Čís. 14245.

Pojem »nezákonitosti« podle § 46 (2) nesp. zák. byl zákonem vyložen v Čl. V. čís. 1 zák. čís. 251/34 Sb. z. a n. a jest tohoto zákonného výkladu (§ 8 obč. zák.) použiti při rozhodování všech případů po účinnosti novely, t. j. od 1. ledna 1935.
Neúplnost řízení mohla by býti nezákonností jen, kdyby byl porušen předpis § 23 nesp. zák.
(Rozh. ze dne 15. března 1935, R II 27/35.)
Stěžovatel složil podle smíru schváleného opatrovnickým soudem v roce 1914 jako odbytné pro nemanželskou dceru svoji — odpůrkyni — 4000 Kč a v roce 1920 2000 Kč, ujednav, že smír ten lze změniti jen tehdy, kdyby potřeby dítka nebo poměry otcovy se značně a nepředvídatelně změnily. Za složený obnos 4000 Kč byly koupeny rakouské válečné půjčky, zaměněné nyní za 3% odškodňovací dluhopisy ve výši 3150 Kč, jichž prodej nebyl nyní doporučen. Obnos 2000 Kč byl spotřebován na výživu dítěte, jež trpí tuberkulosou plic. Poněvadž nemanželská matka dítěte nemůže sama nésti náklady léčení, žádají poručník i nemanželská matka, by nemanželskému otci bylo uloženo doplnili složené odbytné nebo odstoupiti dítěti 6 měřic polí. Prvý soud vyšetřiv majetkové poměry nemanželského otce, uznal vzhledem k onemocnění dítěte, že proti roku 1914 a 1920, kdy odbytné bylo složeno, nastala nepoměrná změna ve prospěch nemanželského otce na jedné a v neprospěch potřeb dítěte na straně druhé, a uložil otci platiti dítěti na výživném měsíčně 300 Kč jako přiměřené majetkové mohoucnosti nem. otce a potřebám, dítěte. Rekursní soud k rekursu nemanželského otce výživné snížil na 250 Kč měsíčně, neuznav na zánik vyživovací povinnosti nem. otce z důvodu složení odbytného.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu nemanželského otce co do zániku jeho vyživovací povinnosti. Důvody:
Stěžovatel uplatňuje v rámci přípustných důvodů podle § 46 (2) nesp. zák. jen nezákonnost, kterou spatřuje jednak v kusosti řízení, jednak v nesprávném rozřešení otázky, zda jeho vyživovací povinnost zanikla, Neúplnost řízení by mohla založiti důvod nezákonnosti jen tehdy, kdyby proti předpisu § 23 zák. č. 100/31 nebyly vyšetřeny všechny okolnosti a poměry důležité pro rozhodnutí (srov. rozh. č. 12881, 13127 sb. n. s.). Tomu v souzeném' případě tak nebylo, neboť byly vyšetřeny všechny okolnosti pro rozhodnutí nutné, totiž nemoc a pracovní neschopnost nezletilé a majetkové poměry nemanželského otce. Pojem »nezákonnosti« rozhodnutí byl článkem V. č. 1 zákona ze dne 11. prosince 1934 č. 251 sb. z. a n. vyložen v ten smysl, že ve smyslu § 46 odst. 2 zák. č. 100/31 jest nezákonné takové opatření, nebo usnesení, které se příčí jasnému a nepochybnému znění nebo smyslu zákona, jehož bylo nebo mělo býti na případ užito. Jde o autentický zákonný výklad (§ 8 obč. zák.), jehož nutno použiti na všechny případy po účinnosti zmíněného zákona, t. j. po 1. lednu 1935 rozhodované. Takové nezákonnosti zde není a uplatněné nesprávné právní posouzení, po případě nepřiměřenost nebo nevhodnost učiněného rozhodnutí mohly by býti rekursními důvody jen při rekursu pravidelném (§ 42 a § 46 (3) nesp. zákona), nejsou však rekursními důvody při rekursu mimořádném, o nějž tu běží.

Citace:

č. 14245. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 252-253.