Č. 9240.


Živnostenské právo: Je označení »tkalcovna« s hlediska § 44 živn. řádu »přiměřené« pro provozovnu tkalcovskou malého rozsahu?
(Nález ze dne 4. května 1931 č. 17515/30.)
Věc: Václav N. v T. proti zemskému úřadu v Praze o vnější označení živnostenské provozovny.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výměrem z 22. října 1928 nevzala osp v N. na vědomí oznámení st-lovo, že bude dílnu v domě čp. ..., kdež provozuje živnost tkalcovskou, zevně označovati nápisem »Náchodská tkalcovna, Václav N.«. Ve výměru tom byl projeven názor, že označení »tkalcovna« lze připustiti pouze pro závody toho druhu provozované po továrensku, nikoli však pro závody menší, provozující výrobu domáckými tkalci nebo v dílnách malého rozsahu, pro něž je vhodným označením »tkalcovství«. Ježto st-l provozuje živnost v malém rozsahu, je vhodným označením pro jeho živnost »tkalcovství«, na kteroužto živnost zní jeho živn. list. Odvolání z toho podanému nebylo nař. rozhodnutím vyhověno z důvodu výměru v odpor vzatého.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvažoval nss takto: Podle § 44 živn. ř. jsou živnostníci povinni své provozovny přiměřeným způsobem zevně označiti. Aby označení mohlo býti pokládáno za »přiměřené«, vyžaduje se, aby svým obsahem bylo ve shodě se skutečným stavem dotyčné živnosti. K tomu je potřeba, aby správně udávalo kategorii živnosti, aby tedy nevyvolávalo nesprávné, skutečnosti neodpovídající představy o podstatě živnosti. Mezi stranami není sporu o tom, že označení nebylo by lze pokládati za přiměřené po rozumu § 44 tenkráte, kdyby živnost, která se neprovozuje po továrensku, byla označována jako živnost po továrensku provozovaná. Rovněž je mimo spor, že st-l neprovozuje tkalcovství po továrensku. Na sporu je jedině, je-li označení »tkalcovna« vhodným označením po rozumu § 44 výlučně pro provozovny, v nichž se vyrábějí tkaniny po továrensku, nikoli však pro závody provozované v rozsahu malém.
Pojem »tkalcovny« není v žádné zákonné normě vymezen. V obyčejném slova smyslu znamená tkalcovna dílnu tkalcovskou, sál, v němž se tká, podnik tkalcovský, a to bez rozdílu rozsahu, v jakém se podnik provozuje. Tkalcovna je tedy označením jak pro ruční, tak pro továrenskou výrobu tkanin a nelze gramaticky pojem »tkalcovna« vyložiti jako výlučné označení pro podnik po továrensku provozovaný. Na základě gramatického výkladu nemohl tedy žal. úřad dospěti k opačnému úsudku a z toho je nutno souditi, že pro jeho rozhodnutí směrodatnými byly úvahy jiné, snad zřetel na ustálenou zvyklost v odborných kruzích. Ale pak bylo povinností žal. úřadu, aby svoje stanovisko uvedením důvodů, jež ho vedly k jeho úsudku, blíže precisoval, a to tím spíše, že st-l ve svém rekursu podobnou usanci výslovně popíral. Není-li v nař. rozhodnutí uvedeno, jakým myšlénkovým postupem a na jakém podkladě dospěl žal. úřad k závěru, že označení »tkalcovna« není vhodným označením pro podnik st-lův, pak je rozhodnutí to stíženo podstatnou vadou řízení.
Citace:
č. 9240. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 808-809.