NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12737.

Pohledávku na zaplacení dlužných ročních příspěvků jest posuzovati co do věcné příslušnosti i co do způsobu řízení a opravných prostředků jednotně.
(Rozh. že dne 28. června 1933, R I 614/33.)
Žalující svaz domáhal se na svém členu zaplacení členských příspěvků ročních 80 Kč za léta 1923 až 1930, celkem 640 Kč. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud odmítl odvolání žalovaného, maje za to, že jde o věc nepatrnou.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu, by, nehledě k důvodu, pro nějž odvolání odmítl, o něm dále jednal a rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud odmítl odvolání žalovaného jako nepřípustné, ježto podle jeho názoru zažalované členské příspěvky za léta 1923—1930 ročně 80 Kč v celkové výši 640 Kč přes to, že jsou hromaděný v jedné žalobě, a ač pocházejí z téhož právního důvodu, nepozbyly tím samostatnosti, a ježto tudíž přípustnost odvolání je posuzovati v příčině každého nároku zvláště, podle názoru odvolacího soudu jde tu vesměs o věci nepatrné podle § 448 c. ř. s., v nichž rozsudek může býti napaden (§ 501 c. ř. s.) odvoláním jen pro zmatečnosti v § 477 čís. 1 až 7 c. ř. s. vypočtené, a poněvadž zmatečnost taková se nevytýká, je odvolání podle názoru odvolacího soudu nepřípustné. Právní názor odvolacího soudu, že předmětem sporu jsou samostatné nároky 300 Kč jednotlivě nepřevyšující, jest však mylný. Podkladem žaloby je tvrzení, že žalovaný přistoupil k žalujícímu svazu dne 3. června 1922 jako řádný člen s ročním příspěvkem 80 Kč, že příspěvek ten byl za rok 1922 žalovaným zaplacen, že však, zůstav i na dále členem, příspěvky za léta 1923—1930 v úhrnné částce 640 Kč nezaplatil. V souzeném případě vyvěrají tudíž jednotlivé roční příspěvky z téhož skutkového a právního důvodu, totiž z přistoupení žalovaného za člena žalujícího svazu. Každý jednotlivý členský příspěvek jest ovšem potud samostatnou pohledávkou, že po splatnosti může býti samostatně žalobou uplatněn. Neuplatní-li se však a přistoupí-li k němu ještě další nezapravené příspěvky, mizí samostatné povahy jednotlivých splátek a tyto tvoří úhrnnou a jednotnou pohledávku, jejíž úhrnná výše jest rozhodnou jak pro posouzení věcné příslušnosti podle první věty § 55 j. n., tak pro otázku způsobu řízení (na př. § 448 c. ř. s.), tak konečně i pro přípustnost opravných prostředků (na př. § 502 třetí odstavec c. ř. s. — srov. také na př. rozh. čís. 1947 sb. n. s.). V souzeném případě převyšuje úhrn splátek částku 300 Kč, takže ustanovení §§ 448 a 501 c. ř. s. tu neplatí.

Citace:

Čís. 12737. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 57-58.