NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Č. 5031.

Obecní notáři (Slovensko): * Podle župního statutu župy Trenčínské č. 103/1908 neztrácí vdova po obecním notáři nárok na zaopatřovací požitky po prvním manželu ani když druhé manželství z její viny bylo rozloučeno.
(Nález ze dne 20. října 1925 č. 19480.)
Věc: Bedřiška W. v P. (adv. Dr. Emil Pollak z Prahy) proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martině o zaopatřovací požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka požívala jako vdova po Alexandru W., býv. podnotáři, 14. května 1911 zemřelém, vdovské zaopatření. Dne 10. srpna 1919 se st-lka znovu provdala za Hynka K., v důsledku čehož výměrem župana župy trenčínské z 23. dubna 1921 byla vdovská pense st-lčina per 730 K dnem 10. srpna 1919 zastavena, kdežto vychovávací příspěvek na dítko byl st-lce dále poukazován. Rozsudkem sedrie v Trenčíně z 20. ledna 1923 bylo manželství st-lčino s Hynkem K., dne 10. srpna 1919 uzavřené, z viny st-lky na základě rozlučující překážky, uvedené v bodě a) § 80 zák. čl. XXXI z roku 1894 rozloučeno a st-lka byla uznána vinnou ve smyslu § 65 zmíněného zákona. Podáním de pres. 17. března 1924 žádala st-lka — s poukazem na pensijní statut trenčínské stolice č. 103/1908 a vzhledem k tomu, že její pozdější sňatek s Hynkem K. byl pravoplatně rozloučen, aby jí dřívější její vdovské zaopatření znovu bylo poukázáno.
Žádosti té nebylo nař. rozhodnutím žal. úřadu v souhlase s gfř-m v Bratislavě vyhověno. O stížnosti uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutím byla st-lce odepřena výplata vdovské pense ze dvou důvodů: 1. že nárok její na pensi zanikl novým provdáním, 2. že toto druhé manželství bylo rozloučeno vinou st-lčinou. St-lka brojí proti oběma těmto důvodům.
Pokud jde o výrok ad 1., stanoví pensijní statut býv. župy trenčínské č. 103/1908 v § 39, že zaopatření vdovy, která se znovu provdá, se dnem provdání zastaví. Naproti tomu stanoví § 38 cit. žup. statutu, ve kterých případech vdova nárok na zaopatření »ztratí«. Zmíněný statut rozeznává tedy sám mezi ztrátou pense a mezi zastavením pense a připouští výklad, že ztrátou pense jest míněn úplný zánik pensijního nároku, kdežto zastavením pense rozuměti sluší toliko přerušení výplaty její, aniž by tím dotčen byl nárok na pensi sám. Pro výklad tento nalézti lze oporu i v zák. čl. XI : 1885, jehož se st-lka dovolává a který rovněž rozeznává mezi ztrátou pense t. j. úplným zánikem nároku na vdovskou pensi (arg. §35 č. 5) a zastavením pense pro případ znovuprovdání, ve kterémžto posledním případě nárok na pensi sám zůstává zachován a může býti změněn na odbytné nebo reservován jako nárok na trvalé vdovské zaopatření pro případ opětného ovdovění.
V daném případě nemá § 39 pens. statutu župy trenčínské bližších ustanovení ani žádných dalších omezujících ustanovení o tom, pro které případy nárok na vdovské zaopatření zůstává zachován, a jest proto na snadč výklad, že zastavení vdovské pense trvati může jenom potud, pokud trvá důvod tohoto zastavení, t. j. pokud vdova jest znovuprovdána. Jestliže důvod tento odpadne, odpadne i důvod zastavení pense a přímým důsledkem toho jest, že pense musí znovu býti poukázána.
Žal. úřad vychází však z názoru opačného, maje za to, že provdáním vdovy se nárok na vdovské zaopatření úplně ztrácí, názor ten nemá však opory v zákoně. Jestliže tedy nárok st-lčin odůvodniti lze přímo z pens. statutu župy trenčínské, stávají se bezpředmětnými všechny úvahy stížnosti o neshodě statutu se zák. čl. XI : 1885, a nemusil se nss úvahami těmito vůbec zabývati.
Žal. úřad opřel rozhodnutí svoje ještě o další sub 2. zmíněný důvod. Nss shledal však, že ani tento důvod nemá opory v zákoně. V nař. rozhodnutí není sice blíže uvedeno, který zákonný předpis měl žal. úřad na mysli, z odvodního spisu plyne však, že se žal. úřad opíral o zákon z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. Avšak ani tento zákon neskytá pro názor úřadu žal. nižádné opory, ježto předpisy tohoto zákona se na výplatu zaopatřovacích požitků vdov po obvodních a obecních notářích systému uherského v době kritické vůbec nevztahovaly, a otázka, zdali rozloučením druhého manželství z viny manželčiny tato pozbývá nároku na vdovský důchod po prvním zemřelém manželi, zákonem tímto vůbec upravena není.

Citace:

Čís. 15317.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 718-718.