NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4693.

Nedostatek formy uzavření manželství jest zkoumati z úřadu i tehdy, jde-li o manželství uzavřené v cizině. Jest důvodem k zahájení úředního řízení o neplatnost manželství, byly-li spisy trestního soudu pro zločin dvojženství postoupeny civilnímu soudu k rozhodnutí předběžné otázky, zda manželství uzavřené v Rusku bylo platným.
Předpisy platné ohledně uzavření manželství v sovětském Rusku.
(Rozh. ze dne 17. února 1925, Rv II 610/24.)
Tomáš D., jsa válečným zajatcem v Rusku, uzavřel dne 24. června 1918 ve Vitebsku, gubernie vitebská, církevní sňatek dle lutheránského obřadu s Emilií Andrejevnou B-ovou. Za nějaký čas opustil Tomáš D. svou manželku, vrátil se na Moravu, kdež uzavřel dne 3. června 1919 sňatek s Marií J-ovou dle obřadu římsko-katolického. Na oznámení Emilie D-ové zavedeno trestní řízení proti Tomáši D-ovi pro zločin dvojženství a postoupeny spisy civilnímu soudu k rozhodnutí, zda je manželství Tomáše D-a s Emilií Andrejevnou B-ovou platné, čili nic. Procesní soud prvé stolice prohlásil manželství Tomáše D-a s Emilií Andrejevnou B-ovou za neplatné z viny Tomáše D-a. Odvolací soud k odvolání obou manželů napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání Emilie D-ové, zrušil rozsudky obou nižších soudů a odkázal věc na soud prvé stolice, by, doplně řízení, ji znovu rozhodl; dovolání Tomáše D-a poukázal pak na toto rozhodnutí.
Důvody:
Co se tkne dovolacího důvodu §u 503 čís. 4 c. ř. s., dlužno vytknouti, že nelze sdíleti názor dovolatelky, že soudy nižší se neměly obírati z moci úřední překážkou manželství, o niž se ve sporu jedná, protože prý nedostatek formy uzavření manželství v §§ 8 a 12 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. uvedené lze z moci úřední zkoumati toliko, jde-li o manželství v tuzemsku uzavřené, že tedy soud měl vyčkati návrh strany dle §u 96 obč. zák. k tomu oprávněné. Jest nesporno, a ostatně ze spisů zřejmo, že proti Tomáši D-ovi bylo zavedeno trestní řízení pro zločin dvojženství, a že trestní soud dle §u 5 a 371 tr. ř. postoupil příslušnému civilnímu soudu spisy k rozhodnutí o předurčující otázce platnosti manželství, o něž tuto jde. Důsledkem toho musilo býti zahájeno úřední šetření o platnosti manželství, jež ostatně i vzhledem k ustanovení §u 28 uved. zákona a §u 62 obč. zák. z moci úřední jest provésti. Ve věci samé jest, jak řečeno, pokračovati dle zásady oficiosnosti a dle zásady vyšetřovací; nutno tedy dle §u 14 dvor. dekr. ze dne 23. srpna 1819, čís. 1595 sb. z. s. věc probrati tak, aby neplatnost manželství byla jasně prokázána anebo nemožnost tohoto důkazu byla nad veškerou pochybnost postavena. Jedná se o manželství uzavřené v cizině a rozhodnou jest otázka, zda dle zákonů platných v místě uzavření sňatku byly zachovány veškeré náležitosti, jež po stránce formalit aktu zákony těmi ku platnosti manželského sňatku jsou požadovány. Dle přípisu ministerstva spravedlnosti ze dne 8. září 1922, čís. 42313/22 v tomto sporu vyžádaného sdělila čsl. obchodní mise v Moskvě, že podle dekretu Všeruského Centrálního Výkonného Výboru (sbírka zákonů 1918 r. čís. 76 a 77 stránka 818) z manželství uzavřeného po 20. prosinci 1917 (a o takový sňatek tu jde) pouze ve formě církevní, nevznikají osobám do něho vstoupivším žádná práva ani povinnosti, jestliže manželství toto není zaregistrováno předepsaným způsobem v občanském úřadě (oddíl zápisů občanských aktů). Sdělení čís. 75 uveřejněné ve věstníku ministerstva spravedlnosti vydaném dne 20. května 1923 (stránka 84 a 85) uvádí, že dle noty lidového komisariátu pro zahraniční záležitosti v Moskvě č. j. 9316/III E a č. j. 9319-III/9 ze dne 8. prosince 1922 církevní sňatky uzavřené v Rusku po 20. prosinci 1917 nejsou sovětskou vládou uznávány za platné bez ohledu na státní příslušnost snoubenců, a že sovětská vláda uznává za platné sňatky pouze ty, jež byly uzavřeny před sovětskými úřady. Budiž především zdůrazněno, že nesejde na tom, zdali sovětská vláda sňatek uznává platným čili nic, nýbrž že záleží na tom, jaké právní normy ohledně uzavření sňatku v území, v němž sňatek byl uzavřen, v době jeho platily. Než má-li se uvedeným sdělením čsl. obchodní mise a lidového komisariátu rozuměti tak, že obsahují tresť právních norem pro uzavírání sňatků platných, jest divergence zmíněného přípisu ministerstva spravedlnosti se sdělením uveřejněným ve věstníku patrná, neboť posléze uvedená nota lidového komisariátu v Moskvě nemluví ničeho o platnosti církevních sňatků podmíněné zaregistrováním v občanském úřadě. Bude tedy nutno bezpečně zjistiti, která z obou uvedených norem vlastně platí, zda platí to, co jest uvedeno ve vyžádané v tomto sporu zprávě čsl. obchodní mise v Moskvě, či to, co dle sdělení ve věstníku ministerstva uveřejněného obsahuje nota lidového komisariátu. Je-li platným prvé (t. j. obsah zprávy čsl. obchodní mise v Moskvě), bude ještě nutno zjistiti, jaký jest předepsaný způsob zaregistrování sňatků církevních v občanském úřadě, a pak bude nutno vyšetřovati, zdali těmto formelním předpisům zaregistrování při sňatku, o nějž jde, bylo vyhověno.

Citace:

č. 4693. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 336-338.