NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1204.

Nelze se domáhati u zdejších soudů přeměny rozvodu v rozluku, nemá-li žádný z manželů obecného sudiště v tuzemsku, třebas šlo o československé státní občany. Není tu místa pro použití § 28 j. n.
(Rozh. ze dne 27. září 1921, Nd I 550/21.)
Nejvyšší soud zamítl návrh Josefa N. ve Vídni, by určen byl dle § 28 j. n. příslušný soud ku přeměně rozvodu jeho manželství v rozluku.
Důvody:
Josef N. jest sice podle spisů příslušníkem Československé republiky, a dobrovolný rozvod jeho manželství byl povolen usnesením c. k. zemského soudu ve Vídni ze dne 19. června 1918, ale žádný z obou manželů nemá obecného sudiště v tuzemsku, neboť oba bydlí ve Vídni. Žádost za přeměnu rozvodu v rozluku podle § 15 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., není tedy v tuzemsku vůbec přípustna, neboť podle § 24 tohoto zákona jsou v případech tam uvedených, byl-li totiž soudní rozvod manželství právoplatně vysloven před 28. říjnem 1918 mimo území tohoto státu v královstvích a zemích, zastoupených na bývalé říšské radě rakouské, povolány k rozhodování o žádostech za rozluku výhradně jen soudy, jmenované v odstavci čís. 3 § 20 téhož zákona a tímto odstavcem čís. 3 není určen místně příslušný soud pro žádosti za přeměnu rozvodu v rozluku v případech, když žádný z manželů nemá obecného sudiště v tuzemsku, ač z §§ 20 a 24 uvedeného zákona z roku 1919, jakož i ze zprávy právního výboru (tisk 298, str. 16) o osnově zákona vysvítá, že zákonodárce byl si vědom možnosti případů takových.

Citace:

č. 1204. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 630-631.