Čís. 11946.

Prozatímním opatřením podle § 382 čís. 8 ex. ř. se nerozhoduje o manželském právu stran.
Pro otázku příslušnosti soudu k povolení prozatímního opatření nemá významu, zda rozepře má býti zahájena před cizozemským soudem, ledaže by cizozemský rozsudek nemohl býti v tuzemsku vykonán.
Prozatímní opatření zatímní výživy, jehož se manželka domáhá až do rozhodnutí sporu o rozluku, nelze povoliti, uvedla-li navrhovatelka zároveň, že se k vůli dítěti nezamýšlí domáhati proti odpůrci rozvodu nebo rozluky, ježto pořád ještě doufá, že se manžel polepší.
(Rozh. ze dne 1. října 1932, R II 258/32.)
Soud prvé stolice povolil manželce oddělené bydliště a uložil manželi, by jí platil měsíční výživné až do právoplatného rozhodnutí sporu o rozluku manželství, jenž bude zahájen, jinak na dobu jednoho roku. Rekursní soud zamítl návrh na povolení prozatímního opatření. Důvody: Ustanovení § 382 čís. 8 ex. ř. je provedením zásady § 107 obč. zák. a předpokládá, že jde o manžele příslušné do Čsl. republiky, nikoliv však o cizozemce, jako v souzeném případě o příslušníky německé říše podléhající německému právu manželskému (vlád. nař. ze dne 25. června 1924 čís. 131 sb. z. a n.). Nemůže proto tuzemský soud rozhodovati o manželském právu cizozemců, takže je správná rekurentova námitka nepříslušnosti. Návrh je však mimo to i bezdůvodný, poněvadž při prozatímním opatření jde o prozatímní stav a navrhovatelka v podání uvádí, že není jejím úmyslem podati proti rekurentu žalobu o rozvod neb o rozluku manželství (§ 391 ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud vyhověl odpůrcovu rekursu z dvojího důvodu: předně, že tuzemský soud nemůže rozhodovati o manželském právu cizinců a proto že je odůvodněna námitka nepříslušnosti dovolaného soudu, za druhé že navrhovatelka v podání ze dne 5. listopadu 1931 uvádí, že se k vůli dítěti nezamýšlí domáhati proti odpůrci rozvodu nebo rozluky, jelikož pořád ještě doufá, že se důkladně polepší. K onomu důvodu nelze přisvědčiti, neboť rozhodnutím o nároku na prozatímní opatření podle § 382 čís. 8 ex. ř. nebude rozhodnuto o manželském právu stran a pro otázku příslušnosti soudu k povolení prozatímního opatření nemá význam, zda rozepře má býti zahájena před cizozemským soudem, vyjímajíc, že by cizozemský rozsudek nemohl býti v tuzemsku vykonán, což tu nedopadá. Není tudíž pochybnosti o tom, že dovolaný soud je příslušný k rozhodnutí o návrhu. Druhý zamítací důvod jest však správně odůvodněn. Navrhovatelka sice uvedla v původním návrhu, že žádá o povolení prozatímního opatření do právoplatného rozhodnutí sporu o rozluku, který bude zahájen, jinak na dobu jednoho roku, ale v podání učinila ono vyjádření. Z toho je patrno, že nepomýšlí zahájiti spor, ve kterém by rozsudek trvale upravil vzájemné poměry stran, nýbrž vykonati nátlak na odpůrce prozatímním opatřením, by se »důkladně polepšil«. Protože prozatímní opatření má sloužiti k tomu, by právo strany bylo zajištěno před zahájením rozepře nebo za ní, nebo za exekučního řízení (§ 378 ex. ř.), není odůvodněn návrh, který tohoto účelu nemá a podle jasného vyjádření navrhovatelky míti nemůže. Navrhované opatření nemůže býti povoleno jako prozatímní opatření.

Citace:

č. 11946. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/2, s. 243-244.