NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15118.

Vládní vyhláška čís. 131/24 Sb. z. a n.
Vykonatelnost říšsko-německého rozhodčího výroku v našem státě posuzuje se dle našeho civilního řádu soudního.
(Rozh. ze dne 8. dubna 1936, Rv II 242/36.)
Prvý soud nevyhověl odiporú povinné strany podle § 83 ex. ř. do usnesení, jímž byla povolena proti ní na základě rozsudku rozhodčího soudu v H. (Německo) exekuce. Odvolací soud prohlásil exekuci za nepřípustnou. Důvody: Podle zásady vzájemnosti lze na základě říšskoněmeckého rozhodčího výroku u zdejšího soudu povolili exekucí jen tenkráte, byl-li rozhodčí výrok vydán na základě předpisů zdejšího soudního řádu a nelze-li výrok ten považovati za bezúčinný dle předpisů německého práva (§ 80 ex. ř. a vlád. vyhláška čís. 131/24 Sb. z. a n.). Jest tedy říšsko-německý rozhodčí výrok vykonatelný zde jen tehdy, byl-li vydán dle předpisů zdejšího právního řádu. Tyto předpisy vyžadují však, aby byla zřízena písemná smlouva rozhodčí (§ 577 c. ř. s.), jinak jest rozhodčí výrok bezúčinný. Nezbytnou podmínkou platnosti smlouvy o rozsudím a příslušnosti rozsudího jest ovšem, aby tato písemná smlouva byla mezi stranami zřízena o tom, o co v rozhodčí, rozepři jde. Mezi stranami nebyla zřízena písemná rozhodčí smlouva, takže cizozemský rozhodčí soud nebyl dle zdejších předpisů k projednání věci příslušnými a nemohl se státi, jak mylně dovozuje dle § 104 j. n. prvý soud, příslušným dle zdejších předpisů vzhledem na ustanovení § 577 c. ř. s. ani mlčky, tedy ani tím, že odvolatelka jako žalovaná se pustila před ním do sporu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Má-li býti exekučnímu titulu, kterými je výrok rozhodčích v H., přiznána vykonatelnost v tuzemsku, je se zřetelem k předpokladům vzájemnosti první podmínkou, aby byl rozhodčí výrok vydán na základě předpisů tuzemského soudního řádu. Vymáhající strana sama připouští, že tomuto požadavku nehoví původní kupní smlouva již proto, že v ní byla obsažena dohoda o rozsudím výslovně toliko ve příčině sporů, vyplývajících z námitek proti jakosti zboží, má však za to, že taková písemná dohoda je obsažena v dopisech právního zástupce povinné strany ze dne 4. a 8. listopadu 1932, v nichž jmenování rozhodce slibuje, případně rozhodce jmenuje, čímž prý se povinná písemně bezvýhradně podrobila hamburskému rozhodčímu soudu. Toto jmenováni znalce nemůže však nahraditi písemnost smlouvy, kterou tuzemské zákony považují za nezbytný předpoklad jurisdikce rozhodců, právě tak jako by jí nemohla nahraditi a její nedostatek odčiniti skutečnost, že strana bez onoho předpokladu smlouvy o rozsudími před rozhodci jednala a onen nedostatek nenamítala. Není-li tu tedy splněn zákonný požadavek písemnosti smlouvy o rozsudím v oněch skutkových a právních otázkách, jež byly předmětem řízení, které vedlo k vydání exekučního titulu, právem mu odvolací soud odepřel vykonatelnost, aniž třeba se obírati vývody dovolání, opírajícími se o výklad § 81 čís. 1 ex. ř., anebo o § 104 c. ř. s., který nepřichází v úvahu v řízení před rozhodčím soudem a při rozhodčím nálezu jako exekučními titulu.

Citace:

Čís. 15118. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 438-439.