Čís. 15803.

Strážní přídavek (a příplatek na byt), přiznaný členům sboru státní stráže bezpečnosti, nebyl rozšířen na strážníky v obecních službách, třebaže jim byla jinak přiznána parita se státními zaměstnanci podle platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 5. února 1937, Rv I 1847/36.)
Srv.: Sb. n. s. č. 7709, 7448, 8450.
Žalobce byl jmenován policejním strážníkem žalované obce. Jeho platové, služební a pensijní poměry byly upraveny podle platového zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. a vládních nařízení jej provádějících s tím, že budou podrobeny všem změnám a úpravám, jakým budou po případě podrobeny služební a platové poměry státních zaměstnanců. Opíraje se o toto znění služebního dekretu, domáhá se žalobce proti žalované obci zjištění, že mu přísluší právo na strážní přídavek a na příplatek na byt a že žalovaná jest povinna platiti mu tento strážní přídavek, jak byl zákonem ze dne 13. června 1922 č. 230 Sb. z. a n. (vládním nařízením č. 295/1922 Sb. z. a n.) pro uniformované sbory státní stráže bezpečnosti stanoven, a dále příplatek na byt, jak byl stanoven usnesením vlády ze dne 17. července 1928 a výnosem ministerstva vnitra ze dne 9. srpna 1928 č. 46984/5/28. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
V tomto sporu jde jediné o to, zda byly žalobci přiznány strážní příspěvek a příplatek na byt, jaké příslušely členům státní stráže bezpečnosti podle zákona č. 230/1922 Sb. z. a n. a vládního nařízení č. 295/1922 Sb. z. a n., tím, že mu byla přiznána »parita« se státními zřízenci podle zákona platového č. 103/1926 Sb. z. a n. Nejvyšší soud odůvodnil v četných rozhodnutích (zejména č. 7709, 7448, 8450 Sb. n. s.), k nimž se odkazuje, zásadu, že strážní přídavek, přiznaný zákonem č. 230/1922 Sb. z. a n. členům sboru stráže bezpečnosti, zřízeným u státních úřadů, nebyl rozšířen na strážníky v obecních službách a že se jim mohlo takového přídavku dostati jen platným usnesením příslušné samosprávné korporace. Tento právní názor nebyl vyvrácen vývody dovolání a nejvyšší soud nemá důvodu, aby se v projednávané věci odchýlil od dřívější své judikatury. Podotýká se, že, co se týče příspěvku na byt, platí obdobně pro něj stejná zásada, jež byla vyslovena pro strážní příspěvek. Žalobce sám ani netvrdil, že mu sporné mimořádné přídavky byly přiznány výslovně, a vyvozuje nárok na ně v podstatě jen z doslovu služebních dekretů, že totiž byla pro něho zavedena všechna proveditelná ustanovení zákona č. 103/1926 Sb. z. a n., jež upravují platové, služební a peněžní poměry a nároky zřízenců státních, a že bylo výslovně podotčeno, že žalobcovy platové a služební poměry budou podrobeny i všem změnám a úpravám, které v budoucnosti budou zavedeny pro zaměstnance státní. Avšak žaloba zaměňuje tu pojem parity se státními zřízenci s pojmem parity s členy státní stráže bezpečnosti po případě se zvláštními příjmy této zaměstnanecké kategorie. O zvláštní povaze »strážního přídavku«, zejména o jeho časovém vývoji a i konečné přeměně z t. zv. paušalovaného stravného, bylo pojednáno v rozhodnutí č. 7709 Sb. n. s. a zdůrazněno, že přídavek byl poskytován jen členům státní stráže bezpečnosti pro zvláštní povahu a obtížnost služby státní stráže. Strážní přídavek byl zaveden teprve zákonem č. 230/1922 Sb. z. a n. a prováděcím nařízením č. 295/1922 Sb. z. a n. jako trvalý, do výslužného započitatelný požitek a byl přiznán jen členům sboru stráže bezpečnosti při státních úřadech a nikoli též jiným zaměstnancům. Ustanovením § 148 plat. zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. byly sice ponechány v platnosti t. ř. strážní přídavky, avšak jen příslušníkům státní stráže bezpečnosti a šlo o zvláštní výhodu poskytnutou této zaměstnanecké kategorii, již nelze rozšiřovati ani na jiné zaměstnance státní, ani na strážníky samosprávných korporací. Nesejde na tom, jaké služební úkony koná žalobce žalované obci, a jsou-li rovnocenné s výkony státní stráže bezpečnosti nebo četnictva, poněvadž ze zákona neplyne jeho nárok na strážní přídavek po případě bytový přídavek, jež mají výhradně jen členové státní stráže bezpečnosti. Žalobce však také neprokázal, že by mu žalovaná obec byla přiznala takové zvláštní přídavky, neboť jen platně projevená vůle samosprávné korporace mohla by založiti jeho právní nárok na ně. Tuto vůli nelze vyvozovati z jmenovacích dekretů žalobcových, v nichž není řeči o tom, že žalobci přiznávají mimořádné příspěvky náležející členům státní policie, nýbrž jeho požitky jsou tam dokonce vypočteny jednotlivě a ony přídavky nejsou mezi nimi uvedeny.

Citace:

Čís. 15803. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 155-157.