Čís. 1797.
Odměna za ústní jednání podle položek 3 až 5 advokátní sazby ze dne 30. března 1921, čís. 142 sb. z. a n., trvalo-li jednání déle než hodinu, není obmezena na nejvyšší sazby v těchto položkách 3—5 uvedené, které jsou odměnou jen za jednání nejvýše hodinu trvající; za každou další hodinu, třeba jen započatou přísluší odměna další, rovnající se polovici sazby stanovené pro hodinu prvou. Při tom ustanovení odstavce druhého § 17 nařízení nepřichází v úvahu.
(Plenární rozhodnutí ze dne 29. srpna 1922, čís. pres. 907/22.) K dožádání ministerstva spravedlnosti, aby rozhodnuta byla otázka, zdali odměna za ústní jednání podle pol. 3 až 5 advokátní sazby ze dne 30. března 1921, čís. 142 sb. z. a n., nesmí přesahovati nejvyšší částky v položkách těchto ustanovené, i když ústní jednání trvá déle než hodinu, anebo zdali za každou další započatou hodinu dlužno počítati odměnu zvláště, předložil první president Nejvyššího soudu otázku plenárnímu senátu, jenž ji zodpověděl, jak shora uvedeno.
Důvody:
V nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. března 1921, čís. 142 sb. z. a n., kterým byly ustanoveny sazby pro výkony advokátu a jejich kanceláří v obchodech vrchních zemských soudů v Praze a v Brně, připojena je k položkám 1—3 pod čís. 3 poznámka: »hořejší sazby za roky (ústní jednání nebo hlavní přelíčení) platí, trvají-li nejvýše hodinu. Trvají-li déle než hodinu, platí se za každou další, třeba jen započatou hodinu polovice sazby«. Poznámka tato, jsoucí předmětem tohoto posudku, není právě tak jako další poznámky (čtvrtá a pátá) uvedených položek sazby doslovně opakována při položkách čtvrté a páté advokátní sazby, a jest na místě toho k těmto dvěma poslednějším položkám sazby připojena pouze poznámka: »poznámky čís. 3—5 k položce 1 až 3 platí i zde.« Již z tohoto doslovu nařízení plyne, že poznámky 3., společné všem položkám 1—5 sazby, sluší užíti týmž způsobem při všech, a že se tedy vztahuje také na odměnu za ústní jednání ve případech 3—5 sazby uvedených. Trvalo-li tedy ústní jednání nejvýše hodinu, platí pro ně odměna odstupňovaná v každé z těchto pěti položek dle hodnoty předmětu sporu, a není z toho vyjmuta poslední částka, v těchto položkách uvedená, tedy v položce 1. částka 150 Kč, v položkách 2. a 3. částka 500 Kč, v položce 4. částka 2000 Kč a v položce 5. částka 2500 Kč, při nichž jest připojen dodatek ad 1. »nejvíce však« ad 2. a 3., »nejvýše však« a ad 4. a 5. »nikdy však více nežli«. I tyto sazební položky jsou odměnou za ústní jednání na nejvýše jednohodinové, neboť dodatky k nim připojené znamenají pouze, že pokračování v odstupňování dle hodnoty předmětu, jak předpisuje škála při položce sazby 1. pod b) při položkách 2. a 3. pod 1. a při položkách 4. a 5. pod m), nesmí jíti výše než ad 1. do 150 Kč, ad 2. a 3. do 500 Kč, ad 4. do 2000 Kč a ad 5. do 2500 Kč, tak že tyto částky jsou nejvyšší odměnou advokátovou za ústní jednání, nejvýše jednohodinové, i kdyby odměna jeho dle hodnoty předmětu na základě uvedené poslední škály tyto nejvyšší částky měla přesahovati. Totéž platí v tom případě, trvalo-li ústní jednání déle než hodinu, jen že dle druhé věty zmíněné poznámky 3. činí odměna advokátova za každou další, třeba jen započatou hodinu pouze polovici sazby, stanovené za ústní jednání nejvýše hodinové. Toto zodpovědění otázky jsoucí předmětem posudku, jež plyne zřejmě ze znění a smyslu citovaných ustanovení nařízení, srovnává se také dozajista s účelem, kterého mělo býti nařízením dosaženo. Nejvyššímu soudu nejsou sice známy vnitřní důvody, které vedly vládu k vydání nařízení, ale ze srovnání jeho s obsahem vládního nařízení ze dne 2. září 1919, čís. 498 sb. z. a n., na jehož místo vstoupilo nařízení čís. 142 sb. z. a n., dlužno usuzovati, že jím mělo býti vyhověno úsilovným snahám advokátního stavu, všeobecně známým, kterým se advokáti dožadovali zvýšení odměn za své práce a práce svých kanceláří, aby byly tyto odměny uvedeny v soulad jednak se zvýšenými požadavky úředníků jich kanceláří, jednak s drahotními pojměry doby vůbec. Tomu mělo sloužiti právě také ustanovení shora uvedené poznámky třetí, která k odstupňování odměny dle hodnoty předmětu připojila odstupnění odměny podle doby (trvání) ústního jednání, kterémužto účelu hoví také poznámka čtvrtá svým ustanovením, vztahujícím se na jednání odložená.