Čís. 14118.

Rolnické usedlosti střední velikosti ve smyslu zákona ze dne 7. srpna 1908 čís. 68 z. z. č.
Pozemky, jež jsou dosud v pozemkové knize zapsány jako louky, jež však lze zpeněžiti i jako stavební parcely pro jich výhodnou polohu, nelze vyloučiti ze souboru nemovitostí, patřících do pozůstalosti, za tím účelem, aby tím byl snížen výnos celé usedlosti pod 1500 Kč.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1935, R I 1692/34.)
Nižší soudy vyslovily, že soubor nemovitostí patřících pozůstalosti po Josefu B. nelze pokládati za rolnickou usedlost střední velikosti podle zákona ze dne 7. srpna 1908 čís. 68 z. z. č., prvý soud mimo jiné z těchto důvodů: Podle ustanovení § 1 zákona ze dne 7. srpna 1908 čís. 68 z. z. č. jsou rolnickými usedlostmi střední velikosti, na něž se vztahují tyto zákonné předpisy, jen rolnické statky, dvory s obytným domem, jichž čistý katastrální výnos činí nejméně 100 Kč a jež mají nejméně 5 ha rozlohy, bez ohledu však na výměru nesmí čistý katastrální výnos převyšovati 1500 Kč. Podle pozemnostního archu činí čistý katastrální výnos usedlosti celkem 1513 Kč 22 h, tudíž o 13 Kč 22 h více, než připouští ustanovení § 1 lit. b) citovaného zákona ze dne 7. srpna 1908 čís. 68 z. z. č. Přihlášená dědička Kristina B. namítá sice, že prý od toho třeba odečísti pozemky, které nejsou hospodářsky vzdělávány a netvoří tedy součást selské usedlosti, čímž by se zmenšil čistý výnos na 1472,94 Kč. Soubor pozemků v pozemnostním archu tvoří však nedělitelné pro tento účel společenství, nelze z něho odnímati jednotlivé parcely t. č. hospodářsky a zemědělsky nevzdělané za účelem zmenšení komplexu nemovitostí převyšujícího jinak svým čistým katastrálním výnosem úředně stanoveným nejvyšší případnou hranici určenou zákonodárcem pro pojem rolnického statku střední velikosti. Nesl se úmysl zákonodárcův k tomu, by byl zachován silný střední stav rolnictva při svém majetku, a proto vyloučil z účasti na výhodách ze zákona toho plynoucích jak příliš nepatrné usedlosti selské, tak i usedlosti blížící se pojmu velkostatek. V konkrétním pak případě, kdy se vlivem vhodné polohy jednotlivých zemědělských pozemků tyto mění v několikanásobně dražší parcely stavební bylo by tím méně na místě projednávati pozůstalost tuto podle zákona ze dne 7. srpna 1908 čís. 68 z. z. č., pro což není vůbec ani základních zákonných předpokladů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Jde o ustanovení § 1 odst. 2 zák. ze dne 7. srpna 1908 čís. 68 z. z. č. Ke správným důvodům rekursního soudu, na něž se odkazuje, se připomíná, že již podle nařízení min. sprav. ze dne 28. února 1909 čís. 3 min. v. k provedení zákona čís. 68/1908 z. z. č. vydaného, bylo k § 1 pod bodem 6 uvedeno, že pojem rolnické (selské) usedlosti nevylučuje, aby k ní náležely kromě polí jiné parcely, jichž lze užívati zemědělským vzděláním půdy, dále lesní nebo vodní nebo takové pozemky, které jsou neplodné nebo jsou odňaty prvotní výrobě. Totéž důsledně platí i o pozemcích, které jsou v pozemkové knize dosud zapsány jako louky, jež však lze zpeněžili i jako stavební parcely pro jich výhodnou polohu. Ve stejném smyslu rozhodl nejvyšší soud pod čís. 7472 sb. n. s. Jde o otázku právního posouzení a nikoli o zřejmý rozpor se spisy, když přes to, že odhadci pozemky, o něž jde, označili jako stavební parcely a že o nich prohlásil jeden ze znalců, že nejsou ve stavu zemědělské půdy a jsou stavebními plochami, nižší soudy nevyloučily tyto pozemky ze souboru nemovitostí do pozůstalosti patřících za tím účelem, aby tím byl snížen čistý výnos celé usedlosti pod 1500 Kč, totiž pod míru, která podle § 1 odst. prvý b) zák. čís. 68/1908 z. z. č. jest rozhodující pro rolnický statek, aby naň mohlo býti použito předpisů tohoto zákona.

Citace:

č. 14118. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 94-95.