Authors:
= Váž. civ., 12 (1930), sv. 2
PDF

Čís. 10289.


Bylo-li průvodní usnesení, jímž byl připuštěn důkaz znalcem, doplněno zvláštním usnesením, v němž byl znalec jmenován, není proti tomuto usnesení samostatného opravného prostředku.
Do usnesení soudu, jimž bylo uloženo stranám, by složily zálohu pro znalce, není opravného prostředku.
(Rozh. ze dne 6. listopadu 1930, R II 357/30). Procesní soud prvé stolice nevyhověl žádosti strany, by byl odvolán soudem stanovený znalec a bylo odvoláno nařízení jí dané, by složila zálohu na náklady znaleckého důkazu. Rekursní soud odmítl rekurs. Důvody: Napadené usnesení jest ve své prvé části v podstatě jen zamítnutím odmítnutí soudem ustanoveného znalce žalující stranou a není proti němu po rozumu § 366 prvý odstavec c. ř. s. samostatného opravného prostředku. Pokud čelí stížnost proti nařízení o záloze, přehlíží, že podle § 349 druhý odstavec c. ř. s. v souvislosti s § 332 a 367 c. ř. s. nemůže býti zvláštním opravným prostředkem napadeno rozhodnutí soudu, jímž se stanoví, by záloha byla dána a stanovena lhůta, v níž tak jest učiniti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nelze ovšem souhlasiti s odůvodněním rekursního soudu, že samostatný rekurs žalující strany nelze připustiti podle § 366 prvý odstavec c. ř. s., protože prý jest napadené usnesení prvního soudu v podstatě zamítnutím odmítnutí znalce. Žalující strana neodmítla znalce z některého z důvodů § 355 prvý odstavec c. ř. s. ve spojení s §§ 19, 21 a 22 j. n., nýbrž stěžovala si, že nebyl ustanoven znalec z pražského seznamu. Ale to nemůže stěžovatelům prospěti, neboť jejich rekurs jest přes to nepřípustný. Procesní soud vydal průvodní usnesení o připuštění důkazu znalcem a jmenoval zvláštním usnesením znalce z S. Podle § 277 poslední odstavec c. ř. s. není samostatného opravného prostředku proti průvodnímu usnesení. Kdyby byl první soud znalce jmenoval hned v průvodním usnesení, nebylo by tomu lze odporovati samostatným opravným prostředkem a totéž musí platiti, když zvláštním usnesením průvodní usnesení v tom směru doplnil, protože průvodní usnesení v sobě zahrnuje nejen připuštění důkazu, nýbrž i nařízení k jeho provedení, tedy i potřebné průvodní prostředky (§ 277 prvý odstavec c. ř. s.), v souzeném případě ustanovení znalce (§ 351 c. ř. s.).
Správně dovodil rekursní soud z předpisů § 367 c. ř. s. ve spojení s předpisy §§ 332 a 349 druhý odstavec c. ř. s., že není opravného prostředku do usnesení prvního soudu, jímž nařídil stranám, by složily do čtrnácti dnů zálohu pro znalce. Stěžovatelé, odvolávajíce se na doslov § 349 druhý odstavec c. ř. s. podle něhož nemůže býti opravným prostředkem napadeno usnesení, jímž se stanoví lhůta ke složení zálohy (§ 332), uvádějí, že si nestěžují do usnesení, pokud určilo lhůtu, nýbrž proto, že jim bylo uloženo složiti zálohu, ač důkaz znalecký nenabídli, ba dokonce se proti němu ohradili, a že v tom směru jest tedy rekurs přípustný. Stěžovatelé nejsou v právu. Předpis § 332 prvý odstavec c. ř. s. mluví o příkazu, by dokazovatel v určené lhůtě složil zálohu, a v souhlase s tím mluví § 349 druhý odstavec c. ř. s. o usnesení, jímž se stanoví lhůta ke složení zálohy. Tím nemělo býti řečeno, že rekurs není dovolen jen do určení lhůty, ale že jest dovolen do příkazu, by záloha byla složena, neboť jde tu o jediný příkaz, který obsahuje jednak určení výše zálohy, jednak určení lhůty a celý tento příkaz jest neodporovatelný. Jde to najevo také z § 365 druhý odstavec c. ř. s., kde není zase řeči o lhůtě, ale přece i tato jest míněna, ježto se odkazuje na následky včasného nesložení zálohy podle § 332 druhý odstavec c, ř. s. I výše zálohy a osoba k jejímu složení povinná, i lhůta jsou nezbytnou součástí příkazu. Lhůta proto, že se k jejímu zameškání vážou důsledky § 332 druhý odstavec c. ř. s. (nyní v doslovu čl. III čís. 2 zákona ze dne 8. července 1930, čís. 130 sb. z. a n.), a právě tyto důsledky tanuly zákonu na mysli, když vylučoval rekurs podle § 349 druhý odstavec c. ř. s. Tím však nechtěl připustiti rekurs do ostatní části příkazu. Že předpis § 349 druhý odstavec c. ř. s. platí také pro důkaz znalecký, jest podle § 367 c. ř. s. nepochybno (sr. také rozhodnutí čís. 6317 sb. n. s.).
Citace:
Čís. 10289. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 654-656.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).