NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 10199.

Pojišťovací smlouva.
Výklad pojišťovacích podmínek, obsahujících ustanovení shodné s § 29 (2) poj. zák., dosud neplatícím.
Nechce-li pojišťovatel přivoditi zrušení smlouvy, není třeba, by před žalobou o zaplacení následné premie pojištěnce obmeškalého s placením premie vyzval k placení a poskytl mu dodatečnou lhůtu.
(Rozh. ze dne 2. října 1930, Rv I 1992/29).
Žalovaný uzavřel se žalující pojišťovnou pojišťovací smlouvu proti poškození a odcizení autobusu za roční prémii 5192 Kč, splatnou vždy 29. července každého roku. První prémii žalovaný zaplatil, nikoliv však i druhou. Žalující pojišťovna neudělila žalovanému dodatečnou lhůtu k zaplacení této premie ve smyslu čl. 6 čís. 4 pojišťovacích podmínek. V říjnu 1928 žalovaný prodal a odevzdal autobus Josefu M-ovi a oznámil to jen místnímu zástupci žalující pojišťovny. Žalobu pojišťovny proti žalovanému o zaplacení premie dospělé dne 29. července 1928 procesní soud prvé stolice pro tentokráte zamítl. Důvody: Čl. 6 čís. 4 všeobecných pojišťovacích podmínek stanoví: »Nebyla-li následná premie v den splatnosti zaplacena, budiž pojistník na své útraty písemně vybídnut, by platil, a uvědoměn o právních následcích dalšího prodlení v placení, při čemž mu budiž určena dodatečná lhůta jednoho měsíce. Prodlévá-li pojistník při uplynutí dodatečné lhůty, může pojišťovatel zrušiti smlouvu bez výpovědní lhůty. Za výpověď se pokládá neuplatní-li se žalobou nárok na prémii do tří měsíců po uplynutí dodatečné lhůty«. Čl. 7 podmínek stanoví: »Změnu ve vlastnictví jest neprodleně oznámiti, pojišťovací poměr trvá bez ohledu na vlastnictví potud, pokud silostroj nalézá se v držbě pojistníka, za běžící rok zaplacená premie zůstává pojišťovateli«. Smlouvu jest vyložiti tak, jak to žádá obyčej poctivého obchodu (§ 914 obč. zák.). Poctivě lze smlouvu vyložiti, tak jak ji každý čtoucí musí rozuměti bez velikého hloubání. V souzeném případě jde o prémii druhou, následnou. Praví-li se: »nebyla-li následná premie v den splatnosti zaplacena, budiž pojistník na své útraty písemně vybídnut, by platil, i při čemž mu budiž určena dodatečná lhůta jednoho měsíce«, musí každý čtenář podmínek tomu rozuměti tak, že sice premie jest splatná, ale není ještě žalovatelná, protože musí býti dříve pojistník upomenut a musí mu býti dána lhůta. Kdyby pojišťovatel mohl hned podali žalobu, nemělo by toto ustanovení významu, protože by pro právní domněnku, že pojišťovatel smlouvu zrušuje, zcela stačilo nezažalování a nevybídnutí k placení do tří měsíců, aniž by se dávala dodatečná lhůta. Dání dodatečné lhůty jest čl. 6 přikázáno. Dodatečná lhůta znamená poshovění. Má tedy pojistník nárok na poshovění jednoho měsíce po vybídnutí. Nesporno jest, že vybídnut nebyl a dodatečná lhůta jednoho měsíce mu dosud nebyla poskytnuta, ježto ale poshovění v té formě musí býti poskytnuto, jest žaloba předčasnou. Ustanovení § 29 zák. čís. 501/1917 ř. zák. dosud nenabylo platnosti, platí však, jak vidno, smluvně. Žaloba mohla býti zamítnuta jen pro tentokráte, neboť soud není názoru, že po splnění podmínek článku 6 všeob. podmínek žalující do tří let po splatnosti nemůže druhou prémií s úspěchem zažalovati. Korespondencí jest prokázáno, že se žalující banka premie nezřekla. Domněnka pro odstoupení od smlouvy vypovědí platí jen pro případ nepodání žaloby po uplynutí dodatečné lhůty. Nebyla-li tato lhůta vůbec dána, není předpokladu pro domněnku. Článek 7 stanoví, že, i když přejde za pojišťovacího roku se změnou vlastnictví držba