NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3841.

Obecní přirážky (Slovensko): Kterak jest postupovati při vyměření obecních přirážek k státní dani výdělkové III. třídy, vyměřené z jednotlivých odvětví výdělečné činnosti poplatníkovy?
(Nález ze dne 1. září 1924 č. 8548).
Věc: Filip M. v K. proti městskému zastupitelstvu v K. o městské přirážky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: - - -
Sporná je toliko jedná otázka, zda totiž městská přirážka k státní výdělkové dani III. třídy má býti počítána podle jednotlivých daňových položek vyměřených poplatníku po rozumu § 3 zák. čl. 29 z 1875 z jednotlivých odvětví jeho výdělečného zaměstnání, či ze součtu těchto položek.
Po názoru žal. úřadu přiklonivšího se k důvodům I. instance jest rozhodná úhrnná suma vyměřené daně a nikoli, jak úřad ten praví, »její částka připadající na jednotlivé větve zaměstnání.« Tomuto názoru žal. úřadu lze však vytknouti nedostatek ve dvou směrech, jednak totiž, že není všeobecné positivní právní normy, o niž by se mohl opříti, a zvláštní nějaké normy se úřad ani nedovolává, jednak pak, že úřad přehlíží, že při zdanění příjmu plynoucího poplatníku z jeho různých zaměstnání výdělkovou daní III. třídy po rozumu § 3 zák. čl. 29 z 1875 nejde o částky jedné a téže daňové položky, nýbrž že každý z pod- niků těch je samostatným objektem zdanění a že zde tudíž je tolik samostatných daňových položek, kolik je zdaněných podniků, byť i jednomu a témuž poplatníku náležejících. To je patrno z doslovu cit § 3 mluvícího o zvláštním zdanění jednoho každého podniku, pročež také v § 13 c) instrukce pro předsedy ukládajících komisí pro přímé daně, utvořených podle § 19 zák. čl. 44 z 1883 (příl. I. nař. min. fin. č. 15 103 z 1896 — Penzügyi Közlöny 1986 č. 7), uloženo je předsedovi komise té pečovati zvláště o to, aby poplatníkům, kteří mají více obchodů nebo zaměstnání podléhajících výdělkové dani III. třídy, daň ta byla vyměřena v částkách oddělených, podle každého jednotlivého podniku nebo zaměstnání.
Ale pak i pro příspěvky placené poplatníky k úhradě obecních břemen v podobě percentuálních přirážek k státním daním, jichž základem jsou tudíž tyto státní daně, směrodatné jsou, když — jak uvedeno — positivní normou jinak stanoveno není, jednotlivé daňové položky těchto státních daní, byť i se týkaly podniků témuž poplatníku náležejících, nikoli však součet položek těch, a je tedy právní názor, z něhož žal. úřad vycházel, bez opory v zákoně.
Jak ze správních spisů patrno, přijal úřad vyměřuje st-li percentuální městskou přirážku podle progresivní sazby k jeho státní výdělkové dani III. třídy, za základ obnos sdělený mu příslušným finančním orgánem jakožto daňovou položku oné státní daně, a nehleděl k st-lově námitce, že ve skutečnosti nejde o položku jedinou, nýbrž o součet více samostatných položek, připadajících na jednotlivé podniky, čímž st-1 popřel správnost onoho základu.
Postupem tím mohl žal. úřad zasáhnouti do subjektivního práva st-lova, aby mu přirážky vyměřeny byly způsobem zákonu odpovídajícím, když jde o plat vyměřovaný dle progresivní sazby. Povinností úřadu bylo tedy dle svrchu dovozené zásady, aby zjistil, zda a pokud námitky ty odpovídají skutečnosti.
Povinnosti té není úřad sproštěn, jak se podle vývodů svého odvodního spisu domnívá, tím, že st-1 svého tvrzení v řízení správním neprokázal, když úřad ani netvrdí, ani ze správních spisů nevyplývá, že by průkazu toho byl od něho požadoval.
Zůstalo tedy řízení v tomto bodu neúplným, podstatně vadným, a to následkem mylného právního názoru žal. úřadu, pročež bylo zrušiti výrok o řízení to se opírající podle § 7 zák. o ss jako zákonu odporující.

Citace:

č. 3841. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 264-265.