Čís. 15469.

Spořitelní a záložní spolek, jenž podle stanov jest oprávněn, zkoumati nároky toho, jenž vklad vybírá, může odepříti výplatu tomu, komu byla dána vkladní knížka jako záruka osobou zbavenou svéprávnosti.
(Rozh. ze dne 5. října 1936, Rv I 589/36.)
Srov.; Sb. n. s. čís. 15119. Žalující záložna přednesla, že vkladní knížka, jejíž výplatu jí žalovaný spořitelní a záložní spolek odepřel, nebyla vinkulována ani heslem, a že ji složil u žalující dne 20. června 1930 Josef M., který byl se žalující v obchodním spojení, do uschování jako jistotu za směnečné zápůjčky jemu žalující poskytnuté. Při tom ujistil žalující, že vkladní knížka . ta je jeho majeitkem po případě že mu k ní přísluší dísposíční právo, a prohlásil písemným prohlášením výslovně, že vkladní knížka je zárukou za směnečné zápůjčky poskytnuté jemu žalující až do úplného jich vyrovnání s příslušenstvím. Žalující oznámila pak žalovanému spořitelnímu spolku, že vkladní knížka byla jí složena v depot s tím, aby si žalovaná ve svých knihách poznamenala, že bez svolení žalující nesmí býti z vkladu toho nikomu nic vyplaceno. Žalovaná pak potvrdila žalující, že si v hlavní knize u dotyčného vkladu poznamenala vinkulaci žádanou žalující, toto potvrzení žádané vinkulace stalo se žalovanou bez jakékoliv výhrady bezpodmínečně, zejména bez jakékoliv zmínky a vztahu vkladní knížky k vnitřnímu poměru mezi Josefem M-em a Janem Z-ou, ač žalovaná dle vlastního tvrzení již tehdy věděla, že jde o vkladní knížku Jana Z-y. Po výpovědí vkladní knížky žalující bylo této doručeno usnesení okresního soudu v exekuční věci Jana Z-y proti Josefu M-ovi na vydání vkladní knížky, podle něhož měla býti vkladní knížka žalující záložně, bude-li k vydání téže ochotna, odňata a vydána zástupci vymáhající strany Jana Z-y, což žalující odepřela učiniti. Žalující, jsouc v důsledku ujednání s Josefem M-em legitimována k disposici s vkladní knížkou, presentovala ji v den splatnosti k výplatě, žalovaný spolek ponechal si však knížku tu a odepřel vyplatiti vklad žalující záložně s tím, že prý byla Janu Z-ovi povolena exekuce na vydání předmětné vkladní knížky. Domáhá se proto žalující výplaty částky, na níž vkladní knížka zní. Nižší soudy žalobu zamítly, prvý soud z těchto důvodů; Žalovaná proti žalobnímu nároku namítla a prokázala, že Josef M. jest duševně chorý a že byl jím i v době prohlášení ze dne 20. června 1930, jež tvoří podklad právního důvodu žalobního žádání. Jednání jeho, jímž dal žalobkyní vkladní knížku Z-ovu jako záruku za svoje směnečné závazky, není tedy vůbec právně platné a závazné, nemohla proto z něho žalující vůbec nabýti nějakých oprávnění, tím méně pak může je uplatňovati vůči žalované.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o plnění z vkladní knížky žalovaného spořitelního a záložního spolku, která má podle § 2 zák. čís. 239/24 a § 10 zák. čís. 302/20 Sb. z. a n. povahu papíru majiteli svědčícího. S pohledávkou z takové knížky může s právním účinkem nakládati ten a jen ten, kdo se vykáže držbou knížky (§ 1393 obč. zák.). Podle pravidel pro vkladatele otištěných ve vkladní knížce a jsoucích tedy součástí smlouvy mezi zavázaným ústavem a oprávněným z vkladu má žalovaný spolek právo zkoumati nároky toho, kdo vklad vybírá, povinen k tomu však nery. Odpírá-li dlužník v takovém případě vyplatili vklad, jest mu dokázati, že ten, kdo předkládá vkladní knížku k výplatě, nenabyl platného nároku na výplatu vkladu. Tento důkaz se žalované straně podařil, neboť Josef M. neměl užíváni rozumu v době, kdy mu byla vkladní knížka odevzdána jako kauce Janem Z., nemohl proto nabýti nějakého nároku z této vkladní knížky a nemohl jej ani přenésti na žalující stranu. Vždyť ani bona fides podle § 456 obč. zák. nekryje případy nabytí zástavního práva neplatným právním jednáním. Tuto neplatnost nabytí nároku mohl žalovaný spolek namítati, byl-li oprávněn zkoumati nárok žalující strany podle uvedených pravidel.

Citace:

č. 15469. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 914-916.