NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 1

Č. 9901.

Bytová péče. — Trestní právo policejní:* Za účinnosti zák. č. 118/28 nelze vůbec trestati vlastníka domu, který pronajal byt zajištěný pro státní zaměstnance osobě jiné, než příslušným úřadem označené.
(Nález ze dne 17. května 1932 č. 7618.)
Věc: Alžběta S. proti zemskému úřadu v Užhorodě o přestupek předpisů o mimořádných opatřeních bytové péče. — Č. 9901 —
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozsudkem policejního komisařství v Mukačevě z 13. června 1929 byla st-lka uznána vinnou přestupkem § 18 zák. č. 225/22, jehož se dopustila tím, že pronajala ve svém domě rekvirovaný byt jinému nájemníkovi, než jak byl přidělen rozkazem posádkového velitelství v Mukačevě kapitánu Pravoslavu N., který se též po vystěhování štábního kapitána Ch. během 5 dnů o něj hlásil; st-lka byla odsouzena na základě § 18 cit. zák. k pokutě 1000 Kč, pro případ nedobytnosti k 50dennímu uzamčení. Rozsudek ten byl nař. rozhodnutím potvrzen.
O stížnosti nss uvážil:
Obě stolice správní kladouce st-lce za vinu, že pronajala ve svém domě byt po státním zaměstnanci, který byl zajištěn pro jiného státního zaměstnance, jiné osobě než té, která jí byla příslušným úřadem označena, podřazují tuto skutkovou podstatu ustanovení § 18 zák. č. 225/22 a ukládají na základě téhož zákonného ustanovení st-lce trest. Poněvadž výroky obou stolic správních byly vydány za účinnosti zák. z 11. července 1928 č. 118 Sb., kterým dosavadní zákonná ustanovení o mimořádných opatřeních bytové péče byla podrobena nové úpravě, a poněvadž tresty lze ukládati jen na základě právní normy platné a právně účinné (§ 111 úst. listiny), musil nss nejprve zkoumati, bylo-li v době účinnosti cit. zák. č. 118/28 takovou normou ustanovení § 18 zák. č. 225/22, na jehož základě byl trest v konkretním případě vysloven.
Zákon č. 118/28 nabyl účinnosti dnem 1. července 1928, jak jest uvedeno v jeho § 25. I po tomto dni zůstala však v platnosti — jak se uvádí v témže § — ustanovení §§ 2 a 13 zák. č. 225/22 a zák. č. 83/23 pro případy, ve kterých byl již vlastník domu vyzván k pronájmu bytu, nebo ve kterých bylo vydáno rozhodnutí o zajištění bytu. Platí tedy pro tyto případy jen ustanovení §§ 2 a 13 cit. zák., nikoli však ustanovení ostatní, tedy ani ustanovení § 18 zák. č. 225/22, na jehož základě byl trest v konkretním případě st-lce uložen.
Nss neuznal za nutné, aby v tomto případě zkoumal, bylo-li by v době před účinností zákona č. 118/28 možno shledávati v § 18 zák. č. 225/22 právní základ pro uložení trestu za přestupek kladený st-lce za vinu, neboť — jak bylo již uvedeno — rozhodnutí obou stolic správních byla vydána již za účinnosti zák. č. 118/28 a mohl by tedy vzhledem k tomu, že zákon ten ustanovení § 18 zák. č. 225/22 v platnosti nezachoval, za účinnosti zák. č. 118/28 býti proti st-lce vysloven trest jen na základě § 20 cit. nového zákona o mimořádných opatřeních bytové péče, předpokládajíc arci, že v něm je na skutkovou podstatu přičítanou st-lce trestní sankce stanovena. Tomu tak však není, neboť se tu hrozí trestem výslovně jen na přestupky § 1, který upravuje přeměnu a způsob užívání bytu, a na přestupky vyhlášky obce podle §§ 7 a 8 o pronajímání a oznamování uprázdněných bytů, není tu však stanovena trestní sankce na pronajetí bytu zajištěného pro státní zaměstnance osobě jiné, než příslušným úřadem označené. Správnost názoru, že trestní sankce § 20 zák. č. 118/28 míří jen na případy taxativně tu vypočtené, potvrzuje i důvodová zpráva vlád. návrhu k tomuto zákonu (tisk č. 1585/28 posl. sněm. Nár. Shrom. republiky Čsl.), podle které ustanovení § 20 uvádějí přesněji než § 18 dosavadního zák. (t. j. zákon č. 225/22), které přestupky mohou býti trestány, a vyměřují tresty mírnější.
Z toho, co bylo uvedeno, jest zřejmo, že st-lce byl uložen trest na základě právní normy, která v době, kdy byla st-lka potrestána, pozbyla svojí normativní síly. Výrok o trestu takto uloženém potvrzený nař. rozhodnutím je v rozporu se zákonem. Poněvadž pak — jak bylo vyloženo — podle právního řádu platného v době uložení trestu, čin kladený st-lce za vinu ani netvořil skutkovou podstatu přestupku stihatelného správními úřady, nedostávalo se úřadům těm k uložení trestu zákonné příslušnosti, musilo proto býti nař. rozhodnutí zrušeno, i když stížnost v tomto směru námitek nevznáší.

Citace:

č. 9901. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 971-973.