NPD documents search: České právo, 17 (1935) - Zákaz zcizení a zatížení podle § 364c obč. zák.

JUDr. Josef Možuta, Nymburk:
Zákaz zcizení a zatížení podle § 364c. obč. zák.

(Poznámky, judikatura a prakse.)
I.
Často slyšíme vážné námitky proti obsahu a výkladu zcizovacích a zatěžovacích zákazů, upsaných podle citovaného paragrafu občanského zákona, přes to, že příslušná judikatura našeho nejvyššího soudu jest jednotná a ustálená.
Projevují se v tom i názory dnešní doby a není proto nezajímavé sledovati vlivy současného praktického života i právního nazírání na starší zákonné normy.
Po stručném předběžném rozboru § 364c. obč. zák. chci poukázati na jeho použití ve smluvní agendě, že jména pak při smlouvách rodinných a specielně svatebních.
Před třetí novelou k občanskému zákonu zmiňoval se o zákazu zcizení pouze § 610 obč. zák. ve větě druhé, která zní: »Komu bylo jen zakázáno, aby věci jakési nezcizoval, ten o ní smí pořizovati závětí.« Nepřímo dotýkaly se oněch zákazů předpisy o fideikomisární substituci. Skutečnost, že smluvní zákaz zcizení a zatížení před řečenou novelou působil zásadně jenom jako osobní závazek a neměl věcné účinnosti (příslušným zápisům v knihách pozemkových upíraly soudy povahu absolutní působnosti), dále neurčitost, do jaké míry, zejména časově, mají míti zákazy platnost, vedla ku vzniku nynějšího předpisu § 364c. obč. zák., který se zde cituje doslovně: »Bylo-li někomu smlouvou nebo posledním pořízením zakázáno, aby nezcizoval nebo nezatěžoval břemeny věci jakési nebo práva věcného, zápověď taková zavazuje toliko prvního vlastníka, nikoliv jeho dědice, ani jiné právní nástupce. Proti osobám třetím zápověď působí tehdy, když ji umluvili vespolek bud man- želé, nebo rodiče a děti, nebo rodiče, kteří přijali cizí děti za vlastní a děti takové nebo jejich spolumanželé a když zápověď ta jest zapsána v knize veřejné.« Pro zajímavost a srovnání uvádím i znění § 289., který upravuje tutéž látku v návrhu nového zákoníku občanského: »Smluvený nebo v posledním pořízení ustanovený zákaz zcizení nebo zavazení nějakého práva zavazuje toliko prvního nabyvatele, nikoliv jeho dědice nebo jiné i právní nástupce. Proti třetím osobám působí tehdy, byl-li ustanoven mezi manžely, rodičem a dítětem, ať vlastním nebo osvojeným, nebo mezi jedním z nich a manželem druhého, a byl-li vložen do veřejné knihy.« Zákaz se do nového zákona občanského tedy nejen přejímá, ale ještě se i rozšiřuje a to na všechna práva, a do knih veřejných se vkládá.