vozu na jiného, zaplacená premie zůstává pojišťovateli. Zůstává-li mu, má na ni nárok, a to na celou, jak tu byla v době splatnosti, protože strany čl. 7 vyloučily vliv změny v držbě na výši běžné premie. Byl-li autobus v klidu jest bezvýznamným, protože žalující banka slíbila jen súčtování nevyčerpané částí pojistného, ale na zaplacení splatné premie trvala. Že pojišťující bance přináleží premie celá, bez ohledu na skutečnosti nastavší za roku, stanoví též §§ 63, 67 zák. čís. 501/1917. Odvolací soud k odvolání žalobce uznal podle žaloby, nevyhověl odvolání žalovaného. Důvody: Z ustanovení odstavce 4 článku 6 všeobecných pojišťovacích podmínek nelze usuzovati, že se pojišťovací premie za dobu od 30. července 1928 do 30. července 1929 nestala dosud splatnou. Tento odstavec se shoduje s ustanovením prvého a druhého odstavce § 29 císařského nařízení ze dne 22. listopadu 1915, čís. 343 ř. zák., jež se sice podle vlád. nařízení ze dne 9. prosince 1919 čís. 652 sb. z. a n. nestalo dosud účinným, ale v souzeném sporu ustanovení to má platnost mezi stranami jako ustanovení smluvní. Z ustanovení toho nelze však souditi, že se pojišťovací premie, jež podle souhlasného udáni stran byla splatnou dne 29. července 1928 a byla prémií následnou, nestala ještě žalovatelnou, jak prvý soudce míní, proto, že se žalující strana nezachovala podle ustanovení 4 odstavce článku 6 stanov a nevyzvala žalovaného ke placení, neposkytnuvši mu zároveň dodatečnou lhůtu jednoměsíční, ani že smlouva byla zrušena, jak míní strana žalovaná, protože žalující strana podala žalobu teprve po třech měsících od splatnosti premie, dne 6. listopadu 1928. Odstavec 4 ustanovuje na prvém místě, že následné premie jsou splatné prvého dne roku nebo dílu roku, pro něž jsou určeny. Odstavec ten vykládati jest v celé jeho souvislosti s celým obsahem čl. 6, který jedná nejen o placení premie, nýbrž i o zrušení smlouvy pojišťovatelem, a z ní vyplývá, že ustanovení o výzvě ke placení a udělení lhůty dodatečné jest jen podmínkou zrušení pojišťovací smlouvy pojišťovatelem, nikoliv však, že výzva a udělení lhůty jest před- předpokladem žalovatelnosti. Nelze tak souditii přes to, že v řečeném odstavci užito jest slůvka »budiž .... vybídnut k placení a buď mu určena lhůta dodatečná«, neboť pak by byl rozpor mezi ustanovením, že premie jest splatnou prvého dne roku nebo dílu roku, pro něž jsou určeny, a ustanovením o výzvě k placení a o udělení dodatečné lhůty. Důsledkem splatnosti jest i žalovatelnost pohledávky a nevyhledává se po právu, by dospělé pohledávky byly před žalobou ještě vyupomínány, tím méně, by byla poskytnuta dodatečná lhůta. Již z toho plyne, že výzvy a udělení dodatečné lhůty jest potřebí jen jako podmínky pro zrušení pojištění pojišťovatelem. Ustanovení dáno jest jen k ochraně pojištěného před zrušením pojištění bez předchozího upozornění. Nechce-li pojišťovatel přivoditi zrušení pojištění, není třeba, by před žalobou pojištěnce omeškalého s placením premie k placení vyzýval a poskytl mu dodatečnou lhůtu. Správnost tohoto výkladu plyne z toho, že citované ustanovení smlouvy souhlasí úplně s ustanovením § 29 shora citovaného zákona a že se jím toto ustanovení zákonné mělo pro poměr stran státi účinným již v době, kdy ještě všeobecně nevstoupilo v účinnost jako ustanovení zákonné, a, že ustanovení § 29 zákona vykládati jest tak, jak uvedeno, vysvítá z důvodové zprávy a uznává se i v literatuře (Ehrenzweig: Versicherungsvertrag) i v judikatuře (sb. n. s. čís. 6771) a ostatně uznává i žalovaná strana ve svém