Čís. 1240.

Zákon o podmíněném odkladu výkonu trestu ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.
Podmíněný odklad výkonu trestu nelze obmeziti na trest na svobodě, vyloučiti jej však při trestu peněžitém.
(Rozh. ze dne 23. června 1923, Kr II 325/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Uherském Hradišti ze dne 4. dubna 1922, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přestupkem předražování dle §u 7 čís. 1 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., vyhověl však v neveřejném zasedání odvolání obžalovaných do výroku téhož rozsudku, jímž jim nebyl povolen podmíněný odklad peněžité pokuty a změnil napadený rozsudek ve výroku o podmíněném odkladu trestu v ten smysl, že se obžalovaným povoluje podmíněný odklad výkonu trestu se zkušební dobou 3 let nejen ohledně trestu tuhého vězení, nýbrž i ohledně trestu peněžitého a uvedl v tomto směru v
důvodech:
Bylo vyhovčti odvolání obžalovaných do výroku rozsudku, jímž se prohlašuje odsouzení za podmíněné jen pokud se týče trestu na svobodě, nikoliv však pokuty peněžité. Nalézací soud v uvážení, že obžalovaní jsou zachovalí a že se k činu doznali, dále vzhledem k tomu, že následkem úplného uvolnění kuřiva v trafikách není již půdy pro neoprávněné obchodování a zdražování kuřiva, vyslovil naději, že obžalovaní povedou nadále řádný život a že proto výkonu trestu není potřebí, a uznal na podmíněné odsouzení ve smyslu §u 1 zák. ze dne 17. října 1919, č. 562 sb. z. a n. se zkušební dobou tří let. Podmíněný odklad trestu obmezil však první soud, aniž by to blíže odůvodnil, pouze na trest tuhého vězení, kdežto peněžitý trest vyslovil nepodmíněně. Výrok ten je právně mylným. Uznal-li napadený rozsudek, že zde jsou podmínky pro použití §u 1 zák. ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n., měl tohoto dobrodiní použíti pro všechny tresty rozsudku. Uložení peněžité pokuty jest dle své povahy trestem vedlejším a ježto dle §u 5 cit. zákona s odkladem trestu hlavního odloženy jsou i tresty vedlejší, musil s povoleným odkladem trestu tuhého vězení povolen býti i odklad peněžité pokuty.

Citace:

č. 1240. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 318-318.