NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 16788.

Odpovědnost advokáta.
Advokát, který dopustil, aby se dopisy, jež byly na něho řízeny, dostaly do rukou nepovolané osoby a aby ta osoba užívala jeho tiskopisů a razítka, a jenž neodpověděl na dotazy stran v naléhavých případech, ačkoli by byl včasnou odpovědí na dotazy mohl zabrániti aspoň — Čís. 16788 —
částečně škodě třetí osobě způsobené, odpovídá za škodu způsobenou jak tímto svým chováním, tak onou nepovolanou osobou zneužitím jeho tiskopisů a razítek.
(Rozh. ze dne 9. března 1938, Rv I 316/37.)
Žalobce se 24. srpna 1926 zavázal zapůjčiti majitelce hostince v P. zápůjčku 30000 Kč, jež měla býti zajištěna na jejím domě č. p. 210 v P. Ježto se údaje Marie M. o zatížení úplně neshodovaly s žalobcovým zjištěním v pozemkové knize, žádal dopisem z 19. srpna 1926 na Marii M. vysvětlení. Poté došel dopis z 21. srpna 1926 napsaný na kancelářském papíru žalovaného a podepsaný jménem Dr. X. (žalovaného). V tom dopise označuje pisatel Marii M. za svou klientku a vysvětluje zatížení nemovitosti. Po tomto vysvětlení byla 25. srpna 1926 část zápůjčky 12000 Kč Marii M. vyplacena. Marie M. se pak domáhala vyplacení zbytku 18000 Kč, tvrdíc, že se její právní zástupce Dr. X. (žalovaný) zaručí osobně za to, že bude žalobci zápůjčka zajištěna knihovně v určitém pořadí. Správnost jejího tvrzení byla potvrzena telefonicky dne 8. září 1926 kanceláří Dr. X. (žalovaného) osobou, představující se jako Dr. X. (žalovaný). Žalobcův zaměstnanec tehdy ujednal, že se dostaví příštího dne do advokátní kanceláře Dr. X. (žalovaného) a vyplatí tam Marii M. zbytek zápůjčky 18000 Kč a oznámil to též žalované Marii M. Dne 9. září 1926 se skutečně sešel s Marií M. před kanceláří žalovaného, kde je očekával pán, o němž se později žalobce dověděl, že to byl Karel A., který vystupoval tehdy jako Dr. X. (žalovaný), dal H-ovi prohlášení psané na kancelářském papíru Dr. X. (žalovaného) a podepsané jménem žalovaného, a to tohoto obsahu: »Advokát JUDr. X., obhájce ve věcech trestních (s přesnou adresou, číslem telefonu a účtu poštovního šekového úřadu) dne 8. září 1926. — P. T. správě pivovaru v P. — Prohlašuji tímto, že ručím za to, že Vaše pohledávka v obnose 30000 Kč, slovy třicet tisíc Kč, kterýžto obnos jste mojí klientce pí. Marii M., majitelce restaurace a domu v P. č. p. 210, dnes dne 8. 9. zapůjčili, bude zaknihována na domě č. p. 210 ve vložce čís. 202 katastrální obce P., právem vlastnickým pí. Marii M. patřícím ihned a bezprostředně za pohledávkou Všeobecné záložny p-ské, tedy za obnosem v celku 153000 Kč, slovy stopadesáttři tisíce Kč, na domě tomto váznoucím v položkách předcházejících. — V plné úctě: Dr. X.« (žalovaný). Pak vyplatil H. Marii M. 18000 Kč. Na žalobcovu urgenci o zaknihování poskytnuté zápůjčky došla odpověď ze dne 15. listopadu 1926, psaná na papíře žalovaného a podepsaná jeho jménem, kterou bylo žalobci oznámeno, že se zaknihování zápůjčky zdrželo, že však bude vykonáno. Dne 14. ledna 1937 a 3. února 1927 urgoval doporučenými dopisy žalovaného žalobce sám a dne 14. února 1927 a 5. března 1927 i svým právním zástupcem. Teprve tehdy došel právního zástupce žalobcova dopis ze dne 14. března 1927, v němž tvrzeno, že žalovanému není o celé věci nic známo. Ve sporu proti Marii M. o vrácení zápůjčky — Čís. 16788 —
žalovaný jako svědek udal, že o celé věci nic neví, připustil však, že blankety jsou jeho obchodním papírem a že užívaná razítka vypadají jako jeho. V trestním řízení, které bylo zahájeno proti Karlu A. pro podvod a v němž byl Karel A. zproštěn, připustil žalovaný jako svědek, že kdyby byl býval věděl, že Marii M. byla povolena zápůjčka 79000 Kč, a kdyby se byl informoval o knihovním stavu, že by byl jednání A-ovo schválil. Přes to, že žalobce proti Marii M. podle rozsudku ze dne 27. září 1927 vedl různé exekuce, vymohl z pohledávky, činící s příslušenstvím ke dni 30. října 1930 53231 Kč 50 h jen 14634 Kč 16 h, kdežto s jistinou 30000 Kč a s úroky 8597 Kč 34 h vyšel žalobce v exekuční dražbě na dům č. p. 210 v P., na němž měla býti žalobcova pohledávka knihovně zajištěna, na prázdno. Tvrdě, že kdyby byla bývala zápůjčka na nemovitosti Marie M. včas zajištěna, byla by při rozvrhu uhrazena a že za škodu žalobci způsobenou odpovídá žalovaný, domáhá se žalobce na žalovaném advokátovi zaplacení 30261 Kč 39 h s přísl. Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu další jednání a nové rozhodnutí.
Důvody:
