NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Čís. 145.

Manžel, nabyvší vědomosti o cizoložství druhého manžela, nepozbývá pokračováním v manželství (§ 96 obč. zák.) práva, žádati za rozvod manželství od stolu a lože.
Zákaz novot (§ 482 c. ř. s.) platí také v řízení o rozvod manželství od stolu a lože.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1919, Rv I 177/19.)
Soud prvé stolice (zemský soud v Praze) uznal k žalobě manžela A, že se manželství mezi ním a žalovanou manželkou В uzavřené rozvádí od stolu a lože z viny obou stran, vzav za prokázáno, že jím oběma padají za vinu skutky, jež v zápětí svém přivodily rozvrat života manželského; i vyvrátil námitku žalované, že žalobce nemá práva, by uplatňoval spáchané prý žalovanou cizoložství .za důvod rozvodu dle § 109 obč. zák., poněvadž po cizoložství, jež ostatně popřeno, po celých 6 let s ní žil v manželském obcování, tím, že nikde není dokázáno, že žalobce žalované nevěru odpustil, naopak z ostatních tvrzení· obou stran sluší souditi, že manželství sporných stran jest nepřetržitým řetězem vzájemných pokořování a útisků, které konečně vedly k žalobě. — Odvolací soud (vrchní zemský soud v Praze) potvrdil rozsudek soudu prvé stolice, při čemž v příčině svrchu nadhozené otázky uvedl ve svých důvodech toto: § 96 obč. zák. zbavuje práva, domáhati se neplatnosti manželství, toho, kdo, znaje jeho překážku, v manželství pokračoval, t. j. s druhým manželem pohlavní styky udržoval; ustanovení toho nelze však rozšiřovati na případ, kde domáhá se manžel jen rozvodu manželství, ježto dáno jest výslovně pro případ neplatnosti, při rozvodu však o neplatnost manželství nejde. V tom, že manžel pokračoval v manželství, zjistiv důvod rozvodu, nelze spatřovati jeho prominutí mlčky. Byť státi se mohlo prominutí mlčky, přece třeba by bylo zjistiti takové činy, jež neponechávají pochybnosti, o tom, že manžel zavinění druhého prominul. Takové činy zde však tvrzeny a zjištěny nebyly. Výslovné prominutí pak ve stolici prvé nebylo namítáno. Přihlížeti k tomu, co žalovaná v té příčině uvádí teprve v odvolání, brání zákaz novot daný v § 482 c. ř. s.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalované.
Důvody:
Právně mylný jest prý naříkaný rozsudek hlavně proto, že přiznává žalobci právo, uplatňovati za důvod rozvodu, žé se žalovaná dopustila cizoložství, ačkoliv prý, nabyv vědomosti o poklescích žalované, žil s ní dále ve společné domácnosti a v pohlavním styku a ačkoliv prý jí ony poklesky výslovně odpustil. K tomuto prominutí nutno prý přihlížeti vzhledem k úřednímu rázu řízení o rozvod také tenkráte, bylo-li předneseno teprve v opravném řízení. Mimo to prý naříkané řízení ponechal zcela nepovšimnuto, že žalobce vybízel svou manželku, by pokračovala v cizoložném poměru, o němž nabyl vědomosti, a že také z tohoto důvodu pozbyl práva uplatňovati dotyčný důvod rozvodu. K tomu dlužno podotknouti toto: O tom, že žalobce mel vědomost o zmíněném poměru v době, kdy trval, že s ním souhlasil a svou manželku pobízel, by v něm pokračovala, důkaz podán nebyl, pročež nutno ponechati tuto skutkovou okolnost bez povšimnutí. Žalovaná namítla před procesním soudem prvé stolice, že žalobce pozbyl tím, že pokračoval v manželském společenství, když nabyl vědomosti o zmíněném trestním: poměru, práva uplatňovati dotyčný důvod rozvodu dle ustanovení § 96 obč. zák., jehož dlužno použíti obdobně. Z toho bylo odvozeno prominutí mlčky. S tímto právním náhledem nelze souhlasiti. Danou otázku, není-li nutno míti za to, že žalobce své manželce odpustil zmíněné porušení povinností tím, že s ní pokračoval v manželském společenství, dlužno zodpověděti záporně, poněvadž není přípustno, rozšířiti obdobně ustanovení § 96 obč. zák., jež předpokládá neplatné manželství, na případ stávajícího ještě manželského svazku. To vyplývá z úvahy, že za prohlášení manželství neplatným muže žádati pouze strana nevinná, kdežto tohoto předpokladu u žádosti za rozvod manželství od stolu a lože není, ježto také strana na rozvodu vinná jest oprávněna za rozvod žádati, dále z úvahy, že dle § 110 obč. zák. dokonce skutečné, však pouze skutečné spojení, řádnému soudu neoznámené, nezrušuje účinku nálezu o rozvodu, tudíž vysloveného rozvodu maželství, a konečně z úvahy, že manžel může míti různé příčiny, prozatím se stavem věci sečkati, s ním se spokojiti a teprve v okamžiku, který shledá vhodným, svá práva uplatňovati. V našem případě nelze však z pozdějšího manželského společenství souditi na prominutí mlčky učiněné a to tím méně, že jak zjištěno, dotyčná porušení povinností dala podnět k stálým manželským rozepřím a nešvarům, takže manželské spolužití tvoří nepřetržitý řetěz vzájemných příkoří a útisků. Ze žalobce výslovně odpustil své manželce dotyčná porušení, když nabyl o nich vědomostí, bylo předneseno teprve v řízení odvolacím s poukazem na udání žalobcova, učiněná v nesporném řízení. Zamítnutí těchto nových okolností a průvodních prostředků odpovídá ustanovení § 482 c. ř. s. Že řízení ve sporech o rozvod od stolu a lože není řízením z moci úřední, vyplývá jasně z předpisu § 4 dvor. dekr. ze dne 23. srpna 1819 č. 1595 sb. z. s. a z ustanovení § 6 min. nař. ze dne 9. prosince 1897, č. 283 ř. z., dle něhož soudce nesmí přihlížeti k neuplatněným příčinám rozvodu, tudiž jest omezen návrhy stran, a ze srovnání těchto předpisů s ustanoveními §§ 9 a 10 posléz citovaného nařízení kde má místo úřední šetření pouze v případě neplatnosti nebo rozluky manželství. Z toho vyplývá, že naříkaný rozsudek, na jehož správné odůvodnění se jinak poukazuje, jest prost veškerého právního omylu, takže bylo nutno dovolání pro nedostatek uplatňovaných dovolacích důvodů zamítnouti.

Citace:

č. 145. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 296-298.