odvolání. Naproti tomu jest odvolání žalované strany neodůvodněné. Nelze jí přisvědčiti, že smlouva zaniká tím, že žalovaný automobil prodá a policejní číslo odhlásí a průkaz o tomto odhlášení zašle straně žalující, neboť není správné, že podle instrukcí žalované strany v tom případě smlouva měla býti zrušena. Ač žalovaný to v odvolání výslovně neuvádí, má na mysli dopis strany žalující ze dne 27. srpna 1928, ježto jen v něm se mluví o prodeji vozu a o potvrzení, že žalovaný úřední značku autobusu vrátil okresní politické správě. Než z dopisu nelze dovoditi, že pojišťovací smlouva zanikla, neboť neobsahuje prohlášení žalující strany, že v uvedeném případě pojistku zruší, nýbrž, jak prvý soud správně zjistil a zjištění to není napadáno, jest zcela neurčité prohlášení, že by v řečeném případě mohla strana žalovaná uvažovati o uvedení pojistky mimo platnost. Nelze přisvědčiti ani mínění strany žalované, že pojišťovací smlouva zanikla sama sebou již tím, že žalující strana nepodala do tří měsíců od splatnosti premie t. j. od 29. července 1928 žalobu o zaplacení. To podle ustanovení odstavce 3 čl. 6 všeobecných pojišťovacích podmínek platí sice o nezaplacení prvé premie pojišťovací, nikoliv však o nezaplacení premie následné, o kterou jde v souzeném sporu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Sporná věc nebyla posouzena v napadeném rozsudku po právní stránce nesprávně, pročež dovolací soud schvaluje důvody napadeného rozsudku, které vyhovují věci i zákonu a dovolatele k nim odkazuje v článku 6 — 4 odstavec všeobecných pojišťovacích podmínek, shodujícím se s doslovem § 29— (2) zákona ze dne 23. prosince 1927 č. 501 ř. z. o pojišťovací smlouvě, podle § 167 téhož zákona a vládního nařízení ze dne 9. prosince 1919 č. 652 sb. z. a n. dosud neúčinným, není pojišťovateli uložena povinnost, nýbrž jest mu dáno jen právo (slova »může pojišťovatel«), by postupoval podle tohoto ustanovení, by dal pojistníku dodatečnou lhůtu k placení následné premie a při jejím marném uplynutí, zrušil smlouvu bez výpovědní lhůty. Poskytnutí dodatečné lhůty k placení, jest ustanovením daným ve všeobecných podmínkách pojišťovacích na prospěch pojistníka, by pouhým prodlením v placení nepozbyl výhod, které mu vyplývají z trvání pojištění. Chce-li pojišťovna z neplacení pojistníkova vyvoditi důsledky, musí pojistníku dáti předem dodatečnou lhůtu, po jejímž marném uplynutí teprve nastává klid pojištění, a přestává ručení z pojišťovací smlouvy. Po marném uplynutí dodatečné lhůty může pojišťovna pojišťovací smlouvu zrušiti, buď písemně, neb i mlčky tím, že do tří měsíců od uplynutí dodatečné lhůty neuplatní u soudu nárok na prémii. Tím, že v souzeném případě nebyla dána dodatečná lhůta, žalobkyně projevila, že pojišťovací smlouvu ponechá v platnosti přes to, že pojistník nezaplatil pojišťovací prémii. To se nikterak nepříčí dobrým mravům, vždyť proti požadovanému placení pojišťovací premie jest vzájemné plnění žalující pojišťovny, právo žádati zaplacení pojišťovací škody, nastal-li by v tomto údobí pojistný případ. Pojišťovací smlouva trvá a, trvá-li, trvá i pojistníkova povinnost, by platil splatné pojišťovací premie, a trvá i pojišťovatelčina povinnost, by v pojistném případě nahradila pojištěnou škodu. Rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu čís. 8276, 7792 a 7874 sb. n. s., jichž se dovolatel dovolává, nedopadají v souzeném případě, neboť spočívají na jiných předpokladech skutkových a právních.

Citace:

č. 6309. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 369-370.