Dovolatel opřel žalobní nárok na náhradu škody proti žalovanému o to, a) že žalovaný odpovídá dle § 1315 obč. zák. za škodu, kterou mu způsobil A., kterého žalovaný užíval k opatření svých záležitostí, b) dále že jest odpověden za vlastní zavinění, poněvadž jako advokát neměl přenechati svou kancelář s telefonem, tiskopisy, razítkem neomezeně a bez kontroly A., čímž mu umožnil, že důvěry bylo tímto zneužito, c) a konečně že žalovaný svým jednáním anebo opominutím vytvořil vnější předpoklady, z nichž mohl dovolatel usuzovati na zmocnění A-ovo.
Prvý soud žalobu zamítl, neshledav žalobní nárok odůvodněným, při čemž vycházel ze zjištění, že žalovaný nezaměstnával A-a a že ho neužíval k obstarávání svých věcí, že žalovaný sám nic neslíbil žalobci a že také neumožnil A-ovi, aby bylo A-em důvěry mu poskytnuté zneužito.
Neměl také za zjištěno, že žalovaný věděl nebo věděti musil, že se A. za jeho zády dopouští činů, zejména i činu na žalobci spáchaného.
Neshledal také žádného zavinění na straně žalovaného. Dovolatel v odvolání napadl tento rozsudek pro nesprávné a neúplné zjištění skutečností, pro nesprávné ocenění důkazů a pro nesprávné právní posouzení, zevrubně dolíčil, v čem se jeví neúplnost zjištění, a které důkazy, závažné pro rozhodnutí věci byly prvým soudem pominuty.
Odvolací soud, omeziv se pouze na odvolací důvod právní mylnosti, a to s hlediska § 1315 obč. zák. a na to, že jde o náhradu škody z porušení přímého smluvního závazku, a neshledav tyto důvody oprávněnými, potvrdil rozsudek prvé stolice. — Čís. 16788 —
I když právní hledisko odvolacího soudu je správné a odpovídá zákonu, nelze přece schváliti jeho názor, že na věci nemohou nic změniti okolnosti uváděné při provádění odvolacího důvodu nesprávného a neúplného skutkového zjištění, poněvadž z odůvodnění odvolacího rozsudku jen plyne, že žalobní nárok není odůvodněn jen z důvodu, pokud se opírá o porušení přímého smluvního závazku a o odpovědnost dle § 1315 obč. zák., nebyly tím však vyřízeny další důvody žalobní, pod b), c) uvedené, a nebyly probrány k tomu cíli směřující odvolací důvody neúplnosti řízení a nesprávného hodnocení důkazů.
Nezáleží na tom, že A. a M-ová byli zproštěni trestním nálezem z obžaloby pro zločin podvodu, spáchaného na žalobci v září 1926, po stránce civilněprávní hledíc na zjištěné okolnosti nelze pochybovati o tom, že byl tu A-em spáchán na žalobci civilněprávní podvod při uskutečnění zápůjčky 30000 Kč M-ové bez včasného zápisu této zápůjčky na nemovitostech dlužnice, že se to odehrálo v kanceláři žalovaného za použití jeho tiskopisů a razítka a pod označením jeho kanceláře a jeho jména.
Ve sporu nebylo vysvětleno, jak je to možno, že žalovaný nedostal naň adresovaný dopis žalobcův, na nějž se odpovídá jménem žalovaného dopisem ze dne 21. srpna 1926, že nedostal urgenci předcházející dopisu z 15. listopadu 1926, proč neodpověděl ihned na doporučené dopisy ze dne 11. ledna 1927, 3. února 1927 a dopis ze 14. února 1927, ač z nich jako advokát musil poznati, že jde o velmi důležité věci knihovního zajištění známé mu klientky M-ové.
Poctivý styk v obchodování vůbec a tím spíše u advokáta vyžaduje, aby v takových naléhavých případech nenechal strany na něho se obracející v dlouhé nejistotě o stavu věci, a nesměl ve své kanceláři dopustiti, aby se dopisy na něho řízené dostaly do rukou nepovolaných nebo zůstaly bez povšimnutí, aby jeho tiskopisů a razítka nepovolaná osoba používala a jich zneužívala ke škodě třetích osob. I mlčení v takových případech čelí proti dobrým mravům tam, kde poctivost a víra přikazuje k okamžitému projevu, neboť včasnou odpovědí na žalobcův dotaz, nebo okamžitým pátráním ve věci mu naznačené, byl by mohl zabrániti aspoň částečně škodě žalobci přivoděné.
Trpěl-li žalovaný ve své advokátní kanceláři takové nepřístojnosti A-ovi, jenž byl dle jeho tvrzením pouhým klientem, jak je dovolatel tvrdí, aniž učinil vhodná opatření, a neodpověděl-li ihned na došlé mu dopisy žalobci, aniž ospravedlnil své opominutí, bylo by lze usuzovati na jeho zavinění na škodě žalobcově s hlediska §§ 1295, 1297, 1299 obč. zák., neboť tím nedbal ani obyčejné ani odborné opatrnosti, jaká se vyžaduje v advokátské kanceláři.
Pokládá proto dovolací soud za relevantní okolnosti, jež nebyly odvolacím soudem probrány po stránce skutkové a s hlediska odvolacího důvodu nesprávného oceňování důkazů, a proto vyhověv dovolání, napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k doplnění a novému rozhodnutí (§ 510 c. ř. s.).

Citace:

č. 16788. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 424-427.