NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 554.

Jde o zlomyslné poškození cizího majetku ve smyslu § 85 tr. zák., spáchal-li je manžel na věcech, přinesených manželkou věnem. (Rozh. ze dne 3. října 1921, Kr II 434/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 9. března 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí zlomyslným poškozením cizího majetku podle § 85 a) tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného uplatňuje důvod § 281 čís. 9 a) tr. ř., ježto prý tu není skutkové podstaty zločinu dle § 85 a) tr. zák., nýbrž jde jen o poměr soukromoprávní. Než neprávem. Nesejde na tom, byl-li nábytek, o nějž jde, v době činu vlastnictvím nezletilého dítěte Anny P. Rozhodujícím jest jen, že nebyl vlastnictvím obžalovaného. Soud nalézací zjišťuje, že nábytek koupen a zaplacen byl Františkou W. z vlastních peněz pro její dceru Annu P., čímž stal se vlastnictvím posléze jmenované. I kdyby tedy skutečně, jak zmateční stížnost uvádí, nábytek ten narovnáním mezi manželi P-ovými za sporu o rozvod nebyl přešel do vlastnictví nezl. Anny P-ové, přece byl jen jako vlastnictví Anny P-ové matky pro obžalovaného cizím majetkem a tudíž způsobilým předmětem zločinu dle § 85 tr. zákona. Neprávem poukazuje stížnost na ustanovení § 1218 obč. zák. a judikaturu, dle nichž nábytek nebyl prý výbavou Anny P-ové starší, nýbrž věnem a tudíž po dobu manželství v požívání obžalovaného jako manžela. Dle §§ 1227, 1228 obč. zák. zůstal by i tak vlastnictvím manželčiným a jeho zlomyslné poškození manželem jest trestným dle § 85 tr. zák. Úmyslné poškození předmětů věna není jich používáním, jež jedině po dobu trvání manželství manželi přísluší. Též právního omylu ohledně vlastnictví nábytku dovolává se zmateční stížnost neprávem. Rozsudek podobného omylu obžalovaného nezjišťuje a neměl k tomu ani příčiny, ježto se obžalovaný na omyl vůbec neodvolával. Jen mimochodem budiž proto poukázáno k tomu, že sám obžalovaný dotyčný nábytek své manželce vrátil, čímž jasně dal na jevo, že se za jeho vlastníka nepokládá. Soud nalézací zjistil též v rozsudku, že veškeré poškození nábytku stalo se zlomyslně a že škoda způsobená převyšuje 200 K. Nelze proto uznati vzhledem ku zásadě §§ 258, 288 čís. 3 tr. ř. další zmateční důvod § 281 čís. 10 tr. ř., jímž domáhá se obžalovaný pouhého odsouzení pro přestupek § 468 tr. zák., ježto poškození skříně stalo prý se jen nahodile, a ostatní škoda zmíněné výše nedosahuje, podle zákona za provedený.

Citace:

č. 554. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 363-364.