Čís. 4443.

Zrušen-li rozsudek prvého soudu odvolacím soudem dle §u 496 čís. 3 c. ř. s., lze v znovu zahájeném řízení prvé stolice vznésti mezitimní určovací návrh. Domáhá-li se rozloučená manželka úpravy výživného podle §u 19 rozl. zák., nemá místa určovací návrh manžela, že manželce nepřísluší výživné podle §u 91 obč. zák.
(Rozh. ze dne 9. prosince 1924, Rv I 1534/24).
Manželství stran bylo v roce 1890 rozvedeno od stolu a lože. V roce 1910 zavázal se manžel platiti manželce měsíčně 45 K na výživné. V roce 1921 bylo manželství rozloučeno. Napotomní žalobě manželky o zvýšení výživného vyhověl procesní soud prvé stolice, když byl původní jeho rozsudek odvolacím soudem zrušen, potud, že přiznal manželce měsíčních 150 Kč. Mezitimní návrh žalovaného vznesený teprve při ústním líčeni po zrušení rozsudku odvolacím soudem na zjištění, že manželce nepřísluší ani dle §u 91 obč. zák. ani ze smíru v roce 1910 nárok na výživné, byl prvým soudem zamítnut. Odvolací soud zvýšil k odvolání žalobkyně výživné na měsíčních 250 Kč, odvolání žalovaného nevyhověl a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Že byl žalovaný se svým návrhem na určení zamítnut, jest jen nutným důsledkem toho, že bylo žalobkyni právo na zvýšené výživné přiznáno, a nemůže se proto žalovaný ani po této stránce dodělati úspěchu, jmenovitě nemůže žádati za určení, že žalobkyni nepřísluší právo na výživné z důvodu §u 91 obč. zák., poněvadž před zrušením původního rozsudku soudu procesního určení, že žalobkyni právo na zvýšení výživného z důvodu §u 91 obč. zák. nepřísluší, nežádal a v řízení, jež následovalo po zrušení rozsudku toho, to s ohledem na ustanovení §u 482 c. ř. s. žádati již nemohl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného mimo jiné z těchto
důvodů:
Onu část určovacího návrhu strany žalované, kterou mělo býti zjištěno, že žalobkyni právo na zvýšení výživného z důvodu §u 91 obč. zák. nepřísluší, zamítl odvolací soud zcela právem již z důvodu procesuálního. Nelze sice souhlasiti s jeho názorem, že žalovaný, neučiniv určovacího návrhu v tomto směru před zrušením původního rozsudku prvé stolice, po jeho zrušení již tak učiniti nemohl pro zákaz novot v odvolacím řízení podle §u 482 c. ř. s., neboť, byl-li rozsudek prvé stolice zrušen, jest otázku přípustnosti nových přednesů a návrhů posuzovati podle §u 496 c. ř. s., ten však je vylučuje jen pro případ zrušení podle čís. 1 a 2 prvního odstavce §u 496 c. ř. s., zrušovací usnesení odvolacího soudu se výslovně dovolávalo i čís. 3 téhož odstavce. Než na tom dále nesejde. Onu část určovacího návrhu bylo zamítnouti z toho procesuálního důvodu, že rozhodnutí o žalobní prosbě na existenci nebo neexistenci práva na výživu podle §u 91 obč. zák. není závislé (§§ 236, 259 c. ř. s.). Jest nesporno, že manželství stran bylo soudně rozloučeno, a že otázka výživného byla upravena soudním smírem ze dne 27. března 1910. Tím jsou podle §u 19 zákona o rozl. manž. uskutečněny předpoklady pro novou úpravu nároků rozvedené manželky na výživné z případných důležitých důvodů, a nelze dále řešiti otázku, zda jí tento nárok také ještě přísluší podle §u 91 obč. zák.

Citace:

č. 4443. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 737-738.