byl poražen a poraněn. Žalobní nárok proti dráze na náhradu škody neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Po právní stránce shledává odvolací soud správným úsudek soudu prvého, že jde o příhodu v dopravě, jež jest v souzeném případě, že se vůz elektrické dráhy srazil s tělem žalobce. Při provozu pouliční dráhy jest zjevem zcela obyčejným, že se chodci i vozidla pohybují poblíž kolejí a přes ně, ale pravidelná doprava i na pouliční dráze jest možnou jen, je-li prostor, v němž se vlak pohybuje, volný. Neodstraní-li se překážka, jež je v cestě volnému pohybu vozu, v čas, takže se vozidlo s ní střetne, jest to odchylka od obyčejného normálního průběhu věcí. Jest proto v souzeném případě spatřovati příhodu v dopravě v nenadálé dopravní překážce, která se v osobě žalobce postavila v cestu nepředvídaným způsobem další volné jízdě vlaku, takže se vlak srazil s tělem žalobce a pod vůz ho odhodil, čímž žalobce utrpěl zranění, jest tu proto použiti předpisu § 1 zák. o ručení železnic. Odvolací soud souhlasí však i s názorem prvého soudu, že žalovaná ve smyslu § 2 zák. ze dne 5. března 1869 čís. 27 ř. zák. jest vyviněna. Nelze sice souhlasiti s názorem prvého soudu, že žalobce měl pustiti otěže, by koně byli volni, ježto mohlo snadno dojíti k jinému neštěstí, kterému žalobce vlastně předešel, avšak žalobce mohl a měl vyčkati, až motorový vůz přejede. Vývody odvolání nejsou způsobilé, aby vyvrátily nebo seslabily správnost důvodů napadeného rozsudku, neboť žalobce podle zjištění prvého soudu byl zasažen vozem elektrické dráhy, jeho zadní části, když ho vůz elektrické dráhy již předjížděl, a k poranění žalobce došlo jen proto, že se koně v jeho povozu splašili a povoz z původní, dostatečné vzdálenosti z pravé strany do levé, když je přední část motorového vozu již minula, k zadní části motorového vozu srazili, takže se prostora potřebná k předjetí elektrické dráhy, která tu byla, zúžila tak, že žalobce byl svalen k zemi a padl pod kola svého povozu a následkem toho byl poraněn. Prvý soud bezvadně zjistil, že řidič motorového vozu šetřil obyčejné i zvýšené opatrnosti jako zřízenec a s motorovým vozem přední částí přejel správně a pomalu okolo vozu, který řídil žalobce a že žalobce byl zraněn vlastním povozem, pod jehož kola padl. Podle těchto skutkových zjištění je pokládati přiblížení se žalobce k vozu elektrické dráhy za neodvratnou náhodu ve smyslu § 2 cit. zákona, kterou úraz žalobcův byl způsoben a která žalovanou od náhrady škody vyviňuje. Plašení žalobcových koní, ať se stalo z té neb oné příčiny, jest náhodou, která se udála v osobě žalobcově, a její následky musí žalobce sám nésti, an jest jisto, že se koně splašili teprve, když vůz elektrické dráhy žalobce předjížděl, a an podle zjištění prvého soudu to byl žalobce, jenž vzepnuvší se koně na levo strhl, a tím se ke kolejím přiblížil, takže řidič vozu elektrické dráhy úrazu žalobcovu nemohl zabrániti. Proto prvý soud správně posoudil věc po stránce právní potud, že tu jest příhoda v dopravě po rozumu § 1 zák. č. 27 z r. 1869, kterou byl žalobce na těle poraněn a že žalované podniky jsou osvobozeny z ručení podle § 2 téhož zákona.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po stránce právní nezabývá se žalobce vůbec otázkou, zda tu jde o příhodu v dopravě ve smyslu § 1 zákona o ručení žel., z čehož lze souditi, že uznává správným názor odvolacího soudu, že tu jde o příhodu v dopravě ve smyslu tohoto zákona, kterou odvolací soud spatřuje v tom, že se vozu elektrické dráhy jedoucímu po kolejích dostala v cestu nepředvídaným způsobem překážka další jízdy, která byla způsobilá přivoditi tělesné poškození žalobce. Soud dovolací připojuje se k tomuto názoru odvolacího soudu, třebaže