Čís. 15223.
Vznik (nabytí) nároku na pensi u pomocných zaměstnanců státních drah, jejichž služební poměr byl podle § 135 vl. nař. čís. 15/27 Sb. z. a n. změněn v poměr zřízenecký, jest posuzovali podle prvého odstavce § 7 stanov pensijního fondu čsl. státních drah.
(Rozh. ze dne 22. května 1936, Rv II 98/36.)
Žalobce se na žalovanémi československém státu domáhá placení pensijních požitků tvrdě, že, ač jeho služební poměr byl podle § 135 zák. č. 15/27 nevypověditelný, byl přece výměrem ředitelství státních drah na základě ustanovení § 16, lit. a) služ. řádu s platností od 1. července 1933 přeložen na dočasný odpočinek a služební požitky jeho mu dne 30. července 1933 byly zastaveny. Nižší soudy uznaly žalobní nárok důvodem po právu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde v podstatě o to, podle kterého předpisu stanov pensijního fondu čsl. státních drah (výnos ministerstva železnic čís. 38566/27) jest posuzovati otázku vzniku (nabytí) nároku na pensi u pomocných zaměstnanců státních drah, jejichž služební poměr byl podle § 135 vlád. nař. čís. 15/27 Sb. z. a n. změněn v poměr zřízenecký. Oba nižší soudy vycházely z názoru, že uvedenou otázku jest posuzovati podle prvního odstavce § 7 stanov pensijního fondu čsl. státních drah. Stejný názor byl vysloven a podrobně odůvodněn již v rozhodnutí čís. 13895 Sb. n. s. (a také v pozdějších neuveřejněných rozhodnutích nejvyššího soudu Rv I 1704/33 a Rv I 1813/35). Dovolací soud neshledává důvodu, by se od tohoto názoru v souzeném případě odchýlil a odkazuje dovolatele pro stručnost na odůvodnění rozhodnutí čís. 13895 Sb. n. s. K právním vývodům dovolání o této otázce se připomíná ještě toto: Dovolání samo uznává, že změna služebního poměru podle § 135 vlád. nař. čís. 15/27 Sb. z. a n. znamená založení nevypověditelného poměru služebního. Ale právě tato nevypověditelnost jest podstatným znakem služebního poměru dotyčných železničních zaměstnanců — na rozdíl od takového služebního poměru, jejž lze rozvázali výpovědí. Z toho nepochybně plyne, že na nevypověditelného zaměstnance státních drah nelze vůbec použiti ustanovení odstavců 3 a 6 § 7 stanov pensijního fondu čsl. státních drah, jež se vztahují zřejmě jen na pomocné zaměstnance, kteří byli ze služeb vypověděni a jejichž služební poměr výpovědí zanikl. Pře- ložení do výslužby jest opatřením zcela rozdílným od rozvázání služebního poměru; výpovědí a na tom nemohou nic změniti dovolatelovy výklady, že prý v § 135 vlád. nař. čís. 15/27 Sb. z. a n. nejde o »definitisaci« v pravém smyslu slova, to jest o změnu služebního poměru provisorního ve služební poměr definitivní. Poukaz dovolatelův na obdobu předpisů §§ 48 a 50 vládního nařízení ze dne 7. července 1926, čís. 114 Sb. z. a n. není vůbec případný již proto, že se uvedené předpisy týkají jen pomocných zřízenců ve veřejnoprávním poměru, kdežto v souzené věcí jde o zaměstnance čsl. státních drah, jehož služební poměr jest podle § 1, odst. 4 vlád. nař. čís. 15/27 Sb. z. a n. povahy soukromoprávní. Ostatně jsou podmínky pro nabytí nároku na odpočivné (zaopatřovací) platy u obou těchto zaměstnaneckých kategorií rozdílné, neboť u pomocných zřízenců ve veřejnoprávním poměru jest podle §§ 31 a 50 vlád. nař. čís. 114/26 Sb. z. a n., rozhodnou jejich služební doba, kdežto u zaměstnanců státních drah rozhoduje podle pensijních stanov jejich členství v pensijními fondu. Ustanovení § 129, odst. 1 vlád. nař. čís. 15/27 Sb. z. a n., že pense náleží bývalému pomocnému zaměstnanci státních drah tak dlouho, dokud pro ztracenou nebo zmenšenou schopnost práce nemůže najiti přiměřené výdělečné zaměstnání, platí sice podle § 136 i pro pomocné zaměstnance státních drah, jejichž služební poměr byl podle § 135 změněn ve služební poměr zřízenecký, ale pro řešení sporné otázky nelze z něho nic vytěžiti, protože upravuje jen dobu, po kterou trvá vzniklý již nárok na pensi, nikoliv podmínky pro nabytí nároku na pensi vůbec, kteréžto podmínky jsou zvlášť upraveny v § 7 stanov pensijního fondu čsl. státních drah. Dovolatel konečně zdůrazňuje, že pomocný zaměstnanec v poměru zřízence státních drah mnohdy ani není členemi pensijního fondu, protože jde o členství dobrovolné. K tomu stačí připomenouti, že ustanovení § 7 stanov pensijního fondu čsl. státních drah platí právě jen pro členy tohoto pensijního fondu a že žalobce byl podle souhlasného přednesu stran skutečně členem pensijního fondu čsl. státních drah, takže u něho byly splněny předpoklady podle § 7, odst. 1, čís. 1 pensijních stanov.
Citace:
Čís. 15223. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 592-593.