Čís. 1708.
Čl. IX. zákona ze dne 01. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. Jakmile dědicové oznámili notáři, že si pozůstalost projednají sami, nemůže již notář vystupovati jako soudní komisař a prováděti sám jednotlivé úkony.
(Rozh. ze dne 13. června 1922, R I 462/22).
Ačkoliv dědicové oznámili notáři včas, že si pozůstalost projednají sami, žádal notář na pozůstalostním soudě, by mu byly jako soudnímu komisaři postoupeny spisy za účelem sepsání inventury. Pozůstalostní soud návrh zamítl, ježto inventář byl již sepsán obecním úřadem. Rekursní soud uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, odevzdal pozůstalostní spisy notáři k provedení odhadu a sepsání inventury v podstatě proto, že seznam, sepsaný obecním úřadem nevyhovuje a že jde o věc důležitou, jež činí sepsání inventury nutným.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnosti. Nejvyšší soud nesdílí právního názoru druhé stolice, že v tomto případě měl notář jako soudní komisař sepsati inventář pozůstalostního jmění dle článku IX. zákona ze dne 01. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n. Tímto článkem nebyla změněna všechna dosavadní ustanovení o provádění pozůstalostního řízení a o působení notářů jako soudních komisařů. Ustanovením tím změněny pouze předpisy §§ 28 a 29 patentu o mimosporném řízení a nařízeno, že pozůstalostní řízení provésti přísluší notářům jako soudním komisařům. Jakmile tedy notář soudním komisařem ustanoven jest, může samostatně prováděti úkony uvedené v čl. IX. (2) citovaného zákona kromě oněch, jež tam jsou vyhrazeny soudu. Jakmile však dědicové včas oznámí, že si sami pozůstalost projednají, nemůže notář více jako soudní komisař vystupovati a jednotlivé úkony sám prováděti a jedná tu opět soud jako úřad pozůstalost projednávající. Pro toto úřadování soudu však zákon ze dne 01. dubna 1921, čís. 161 sb. z. a n., ničeho na platných zákonných předpisech nezměnil. Platí tedy ustanovení § 3 a 93 patentu o mimosporném řízení a rozhodne soud sám, jakým způsobem požadované nebo zákonem předepsané sepsání inventáře provedeno býti má a zejména, má-li býti svěřeno notáři jako soudnímu komisaři. V tomto případě oznámila dědička včas soudu, že si sama pozůstalost projedná a proto nebyl prvý soudce povinen, vyhověti návrhu notáře a zaslati mu pozůstalostní spisy za účelem sepsání inventáře a provedení odhadu pozůstalostního jmění, to tím méně, jelikož toto není značné.