NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 5193.

Církevní věci. — Administrativní řízení:* Min. škol. není příslušno rozhodovati jako prvá stolice o nároku provisora uprázdněného obročí na plat z náboženské matice podle § 18 zák. z 19. září 1898 č. 176 ř. z.
(Nález ze dne 10. prosince 1925 č. 19148).
Věc: P. Václav B. v Praze a P. Ambrož P. v T. (adv. Dr. Jos. Sklenář z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (min. taj. Dr. Zdeněk Materka) stran odměny provisorské z náboženské matice.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podle přípisu biskupské konsistoře v Českých Budějovicích ze 6. října 1923 byl P. Ambrož P., člen řádu Dominikánů, ustanoven zatímním zastavatelem farního obročí v T. a žádala konsistoř, aby zsp opatření to vzala na vědomí a povolila P. P. plat měsíčně 270 K a přídavek ročních 300 K. Zsp navrhla u žal. úřadu prominutí studií bohosloveckých a poukaz žádaných požitků. Žal. úřad nař. rozhodnutím ohledně použití P. P. ve veř. duchovní správě vyslovil, že není námitek proti jeho způsobilosti, že však z jeho ustanovení administrátorem fary v T. nemůže býti usuzováno na povinnost náboženského fondu převzíti odměnu administrátorovu, v kteréžto věci dlužno poukázati na poslední odstavec § 1 zákona č. 176 ř. z. z r. 1898.
O stížnosti nss uvážil: — — — — —
Stížnost vytýká, že žal. min., ač jest povoláno k rozhodování teprve ve stolici vyšší, rozhodlo s pominutím zsp-é ihned jako instance prvá. Tato výtka je důvodná.
V daném případě šlo o to, zda st-li přísluší plat provisorský ve smylu § 10 zákona z 19. září 1898 č. 176 ř. z. ve znění zákonů ze 28. března 1918 č. 115 ř. z. a z 9. dubna 1920 č. 246 Sb. Paragraf 10 cit. zákona nepraví sice výslovně, kterým úřadem a kterým pořadem instancí o nárocích toho druhu má býti rozhodováno. Poněvadž však jde o nárok na dotační plat z náboženské matice podle zákona č. 176/1898 a poněvadž zvláštní výhrada ve prospěch výlučné kompetence min. v tomto případě ani v uvedeném zákoně ani v jiné normě učiněna není (srovnej naproti tomu výslovný kompetenční předpis § 13 odst. 3 zák. č. 176/1898), nutno jednak ze všeobecné úpravy instančního postupu ve věcech kultových jednak podle analogie výslovného předpisu § 3 prvního odstavce zákona č. 176/1898 shledati, že min. škol. není příslušno, aby hned v prvé stolici rozhodovalo o nároku na plat provisorský, nýbrž že může tak učiniti teprve v pořadu instancí jako stolice vyšší.
Rozhodl-li tedy žal. úřad v daném případě hned jako prvá stolice, porušil tím na neprospěch st-lův, který byl tím zkrácen ve svém procesním právu odvolacím, předpisy kompetenční. Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž měl nss možnost zabývati se vlastním meritem věcí, totiž otázkou, zda st-l pro svoji vlastnost řeholníka je nebo není nároku na provisorský plat zbaven.

Citace:

Č. 5193. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 651-652.