NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 32 dis.

Podle § 19 adv. ř. přísluší advokátu zadržovací právo jen k penězům, jež pro jeho klienta dojdou, nikoliv ke stvrzence o složení peněz těch u pošty.
(Rozh. ze dne 28. května 1927, Ds I 7/27.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie nevyhověl v neveřejném zasedání odvolání obviněného do nálezu kárné rady advokátní komory v Praze ze dne 10. února 1927, jímž byl odvolatel uznán vinným přečinem proti cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Odvolání, směřující proti výroku o vině a trestu, není v žádném směru opodstatněno. Nelze přisvědčiti obviněnému, že neporušil čest a vážnost stavu (§ 10 adv. ř.), když peníz 2 500 Kč, jenž byl zaslán Olgou T-ovou, pozdější jeho klientkou, pro Václava P-u a o němž obviněný, obhajuje T-ovou, před soudem v přítomnosti P-ově prohlásil, že byl určen pro P-u, si krátce na to pro sebe zajistil, vyzvedl a použil na zaplacení své palmární pohledávky za T-ovou, nemaje k tomu svolení od P-y. Marně dovolává se obviněný toho, že mu k částce té příslušelo právo zadržovací. K stvrzence o složení peněz u pošty obviněnému zajisté zadržovací právo nepříslušelo, ježto podle § 19 adv. ř. právo to přísluší advokátu jen k penězům, jež pro jeho klienta dojdou, a co se týče 2 500 Kč, na stvrzenku vyreklamovaných, i když se připustí, že obviněnému právo zadržovací k nim příslušelo, přece zadržení částky té a její použití k účelu shora uvedenému po onom prohlášení u soudu a bez souhlasu P-ova, jakož i za ostatních okolností v napadeném nálezu uvedených nelze, než uznati za jednání, které neodpovídalo důstojnosti a cti advokátního stavu, ježto bylo způsobilým vzbuditi a také vyvolalo dojem jednání záludného a nepoctivého a mělo v zápětí trestní oznámení a vyšetřování obviněného pro podvod. Obviněný marně se pokouší své jednání omluviti tím, že prý nikoli on, nýbrž Olga T-ová dala podnět k tomu, by vyreklamovaný peníz nebyl podle původního určení vyplacen P-ovi. K této obraně obviněného, že prý jednal v intencích a podle příkazu své klientky, dlužno uvésti, že obviněný se dříve takto nebránil a že dotyčné jeho tvrzení nemá opory v tom, co bylo zjištěno. Výpověď Olgy T-ové, které se obviněný pro své tvrzení dovolává, není dosti přesná ani spolehlivá, by jí mohlo býti uvěřeno. Obviněný neprávem tvrdí, že, jak mu též za vinu bylo přičteno, nedonutil Olgu T-ovou, by mu zaslala ověřenou plnou moc nutnou k vyzvednutí peněz vyreklamovaných pro T-ovou, jako odesílatelku. Z předložených dopisů plyne zřejmě opak toho, totiž, že T-ová teprve na stálé odpírání obviněného vydati jí stvrzenku od pošty a na jeho pohrůžku, že podá na ni o palmare žalobu, nezašle-li mu plnou moc, ověřený mocný list obviněnému zaslala. Proto nikoli neprávem klade napadený nález obviněnému též za vinu, že tak jednav, zjednal si prostředky cti a vážnosti stavu se příčícími možnost peníz vyreklamovaný dostati do své moci a použiíi ho ku krytí své pohledávky. Že obviněný porušil čest a vážnost stavu, není nikterak vyvráceno tím, že trestní řízení pro podvod, na oznámení P-ové proti obviněnému zavedené, bylo zastaveno, ani tím, že P. prohlásil, že nemůže obviněného z ničeho nečestného viniti, ani posléze tím, že T-ová zůstala a jest dosud jeho klientkou. Zastavením trestního řízení není nikterak řečeno, že se obviněný nedopustil nečestného a stavu nedůstojného jednání, úplně bez významu pro tuto otázku jest okolnost, že T-ová jest dále klientkou obviněného a, co se onoho prohlášení P-ova týče, přikládá mu obviněný význam, jehož nemá, jednak proto, že vydáno bylo pod tlakem žaloby pro urážku na cti obviněným na P-u podané, jednak, že mínění a názor P-ův o jednání obviněného nemůže býti rozhodujícím. Jednání, jehož se obviněný dopustil, správně kárná rada uznala za jednání proti cti a vážnosti stavu a odvolání proti tomu směřující jest bezdůvodné.

Citace:

č. 32 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 1001-1002.