NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6615.

Učitelstvo: O pensijních požitcích učitelů měšťanských škol podle zák. č. 251/22 a o výkladu odst. 3 čl. XIV. tohoto zák.
(Nález ze dne 8. června 1927 č. 12293.)
Prejudikatura: Boh. 4755/25 adm.
Věc: Ladislav F. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran odpočivných požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-li byly výnosem žal. úřadu ze 6. června 1922 v jeho vlastnosti ředitele občanské školy v D. poukázány požitky dle VI. hodn. třídy 4. stupně plat. od 1. března 1922. Výnosem žal. úřadu z 12. ledna 1924 byl však berní úřad ve St. poukázán, aby st-li koncem května 1922 vyplácení dosavadních požitků zastavil a aby mu od 1. června 1922 vyplácel požitky dle VII. hodn. třídy 4. platového stupně. Stížnost směřující do tohoto výnosu byla usnesením nss-u Boh. CCXLVIII adm. odmítnuta podle §§ 21 a 2 zák. o ss, poněvadž výnos ten má povahu pouhé pokladniční poukázky a nikoliv rozhodnutí ve smyslu § 2 zák. o ss. Na to vznesl st-l otázku výměry svých akt. požitků na spor zvláštním podáním, kterému však žal. úřad rozhodnutím z 29. května 1925 nevyhověl. Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí byla nál. Boh. 6616/27 adm. zamítnuta.
Mezitím byl st-l výnosem žal. úřadu z 19. ledna 1924 ke své žádosti podle ustanovení § 27 zák. č. 274/1919 po více než 35leté službě školní od 1. února 1924 dán na trvalý odpočinek a byly jeho akt. požitky 31. lednem 1924 zastaveny. Dále bylo mu sděleno, že pens, požitky mu vyměří zšr v Praze. Zšr na to výnosem z 25. února 1924 vyměřila st-li podle předpisů pens., zejména zák. č. 274/19, 541/19, 2/20, 222/20 a 394/22 vzhledem k 39leté vpočítatelné době služ. plné 100%ní požitky pensijní a to vlastní výslužné 164521 Kč, místní přídavek 2362 Kč, funkční přídavek 700 Kč, osobní přídavek dle § 2 zák. č. 251/22 z let vál. 1500 Kč, úhrnem 21004 K, dále jednotný drah. přídavek 3360 Kč. Proti tomuto výměru podal st-l rekurs — — — —, který byl nař. rozhodnutím zamítnut z těchto důvodů: »Ve stížnosti dovolávaný výnos min. ze 6. června 1922 byl po vydání zák. č. 251/22 zrušen a nahrazen výnosem z 12. ledna 1924, neboť dle § 2 zák. č. 251/22 bylo provedeno nové zařadění všech odborných učitelů se zkouškou způsobilosti pro školy měšťanské a ustanovených na školách těchto definitivně nebo zatímně, všem odborným učitelům byly vyměřeny nové požitky a shora jmenovanému příslušely proto od 1. června 1922 požitky dle VII. hodn. tř. 4. stupně plat. a byly mu tím dnem dodatečně zastaveny požitky dle VI. hodn. tř. 4. stupně plat. Poněvadž odešel na trvalý odpočinek až dnem 31. ledna 1924, musily mu býti pens. požitky vyměřeny dle zák. č. 251/22 a č. 394/22, neboť nepříslušela mu při jeho pensionování pens. základna dle požitků VI. hodn. tř. 4. stupně plat., nýbrž pouze dle požitků VII. hodn. tř. 4. stupně plat., kteréž požitky pobíral v době, kdy odešel na odpočinek. Tato pens. základna jest nesporně vyšší než ona, na kterou měl nárok dne 31. května 1922.«
O stížnosti na toto rozhodnutí podané nss uvážil:
Jádrem sporu je otázka, zda st-li byly pens. požitky vyměřeny po právu podle výměny akt. požitků dle VII. hodn. třídy 4. plat. stupně, anebo zda mu měly býti vyměřeny podle VI. hodn. třídy 4. plat. stupně.
1. Nss vyslovil již v nál. Boh. 4755/25 adm. právní názor, že učitel (ředitel) občanské školy, který před účinností zákona č. 251/22 podle předpisů do 31. května 1922 platných požíval požitků podle VI. hodn. třídy 4. plat. stupně (dle tehdejší výměry), nemá, odejde-li do výslužby za platnosti zák. č. 394/22 nároku (podle čl. XIV odst. 3 zák. č. 251/22) na pens. základnu podle VI. hodn. třídy 4. plat. stupně dle nové výměry podle zák. č. 394/22, nýbrž jenom podle VII. hodn. třídy 4. stupně ve výměře podle zák. č. 394/22.
St-l požíval do 31. května 1922 požitků dle VI./4. ve výměře podle zák. č. 541/1919 a 495/21; od 1. června 1922 mu náležely — jak plyne z nál. Boh. 6616/27 adm. požitky podle VII./4. a to od 1. ledna 1923 ve zvýšené výměře podle zák. č. 394/22. Kdy pak st-l za platnosti zák. č. 251/22 a 394/22 byl pensionován, měl nárok na pens. základnu podle VII./4, ve výměře dle zák. č. 394/22.
Na tom nemění nic, že — jak stížnost uvádí — požitky VI. tř. 4 st. — ovšem ve výměře staré — byly st-li poukázány výnosem ze 6. června 1922, tedy již po 1. červnu 1922, kterýmžto dnem zákon č. 251/22 nabyl účinnosti, poněvadž — jak uvedeno také již ve zmíněném nál. — onen poukaz se týkal požitků, na které st-l měl po názoru úřadu nárok od 1. března 1922, a byl pak na základě zák. č. 251/22 správně od 1. června 1922 nahrazen poukazem z 12. ledna 1924.
Stejně na tom nemění nic ta okolnost, že st-l v době, kdy zažádal za pensionování, měl požitky podle VI./4, poněvadž právě požíval v oné době požitků podle VI./4 dle staré výměry, nikoliv však dle nové zvýšené výměry zák. č. 394/22.
2. Brojíc proti odůvodnění nař. rozhodnutí uvádí stížnost, a) že výnos z 6. června 1922 nebyl zrušen a nahrazen výnosem z 12. ledna 1924, a b) že st-l v době, kdy odešel na odpočinek, nepobíral požitky podle VII./4, nýbrž podle VI./4. — Ani tyto námitky nejsou důvodné.
Ad a) Výnosem ze 6. června 1922 byly st-li poukázány požitky podle VI./4 dle staré výměry (dle zák. na 541/19 a 495/21) od 1. března 1922. Výnosem z 12. ledna 1924 byly mu však tyto požitky koncem května 1922 zastaveny a byly mu poukázány požitky podle VII./4 a to od 1. června 1922 ve zvýšené výměře podle zák. 251/22 (t. j. v plné výměře pro státní úředníky dle zákonů tehdy platných) a od 1. ledna 1923 ve výměře dále zvýšené podle zák. č. 394/22. Je tedy zřejmo, že poukaz požitků, provedený výnosem ze 6. června 1922, byl zpětně od 1. června 1922 nahrazen poukazem požitků z 12. ledna 1924.
Ad b). Tu pak stačí opakovati, že st-1 až do vydání výn. z 12. ledna 1924 požíval sice ještě požitků podle VI./4, avšak ještě podle staré výměry, nikoliv podle nové výměry dle zák. 394/22, a že v té době měl zákonný nárok podle čl. I. § 2 zák. 251/22, resp. podle zák. 394/22 a čl. II. zák. č. 274/1919 na požitky dle nové výměry podle VII./4. — — —

Citace:

č. 6615. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 997-999.