NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 3997.

Administrativní řízení: Pouhá nezákonnost rozhodnutí nevadí tomu, aby rozhodnutí to — nebyvší včas přípustným opravným prostředkem naříkáno — vešlo v právní moc.
(Nález ze dne 8. října 1924 č. 17069).
Prejudikatura: Boh. 1434 a j. adm.
Věc: Obec St. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — Po delším řízení vydala osk v N. rozhodnutí z 11. září 1923, ve kterém uvedla, že patrně dojde ke sporu mezi v-skou spořitelnou a obcí St. o zúročení vál. půjček rak. obcí svého času vypsaných, jehož výsledek je nejistý, ba možno souditi, že pro obec nepříznivý. Nelze připustiti, aby dluh neplacením úroků rostl do nekonečna a proto se osk ve schůzi z 5. září 1923 usnesla na základě odst. 4 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. sestaviti rozpočet obce St. na rok 1923 z moci úřední a zařaditi do něho úrok a úmor z 200000 K upsaných obcí na VI. a VII. rak. půjčku válečnou zápůjčkou u v-ské spořitelny, a to 5% na úrok, 2% na umořování, tedy 14000 K. Vypisuje se z moci úřední k tomu účelu 650% přirážka obecní i s usnesenou 200% přirážkou, tedy 850%. Při tom uvedeno, že se netrvá na tom, aby obnos přirážkou vybraný byl spořitelně ihned placen. Obec má však učiniti usnesení, že dluh onen neuznává a spořitelně to oznámiti a pak připraviti se na spor. Peníz vybraný uloží se jako reserva pro případ, kdyby obec spor prohrála. Rozhodnutí to opatřeno je právním poučením, že lze se z něho odvolati do 14 dnů k zemskému správnímu výboru. Doručeno bylo obec. představenému 13. září 1923.
Dne 29. září 1923 podáno bylo na poštu odvolání obce St., dato- vané 26. zářím 1923, ve kterém uvedeno, že ob. zast. se svého času usneslo válečné půjčky upsati jen proto, že ředitel spořitelny je ubezpečil, že obci z toho nevzejde výloh a že listiny, jež budou podepsány, podpisují se jen pro forma. Jest naprosto nemožno, aby poplatníci jedné z nejchudších obcí okresu dluh a úroky splatili. Žádáno proto, aby zsv to uvážil a poukázal osk, aby rozhodnutí své odvolala.
Nař. rozhodnutím byla stížnost ta jako opožděná odmítnuta, poně- vadž nebyla podána ve 14tidenní § 77 zák. o okr. zast. stanovené lhůtě.
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost podaná u nss-u, vytýkající mu nezákonnost, o níž soud uvážil:
Stížnost nepopírá, že odvolání, které stěžující si obec z rozhodnutí osk podala, podáno bylo opožděně. Pak ovšem je námitka stížnosti, že rozhodnutí to nemohlo nabýti formální právní moci, beze všeho podkladu.
Stížnost pak tvrdí, že ono rozhodnutí osk pro svoji nezákonnost, tedy pro svoji nesprávnost, ani materielní právní moci nabýti nemohlo a že tedy nemohl žal. úřad odvolání obce odmítnouti jako opožděné, tedy vlastně vzhledem k právní moci v odpor vzatého rozhodnutí. Vadnost, pro kterou dle názoru stížnosti rozhodnutí osk v právní moc vejíti nemohlo, vidí stížnost v tom, že je v rozporu s ustanovením § 7, odst. 3 zák. z 12. srpna 1921 č. 389 Sb., poněvadž platy peněžní, jež osk do rozpočtu ve vydání zařadila, nezakládají se na vykonatelném titulu.
Stížnost měla by v tom jen tehdy pravdu, kdyby se právem mohlo tvrditi, že jde o rozhodnutí zmatečné, ničí. Takovým rozhodnutím bylo by na příklad rozhodnutí vydané úřadem nepříslušným nebo rozhodnutí, jež by utvořilo skutkový nebo právní stav nemožný. Toho však v daném případě právem tvrditi nelze. Kdyby i pravdou bylo, že rozhodnutí osk spočívá na mylném výkladu zákona, což však nss nezkoumal, přece jest rozhodnutím, které se jeví formálně správným, vydaným příslušným k tomu úřadem, a které proto, poněvadž snad ustanovení zák. (§ 7 zák. z 12. srpna 1921 č. 389 Sb.) mylně byla vykládána, po případě, poněvadž zjištěná skutková podstata posuzována byla dle zák. norem na ni se nehodících, by se ještě nestalo zmatečným, nýbrž mohlo by býti jen stranou naříkáno v řádném postupu instančním. Vždyť právě jen k tomu cíli, aby byly odstraněny věcné chyby (nesprávný výklad a nesprávné použití zákona), dáno stranám právo v pořadí instancí se odvolati a domáhati se přezkoumání rozhodnutí nižších stolic stolicí vyšší.
Zákon č. 329/1921 Sb. výslovně v § 7, odst. 5 stanoví, že z rozhodnutí bezprostředního úřadu dohlédacího, kterým podle odst. 4 tohoto § rozpočet obecní byl z úřední moci sestaven, může se ob. zast. s účinkem odkládacím odvolati k vyššímu dohlédacímu úřadu.
Mohlo a mělo tedy ob. zast, mělo-li za to, že rozhodnutí osk je v rozporu s ustanovením § 7, odst. 3 cit. zák., podati včas odvolání. Podalo-li je opožděně, odmítl žal. úřad právem jeho věcné vyřízení. —

Citace:

č. 3997. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 551-553.