Čís. 16072.

Náhradní nárok za vynaloženou výživu (§ 1042 obč. zák.) se promlčuje v třicetileté obecné lhůtě promlčecí.
Proti řečenému nároku může žalovaný namítati všechny změny v majetkových poměrech, jež měly vliv na rozsah jeho vyživovací povinnosti, zejména i to, že nebyl vůbec s to plniti pro ztrátu výdělečné způsobilosti výživné mu uložené.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1937, Rv I 794/37.)
Žalovaný byl v roce 1912 pravoplatně uznán za nemanželského otce Anny N. a bylo mu uloženo platiti jí na výživné 8 K měsíčně až do jejího 6. roku a pak 12 K měsíčně až do doby, kdy se bude moci samostatně vyživovati. Tvrdíc, že žalovaný kromě nepatrné částky 75 Kč, nezaplatil nic na výživné své nemanželské dceři, takže žalobkyně jako nemanželská matka dítěte musila za žalovaného vynaložiti to, co byl sám povinen z důvodu zákonné vyživovací povinnosti, a to za první 4 léta částky 384 Kč (po 8 Kč měsíčně), za další 3 léta 720 Kč (po 20 Kč měsíčně), za další 2 léta 1200 Kč (po 50 Kč měsíčně) a konečně za zbývajících 9 let 10800 Kč (po 100 Kč měsíčně). Proti žalobě namítl žalovaný jednak, že zažalovaný nárok je promlčen, jednak, že jeho vyživovací povinnost zanikla roku 1914, kdy odešel do války, sloužil v poli až do začátku roku 1916, byl na ruské frontě, kde mu v zimě roku 1915 zmrzly nohy, a byl proto v březnu 1916 superarbitrován jako válečný invalida. Žalovaný má následkem toho exem na obou nohách, a nebyl proto, počínaje rokem 1914, s to plniti vyživovací povinnost. Jestliže žalobkyně něco vynaložila na dítě, učinila to jako nemanželská matka a vůbec neměla úmysl žádati od žalovaného vynaložené částky na výživné nemanželského dítěte. Soud prvé stolice uznal zčásti podle žaloby, přiznav žalobkyni úhrnem částku 1653 Kč s přísl., jinak žalobu zamítl. Odvolací soud žalobu zamítl zcela.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice další jednání a nové rozhodnutí.
Důvody:
Odvolací soud uznal, že žalobkyně může požadovati na žalovaném z důvodu § 1042 obč. zák. náhradu nákladů na výživu vynaložené na jeho nemanželskou dceru Annu A., provdanou N., toliko do jejího dokonaného 14 roku, a to pouze v té výši, která odpovídá výši výživného, k jehož placení byl žalovaný pravoplatně odsouzen, zastává však názor, že řečený její nárok je promlčen. Žalobkyně napadá rozsudek odvolacího soudu z důvodu nesprávného právního posouzení pouze potud, pokud považuje její nárok za promlčený. Jejímu dovolání nelze upříti důvodnosti. Podle § 1480 obč. zák. se promlčují ve třech letech pouze příspěvky na výživu, nikoli však náhradní nároky ve smyslu § 1042 obč. zák., jež nemají již povahu příspěvků na výživu, nýbrž jsou to nároky na podkladě jednatelství, promlčující se ve všeobecné třicetileté lhůtě vytčené v § 1479 obč. zák. (rozh. č. 15430 Sb. n. s.). Nárok žalobkyně není proto promlčen. Přes to nemůže dovolací soud rozhodnouti ihned ve věci samé, ježto řízení nižších soudů trpí pro jejich mylný právní názor vadou, která zamezila úplné vysvětlení a důkladné posouzení rozepře. Žalovaný namítal totiž již v prvé stolici, že nebyl od roku 1914, kdy odešel do války, ani po svém návratu z války v zimě 1915 pro ztrátu výdělečné způsobilosti s to plniti vyživovací povinnost. O té námitce nabídl důkazy, uplatňoval ji v odvolání a uvedl ji v odvolacím sdělení na odvolání žalobkyně a v dovolací odpovědi. Nelze souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že žalovaný nemůže uplatňovati nastalé změny v jeho poměrech proti názorům žalobkyně, pokud plnila podle § 1042 obč. zák. v mezích rozsudku ze svého jeho vyživovací povinnost, když se nedomohl změny neb zániku vyživovací povinnosti žalobou. Pro názor odvolacího soudu není zákonného podkladu. Nemanželský otec může takové skutečnosti uplatňovati žalobou podle § 35 ex. ř. i proti exekuci pro nezaplacené výživné proti němu již vedené. Proto může žalovaný namítati takové změny ve svých poměrech také teprve proti žalobě proti němu podané z důvodu § 1042 obč. zák., poněvadž nárok na náhradu podle řečeného předpisu proti nemanželskému otci jest tu jen potud, pokud nebyl v čase, kdy náklad byl učiněn, nezpůsobilý k výdělku (Gl. U. 15889, 14267). Ty skutečnosti nebyly nižšími soudy zjištěny, zvláště nebylo zjištěno, kdy žalovaný odešel do války, kdy se z ní vrátil, zda a do které doby byl po svém návratu k výdělku nezpůsobilý po případě zda a do které míry byla jeho výdělečná schopnost snížena. Je proto třeba jednání v prvé stolici, aby se věc stala zralou k rozhodnutí.

Citace:

č. 16072. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 587-589.