Čís. 11037.

Nedostavil-li se k roku před okresním soudem po prvém roku ve smyslu § 239 c. ř. s. žalobce, žalovaný pak v ústním přednesu popřel žalobní údaje, navrhl zamítnutí žaloby a vydání rozsudku pro žalobcovo zmeškání, musel soud vydati rozsudek pro zmeškání podle § 396 c. ř. s. K obsahu přípravných spisu mezi stranami vyměněných, ale ústně nepřednesených nesměl přihlížeti.
(Rozh. ze dne 1. října 1931, R I 563/31.) Šlo o žalobu zadanou na okresním soudě. K roku nařízenému po prvním roku (§ 239 c. ř. s.) k ústnímu líčení, se žalobce nedostavil. Žalovaný popřel údaje žaloby, načež soud prvé stolice žalobu rozsudkem pro zmeškání zamítl. Odvolací soud zamítl usnesením žalobcovo odvolání. Důvody: Odvolatel spatřuje nesprávný postup prvého soudu v tom, že vůbec nepřihlížel k přípravným spisům stran, ačkoli jejich výměnu při prvém roku dne 22. listopadu 1930 nařídil, a přes to při prvém ústním jednání dne 14. ledna 1931, k němuž se žalobce nedostavil, vynesl rozsudek pro jeho zmeškání podle §§ 396, 442 prvý odstavec c. ř. s., ačkoli mohl by vynésti jen rozsudek pro zmeškání podle §§ 399, 442 druhý odstavec c. ř. s. Po přípravných podáních jest i v jednání před okresními soudy týž stav jako před soudy sborovými po žalobní odpovědi a proto soud musí přihlížeti k dřívějším prohlášením a k podáním obmeškalé strany, musí učiniti průvodní usnesení, provésti důkazy a rozhodnouti konečným rozsudkem. Rozdíl od rozsudku podle § 399 c. ř. s. jest jen v tom, že prvý soud nemusí přihlížeti k pozdějším tvrzením obmeškalé strany. Přednes dostavivší se žalované strany byl v rozporu s tím, co uvedla ve svých přípravných podáních, v nichž některé zažalované účty uznala, avšak při ústním jednání celý žalobní nárok popřela. Soud prvý však k přípravným podáním stran nepřihlížel a důkazy tam nabízené neprovedl, takže řízení bylo neúplné a vadné a proto zmatečné podle § 477 čís. 4 c. ř. s., výsledky řízení průvodního nebyly správně hodnoceny a proto i věc po stránce právní nebyla správně posouzena. Jak již shora dovoženo, jde jen o zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s. Třeba si nejprve uvědomiti povahu přípravných spisů. Účelem přípravných spisů jest připraviti ústní jednání a může proto při rozhodování na ně býti vzat zřetel jen, stal-li se jejich obsah součástkou ústního jednání, a mohou přijíti v úvahu jen jako náhražka protokolu. Před soudem procesním podle § 176 c. ř. s. strany jednají ústně a podle § 414 c. ř. s. jest vynésti rozsudek na základě ústního jednání. Jest proto třeba, by přípravná podání byla stranami přednesena. Přípravná podání nemohou před okresními soudy nahraditi žalobní odpověď, která jest před soudy sborovými povinnou (§ 243 c. ř. s.). Soudem okresním však uložena býti nemůže (§ 440 druhý odstavec c. ř. s.). Na tom nic nebylo změněno ani článkem III. čís. 4 zákona ze dne 8. července 1930, čís. 130 sb. z. a n., v němž se jen praví, že přípravná podání, jde-li o přednesení značného rozsahu, může soud okresní stranám naříditi. Nemůže proto soud procesní, vynášeje rozsudek pro zmeškání, přihlížeti k přípravným podáním, nebyla-li přednesena. Předpis § 399 c. ř. s. má na mysli, mluvě o přípravných podáních, jen žalobní odpověď. Ana žalovaná strana v přípravných podáních částečně žalobní nárok uznala, při roku je však nepřednesla a opětně tvrzení žaloby i žalobní nárok popřela, nemohl soud k podáním těm přihlížeti (§ 210 c. ř. s.) a rozhodným bylo proň jen to, co bylo ústně předneseno (§§ 176, 414 c. ř. s.) srovnej rozhodnutí čís. 8977 sb. n. s. Právem proto soud prvý vynesl k návrhu strany žalované rozsudek pro zmeškání.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
V souzeném případě jest především míti na zřeteli, že rok před okresním soudem ze dne 22. listopadu 1930 byl prvým rokem ve smyslu § 239 c. ř. s. Podle protokolu o tomto roku, proti němuž nebyly vzneseny námitky a jenž proto ve smyslu § 215 c. ř. s. tvoří plný důkaz o tom, co se při tomto roku stalo, nepřednesl žalobce žalobu a žalovaný obsah její nepopřel, což odpovídá též ustanovení o předmětu jednání při prvém roku (§ 239 poslední odstavec c. ř. s.). K následujícímu roku ze dne 10. ledna 1931 určenému k ústnímu jednání nedostavil se za žalující stranu nikdo. Zástupce žalovaných, při tomto roku přítomný, ve svém ústním přednesu popřel údaje žalobní, navrhl zamítnutí žaloby a vydání rozsudku pro žalobcovo zmeškání. Za tohoto stavu věci musel soudce prvé stolice jen na základě tohoto ústního přednesu právního zástupce žalovaných vydati rozsudek pro zmeškání ve smyslu § 396 c. ř. s., poněvadž k obsahu přípravných spisů mezi stranami vyměněných, ale ústně nepřednesených, nesměl přihlížeti, jak již soud odvolací v napadeném usnesení správně uvedl a odůvodnil. Tím padají vývody žalobcova rekursu, spočívající na předpokladu, že již při roku dne 22. listopadu 1930 byla před soudem žaloba ústně přednesena a že soudce, vynášeje rozsudek pro zmeškání, měl přihlížeti k obsahu přípravných spisů stranami vyměněných a ve spisech jsoucích a že o skutkových okolnostech v nich tvrzených měl provésti nabízené tam důkazy, any tyto přípravné spisy ústně před soudem nebyly předneseny. Popření veškerých údajů žalobních zástupcem žalovaných při roku dne 10. ledna 1931, ustanoveném k ústnímu jednání, nebylo za tohoto stavu věci novým přednesem žalovaných o skutkových okolnostech a k postupu ve smyslu § 442 druhý odstavec c. ř. s. nebylo proto důvodu. Nemohl proto býti ustanoven ani nový rok k jednání o novém přednesu žalovaných. Nepochybil proto soudce prvé stolice, vydav proti žalobci ve smyslu návrhu zástupce žalovaných před soudem ústně předneseného rozsudek pro zmeškání proti žalobci ve smyslu § 396 c. ř. s.

Citace:

č. 11037. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 249-251.