jde o elektrickou dráhu, u níž, jak odvolací soud uvedl, jest zjevem zcela obyčejným, že se chodci a vozidla pohybují poblíž kolejí neb přes ně přecházejí, takže tyto skutečnosti o sobě nemohou býti považovány za nepravidelnost v dopravě. V souzeném případě však toto vyskytnutí se překážky na kolejích elektrické dráhy bylo nepravidelností v dopravě ve smyslu § 1 zák. o ruč. žel., poněvadž se řidič motorového vozu vyskytnutí se překážky nemohl nadíti, v čemž se právě zračí nepravidelnost tohoto vyskytnutí se překážky. Ježto jde o příhodu v dopravě, jest řešiti otázku, zda se žalovaným podařilo prokázati vyviňovací důvod § 2 zák. o ruč. žel., zavinění žalobce, po případě neodvratnou náhodu. Otázku vyvinění žalovaných zodpověděl soud odvolací kladně, poněvadž podle zjištění soudu prvé stolice převzatého odvolacím soudem, byl žalobce zasažen vozem elektrické dráhy, když ho vůz předjížděl, a k žalobcovu poranění došlo jen proto, že se koně jeho vozu splašili a povoz z původní dostatečné vzdáleností srazili s pravé strany do levé k vozu elektrické dráhy v době, kdy již přední část vozu elektrické dráhy žalobcův vůz minula. Úsudek odvolacího soudu, že jen tím se dostal žalobce pod kola svého vozu a byl při tom poraněn, jest správný, ano jest zjištěno, že řidič motorového vozu jel pomalu, opětovně zvonil a teprve, když se vojenské povozy před ním jedoucí vyhnuly z levé koleje na pravou, motorový vůz přejel úplně volně a pomalu okolo povozu žalobce a že se koně lekli a počali se plašiti teprve, když to řidič motorového vozu nemohl viděti, ježto žalobcovi koně, okolo nichž přejel, byli klidni a plašiti se počali teprve, když byli asi uprostřed motorového vozu. Těmito zjištěními jest plně odůvodněn úsudek soudu odvolacího, že řidič motorového vozu zachoval všecky předepsané opatrnosti. Když na základě tohoto skutkového stavu odvolací soud uznal, že přiblížení se žalobce k vozu elektrické dráhy jest pro žalovanou stranu neodvratnou náhodou ve smyslu § 2 zákona o ruč. žel. přivoděnou jen tím, že se žalobcovi koně splašili teprve, když vůz elektrické dráhy žalobce předjížděl a když žalobce vzepnuvši se koně na levo strhl a tím se ke kolejím přiblížil tak, že řidič vozu elektrické dráhy úrazu žalobcovu již nemohl zabrániti, jest tento úsudek odvolacího soudu o vyvinění žalovaných z důvodu neodvratné náhody správným. Tvrzení dovolatelovo, že se překážka nevyskytla při provozu elektrické dráhy způsobem nepředvídaným, poněvadž řidič motorového vozu, přijížděje k vojenským vozům před ním jedoucím, měl přehled na jízdní dráhu, na věci nic nemění, neboť tehdy ke srážce nedošlo a řidič motorového vozu, když mu vojenské povozy kolej uvolnily, neměl důvodu, by volně a pomalu v jízdě nepokračoval. Přiblížení se vozu žalobcova k jedoucímu vozu elektrické dráhy stalo se podle zjištění odvolacího soudu později tak, že ho řidič motorového vozu nemohl již včas zpozorovati. Nelze proto přisvědčiti dovolatelovu názoru, že řidič motorového vozu byl povinen vyčkati, až se žalobci podaří motorovému vozu se vyhnouti, naopak bylo povinností žalovaného, by, znaje své koně, uhnul buď tak daleko, by v případě jich splašení nemohl býti sražen k vozu jedoucí elektrické dráhy tak, by se stal překážkou v další jeho jízdě, nebo by se svým povozem, když s kolejí elektrické dráhy uhnul na pravo tak, že elektrická kolej byla volná, zastavil a počkal, až elektrická dráha přejede. Žádné z těchto svých povinností žalobce neučinil zadost a jest proto v tomto případě splašení koní žalobcových náhodou, za kterou žalovaní neodpovídají a musí proto její následky žalobce nésti sám, jak správně uznal již soud odvolací.

Citace:

Čís. 10173. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 415-418.