Čís. 15221.
Nebylo-li jinak ujednáno, přísluší samostatnému podnikateli (obchodnímu jednateli) nárok na provisi teprve, když došlo k zaplacení kupní ceny z obchodů jím zprostředkovaných, ztrácí však na ni nárok, došlo-li důvodně před plněním k stornu smlouvy.
(Rozh. ze dne 22. května 1936, Rv I 2277/34.)
Civilní rozhodnutí XVIII. 36 Žalující firma se na žalovaném domáhá zažalované částky tvrdíc, že jde o provise vyplacené neprávem žalovanému, jejímu provisnímu zástupci jako samostatnému podnikateli, poněvadž obchody, z nichž provise ty byly vyplaceny, byly zákazníky důvodně stornovány. Proti žalobě namítl žalovaný, že i v takovém případě měl nárok na provisi ze sjednaných obchodů. Prvý soud uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Nejvyšší soud odůvodnil v rozhodnutí čís. 13751 Sb. n. s. zásadu, že poměr mezi obchodním jednatelem a principálem směřuje k tomu, by společnou námahou a prací bylo dosaženo zisku, z kteréhož se má jednateli dostati náhrady za jeho činnost, že, pokud nedošlo k zaplacení, nelze mluviti o zisku, a nepřísluší tudíž agentovi nárok na provisi, pokud nedošlo placení z obchodů zprostředkovaných, nebylo-li o splatnosti provise něco jiného ujednáno. Byla-li jednatelova provise splatná teprve po skutečném převzetí zboží a zaplacení kupní ceny, nemá na ni jednatel nároku, došlo-li odůvodněně k stornu smlouvy; jinak by tomu bylo, kdyby se storno stalo bez nutkavých příčin, zejména obmyslně, takže by chování principálovo směřovalo právě k tomu, by zmařen byl nárok agentův na odměnu (srov. Sb. n. s. 6257, 4727). Žalovaný netvrdil, že se storno objednávek, o kteréž jde, stalo bez nutkavých důvodů; proto se v souzené věci netřeba obírati otázkou, jaký vliv toto stornování mělo na provisní nároky žalovaného. V tomto sporu jde tedy jen o to, co bylo mezi stranami ujednáno o síplatnosti provise. Žalovaný tvrdil a dokazoval, že podle úmluvy měla provise býti v jeho prospěch zaknihována hned při zprostředkování objednávky a příslušela mu i v případě, že obchod byl později stornován. Odvolací soud zjistil, že byla zároveň se žalovaným zjednána jako agentka B-ová, a že měli nárok na provisi, která jim byla vyplacena bez ohledu na uskutečnění objednávky resp. na dojití kupní ceny. Avšak odvolací soud tu vytrhl jen jednu větu z výpovědi B-ové a pomíjí mlčením její další seznání, že, když z důvodů hospodářských došlo k nutnosti stornování, musela přijaté provise zase vrátit žalobci buď hotovými zaplacením nebo tím způsobem, že příslušné částky byly zaknihovány v její neprospěch. Dále nepřihlížel odvolací soud k výpovědi dalšího svědka, jenž se zmiňuje o tom, jak bylo postupováno v případě stornování objednávky platně sjednané, a proč tento postup byl zaveden v žalobcově.podniku. Jest tudíž v těchto směrech výtka rozporu se spisy (č. 3 § 503 c. ř. s.) opodstatněna. V důsledku toho nebyla ani bezvadně zjištěna pro spor rozhodující okolnost, co bylo ujednáno o vzniku provisního nároku, pokud se týče o tom, kdy a za kterých předpokladů náleží provise žalovanému (č. 2 § 503 c. ř. s.). Věc není proto zralá k rozhodnutí (§ 510 c. ř. s.).