NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Č. 5103.

Zajištění bytů: * Zajištění bytu dle § 13 zákona č. 225/22 ve znění zákona č. 87/23 není v cestě okolnost, že státní zaměstnanec byt obývající byl služebně přeložen před účinnosti zákona č. 225/22.
(Nález ze dne 9. listopadu 1925 č. 21485).
Věc: František a Arnošt K., akciová společnost v M. proti zemské správě politické v Praze stran zajištění bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem ze 4. února 1925 zajistila osp v Mnichově Hradišti na základě zákona č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 v domě st-lky v M. Lyt, obývaný železničním zaměstnancem Jaroslavem N. a uprázdnivší se služebním jeho přeložením do obce jiné, pro vrchního revidenta Josefa M. Nař. rozhodnutím nevyhověla zsp odvolání, ježto jsou zde zákonné předpoklady pro zajištění bytu. K vývodům odvolacím podotknuto, že dání výpovědi majitelem domu jest nerozhodné pro posouzení věci, že však uživatel bytu dle šetření nedal žádné pravoplatné výpovědi z bytu. V ostatním poukázáno na imperativní stanovisko § 13 cit. zák.
Rozhoduje o stížnosti, uvážil nss toto:
Stížnost vytýká předně, že zajištění jest nepřípustné z důvodu, poněvadž služ. přeložení dosavadního nájemníka Jaroslava N. stalo se již v r. 1921, tedy ještě před vydáním zákona o mimořádných opatřeních bytové péče z 11. července 1922 č. 225 Sb., nabyvšího platnosti 2. září 1922, takže byt se neuprázdní v tomto případě služebním přeložením žel. zaměstnance toho, nýbrž tím, že se teprve nyní do svého nového působiště stěhuje.
Nss neuznal námitku tu důvodnou. Podle § 13 zák. č. 225/1922 ve znění zákona č. 87/1923 musí byt, obývaný dne 19. srpna 1922 státním zaměstnancem, když se uprázdní tím, že zaměstnanec byl služebně přeložen do obce jiné, býti pronajat zase státnímu zaměstnanci. Ze znění toho je zřejmo, že zákon chtěl podrobiti zajištění jen ty byty, které se uprázdní v době působnosti zákona následkem služeb, přeložení, nelze však usuzovati, že zákonodárce chtěl omeziti zajištění bytů na ty případy, v nichž služební přeložení zaměstnance byt v den 19. srpna 1922 obývajícího se stalo za účinnosti zákona. Tento výklad by odporoval zjevně tendenci zákona, která směřovala k tomu, aby všechny byty, jež se po státních zaměstnancích jinam přeložených uprázdní, byly zachovány opět pro státní zaměstnance a nelze proto za to míti, že by zákorodárce byl zamýšlel vyloučiti ze zajištění byty, které se sice uprázdnily v době účinnosti zákona, jichž nájemci však byli již dříve přeloženi. Služební přeložení neznamená tedy počáteční časovou mez pro zajištění bytu, nýbrž jedině důvod uprázdnění bytu. Kdy tato příčina uprázdnění bytu nastala, jest nerozhodno, rozhodno jest jedině, nastalo-li uvolnění bytu z té příčiny v době působnosti zákona. V tomto případě jest nesporno, že byt, o nějž jde, byl obýván státním zaměstnancem dne 19. srpna 1922 a že se uprázdnil za účinnosti zákona č. 225/22 tím, že státní zaměstnanec byl služebně přeložen do jiné obce. Těmito okolnostmi jsou splněny zákonné předpoklady pro zajištění dotčeného bytu a je proto námitka nepřípustnosti zajištění bytu z důvodu, že služební přeložení uživatele bytu bylo nařízeno před účinností ustanovení § 13 cit. zákona, bezdůvodná.

Citace:

č. 5103. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 483-484.