Č. 6224.

Bytová péče. — Policejní řízení trestní: Zakládá
skutkovou podstatu přestupku § 20 zák. č. 85/1923, dá-li si vlastník domu od najímatele bytu slíbiti a vyplatiti vedle nájemného určitou částku, i když strana tvrdí, že částky oné má býti použito k opravám.
(Nález ze dne 13. ledna 1927 č. 415.)
Věc: Františka S. v K. (adv. Dr. Hynek Sedláček z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o přestupek zákona o ochraně nájemníků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem policejního komisařství v ... z 12. května
1924 byla st-lka uznána vinnou přestupkem § 20 zák. z 26. dubna 1923
č. 85 Sb., jehož se dopustila tím, že si dala od Františka F. a Albína R. slíbiti a vyplatiti odstupné za přenechání bytu mimo náklady na adaptace a byla odsouzena k pokutě 1000 Kč, po případě k vězení v trvání 10 dnů. Nař. rozhodnutím nebylo odvolání vyhověno, poněvadž skutková povaha uvedeného přestupku jest zjištěna seznáním stráže a konaným šetřením a námitky st-lčiny v odvolání obsažené nejsou zákonem odůvodněny.
Nss stížnost neshledal důvodnou.
Podle ustanovení odst. 2 § 20 zák. č. 85/23 o ochraně nájemníků
jsou zakázána veškerá právní jednání, kterými dosavadní nájemník nebo jiný uživatel bytu dává sobě nebo někomu jinému něco poskytovati nebo slibovati za postoupení bytu nebo v souvislosti s tím, nebo kterými pronajímatel dává poskytovati nebo slibovati mimo nájemné sobě nebo někomu jinému něco za to, že pronajímá byt, nebo kterými si někdo dává poskytovati nebo slibovati nepřiměřenou odměnu za sprostředkování nájmu. Jest tedy dle tohoto ustanovení pronajímateli zakázáno, aby od nájemníka přijal vedle nájemného jakési placení.
V daném případě bylo zjištěno, a st-lka sama ve stížnosti doznává, že si při pronajímání bytů Františku F., Albínu R. a Františku R. dala slíbiti mimo smluvené nájemné obnosy 5000 Kč, 10000 Kč a 2000 Kč.
St-lka poukazuje však k tomu, že částky tyto nebyly jí slíbeny jako odstupné — nýbrž že bylo mezi ní a jednotlivými nájemníky jejími smluveno, že oněch peněz má se užíti na krytí výloh za investice a opravy, které si jednotliví nájemníci vyžádali, a které byly také podle jejich přání, pokynů a rozkazů skutečně provedeny.
Nss shledal, že žal. úřad právem tato tvrzení st-lkou již v trestním řízení přednesená neuznal s hlediska cit. zákonného předpisu za rozhodná, ježto podle předpisu toho jest zakázáno jakékoli jednání, kterým pronajímatel dává sobě nebo někomu jinému poskytovati nebo
slibovati něco vedle nájemného za to, že pronajímá byt bez rozdílu z jakého důvodu bylo pronajímatelem něco vedle nájemného žádáno.
Nss nepokládal při tom za nutné zkoumati, zdali okolnosti st-lkou uváděné odůvodňovaly by snad zvýšení nájemného ve smyslu ustanovení § 12 odst. 5 zák. č. 85/1923. Podle tohoto ustanovení jest k úhradě nákladů, které byly učiněny k žádosti nájemníkově v jeho bytě, přípustno přiměřené zvýšení nájemného na dobu, která stačí, aby se náklady v přiměřené lhůtě umořily — leda že byly nutny, aby byt byl udržen v užívatelném stavu. O takovéto zvýšení nájemného v daném případě zřejmě nešlo. St-lka sama udala, že dala si od nájemníků slíbiti paušální obnosy k nákladům na adaptace, které mají býti provedeny k dožádání nájemníků v jejich bytech. Nebyly-li požadované obnosy stanoveny v relaci k určitým konkrétním nákladům na základě ciferných výpočtů, mohl je úřad pokládati důvodně za zvláštní úplaty vedle
nájemného, tedy za úplaty ve smyslu odst. 2 § 20 cit. zák. zakázané.

Citace:

č. 6224. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 220-221.