NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 16838.

Vede-li několik vymáhajících a zároveň hypotekárních věřitelů exekuci vnucenou správou nemovitosti, rozhoduje při rozvrhu (výtěžkových přebytků z vnucené správy nemovitosti pro zapravení úroků, které dospějí za vnucené správy nebo jsou zadrženy z posledního roku před povolením (§§ 120 č. 5, 124 č. 3 ex. ř.) pořadí jejich zástavních práv, avšak pro splácení jistiny pohledávek, k jejichž vymožení byla povolena vnucená správa (§ 125 ex. ř.), je rozhodující pořadí jejich úkojných práv (§ 104 ex. ř.).
(Rozh. ze dne 31. března 1938, R II 57/38.)
Exekuční soud rozvrhuje výtěžky přebytků vnucené správy za dobu od 1. ledna 1934 do 31. prosince 1936, vedené několika vymáhajícími věřiteli na ideální čtvrtinu domu č. p. 128 v B., patřící W. B-ové, přikázal zbytek výtěžkových přebytků 4029 Kč Josefu L. na jeho vykonatelnou pohledávku 7474 Kč 30 h s přísl., který měl onu pohledávku zajištěnou na uvedeném' dílu nemovitosti a jenž zároveň přistoupil k vnucené správě již zahájené, a to dne 26. ledna 1937. Rekursní soud k rekursu hypotekárního a též vymáhajícího věřitele přistouplého k vnucené správě Dr. Jiřího Sch. přikázal jemu zbytek výtěžků přebytků vnucené správy na částečné uspokojení vykonatelné pohledávky 25000 Kč s přísl. Důvody: Josefu L. byla povolena exekuce vnucenou správou řečené nemovitosti teprve usnesením okresního soudu civilního v B. ze dne 26. ledna 1937, kdežto stěžovateli usnesením ze dne 22. dubna 1934. Byla tedy Josefu L. exekuce vnucenou správou povolena teprve po době, za níž vznikly rozdělované přebytky vnucené správy, které jsou právě za dobu od 1. ledna 1934 do 31. prosince 1936; v době, kdy tyto přebytky vznikly, Josef L. nebyl ještě vymáhajícím věřitelem, nýbrž pouze knihovním věřitelem a nemá tu tudíž významu ustanovení druhé věty § 125 ex. ř., neboť Josef L. by předešel stěžovatele jenom tedy v pořadí, kdyby v oné době, za niž se přebytky z vnucené správy rozdělují, byl již vymáhajícím věřitelem. Tomu tak však nebylo, když mu exekuce vnucenou správou byla povolena teprve 26. ledna 1937. Pochybil proto prvý soud, když ony přebytky z vnucené správy přiznal nikoliv stěžovateli, nýbrž Josefu L.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu Josefa L. změnil napadené usnesení tak, že co do částky 1345 Kč 35 h obnovil usnesení soudu prvé stolice, jinak dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Jde o rozvrh výtěžkových přebytků vnucené správy za dobu od 1. ledna 1934 do 31. prosince 1936. Josef L. nabyl zástavního práva pro svou pohledávku vkladem vykonaným dne 26. října 1928, byla pak mu povolena vnucená správa dne 26. ledna 1937, Dr. Jiří Sch. nabyl práva zástavního vkladem jeho dne 30. března a 6. dubna 1929, avšak vnucená správa mu byla povolena dne 22. dubna 1934. Má tedy zástavní právo Josefa L. pořadí před zástavním právem Dr. Jiřího Sch., ale co do úkojného práva z vnucené správy jest tomu naopak. A tu jest rozeznávati mezi zapravením úroků, které dospějí za vnucené správy nebo z posledního roku před povolením jsou zadržené (§§ 120 č. 5, 124 č. 3 ex. ř.), a mezi použitím přebytků k splacení pohledávky, k jejímuž vymožení byla povolena vnucená správa (§ 125 ex. ř.). Co do prvních rozhoduje knihovní pořadí. Poněvadž zástavní právo stěžovatelovo má přednost před zástavním právem Dr. Jiřího Sch., má nárok na úroky, ale jen na úroky dospělé za vnucené správy a byly mu proto 6% úroky za dobu 3 let (od 1. ledna 1934 do 31. prosince 1936) v částce 1345 Kč 35 h změnou napadeného usnesení přikázány.
Co do jistiny samé rozhoduje o rozdělení výtěžků vnucené správy podle § 125 ex. ř. mezi několika vymáhajícími věřiteli pořadí jejich úkojných práv. Pořadí práv zástavních váznoucích pro vykonatelné pohledávky má ten význam, že z výtěžkových přebytků jest zapraviti pohledávky na úrocích a jiných opětujících se dávkách zástavním věřitelům, kteří jsou v knihovním pořadí před úkojným (nikoli zástavními) právem vymáhajícího věřitele, takže na něho dojde s nárokem na zaplacení jistinné pohledávky samé, pro niž vede vnucenou správu, teprve po těchto dávkách. Pro zaplacení pohledávek samých rozhoduje však pořadí úkojných práv. Tomu není na závadu ustanovení § 125, odst. 1, ex. ř., poněvadž hypotekární věřitel na základě svého práva nemá nárok na uspokojení své jistinné pohledávky z užitků nemovitosti, na niž se vede vnucená správa, kteroužto exekucí nabývá věřitel vedoucí jí úkojného práva pro svou pohledávku. Správně proto přihlížel rekursní soud v té příčině k pořadí úkojných práv obou vymáhajících věřitelů a rozhodl podle něho.
Není podkladu ve spisech pro to, že Dr. Jiří Sch. souhlasil, aby z výtěžkův nucené správy byl uspokojen stěžovatel, ač úkojné právo tohoto jde za úkojným právem; onoho. Rozhoduje-li v příčině jistinných pohledávek samých toto pořadí, vyžadovalo by se k přikázání jiného pořadí výslovného souhlasu vymáhajícího věřitele, který se tím vzdává svého pořadí; nestačí však nepodání odporu.
V tom rozsahu dovolací rekurs není odůvodněn.

Citace:

č. 16838. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 527-529.