Zákaz může býti vyjádřen bud smlouvou, nebo posledním pořízením. Určitá forma pro tato právní jednání nařízena není. Specielní předpisy, zejména o obligatornosti notářského aktu, nejsou ovšem nikterak dotčeny a nutno jich při upisování zákazu náležitě šetřiti; bývá to praktické nejen u osob zvýšené ochrany požívajících, jako jsou slepí, hluší a němí, nýbrž také při svatebních smlouvách. Zřídí-li snoubenci, nebo manželé mezi sebou smluvní zákaz zcizení a zavazení jim náležitého, nynějšího nebo budoucího jakéhokoliv majetku, ať již společného nebo samostatného a děje-li se tak za příčinou sňatku manželského nebo vůbec se zřetelem k manželství. zamýšlenému anebo již existujícímu, jde o smlouvu svatební; neboť takovým zákazem, který hluboce zasahuje do hospodářského života manželů, jsou nepochybně současně upravovány majetkové poměry a to ve smyslu § 1217. obč. zák., vypočítávajícího svatební smlouvy pouze demostrative (»Svatební slovou smlouvy takové, kterými bývají upravovány poměry majetkové za příčinou sňatku manželského a týkají se zejména věna, obvěnění atd «), takže v daném případě jest zcela dle zákona přípustno vztahovati předpisy o smlouvách svatebních také na zákaz zcizení a zavazení, je-li sjednán a upsán podle norem platných pro takové smlouvy. Tento názor dochází potvrzení i v tekstu § 364c. obč. zák., když se tam absolutní účinek zákazu obmezuje na manžele a osoby blízce příbuzné, tedy ratio legis: zase úprava rodinných majetkových poměrů. Dojde-li ke zrušení takové svatební smlouvy v důsledku rozluky manželství, pozbude ovšem účinnosti i zákaz zcizení a zavazení; to by však nenastalo, kdyby bvl zákaz upsán obyčejnou smlouvou. V takovém případě by zákaz vázal účastníky dále i po provedené rozluce, což by bylo pro ně krajně nežádoucím břemenem. Upisuje-li se mezi manžely řečený zákaz, pak jest pro ně svrchovaně důležité, aby se tak stalo ve formě smlouvy svatební ve spise notářském. Při tom poukazuji na rozhodnutí nejvyššího soudu R. I. 952/28, jak již jest blíže citováno. Zákaz může býti ustanoven a smluven buď přímo, tedy nezcizovati a nezatěžovati vůbec a nikdy; lze však zákaz modifikovati, ku př. zakázati, aby se nezcizovalo a nezatěžovalo bez výslovného svolení všech smlouvajících účastníků, nebo některého z nich, nebo bez svolení další osoby třetí. Je-li tento či onen zákaz — svojí podstatou shodný s fideikornisární substitucí — náležitě zapsán v pozemkové knize, působí i proti třetím osobám, sjednaly-li jej subjekty blízce příbuzné, taksative v zákoně uvedené. Zákaz jako smluvní produkt může býti zajisté zase smlouvou buď zrušen, nebo alespoň pro určitý případ v účincích suspendován. Přesto se vyskytla pochybnost, je-li možno ku př. povoliti nucené zřízení práva zástavního na nemovitost, na níž vázne zákaz zatížení, dají-li к tomu všichni oprávnění účastníci svolení. (Pravidelně tedy vlastník nemovitosti a osoba bez níž nelze objekt zatížiti.) Sdílím názor, že to možné jest a to bez újmy nadále váznoucího a absolutně účinkujícího zákazu; smlouvajícím stranám, z jejichž vůle ku zákazu došlo, nelze přece upírati disposičního práva ohledně zákazu, jeho případného rozšíření nebo zrušení — jen když se vyhoví příslušným předpisům knihovního zákona. Naproti tomu bylo však projeveno mínění, že zápis zákazu má účinky absolutní a dokud z knih pozemkových není vymazán, není prý dle daného zákona vůbec připustilo působnost zákazu vyloučiti, i kdyby k tomu všichni oprávnění účastníci dali svolení. Každému takovému svolení by tedy musel předcházeli výmaz zákazu a následovati opětovný jeho zápis, kdyby měl váznouti i dále. To by značně praksi ztěžovalo. Myslím, že je to příliš rigorosní výklad a také jeho stanovisko není přesvědčující. Pokud je mi známo, naše soudy takový postup nepožadují.
Působnost zákazu mezi blízkými příbuznými proti třetím osobám jest vázána podmínkou, aby byla zápovčď zapsána v knize veřejné. Knihovními zápisy jsou vklady, záznamy a poznámky. Neurčuje-li se v § 364c. obč. zák. blíže způsob zápisu, jest nutno voliti zápis takový, aby vyhovoval nejen právní povaze zapisovaného zákazu, ale také požadavkům knihovního zákona. Publicitě skutečného i právního stavu v zájmu osob třetích odpovídá nejlépe poznámka vyznačená na listě B; zákazem vyjádřené definitivní disposiční obmezení vyžaduje pak zápisu na listu С a to vkladem. Tento způsob a to poznámka zákazu na listě В a vklad na listě C, jest v praksi nejběžnější (pres. Čulík užívá rve své Sbírce vzorců notářských listin téže stylisace; také pozemkový úřad zapisuje obmezení při zaknihování přídělu touto formou). Jsou ovšem i jiné názory; někteří ku př. navrhují, aby se zákaz pouze poznamenával na listě C, jiní jsou toho mínění, že se zákaz, jako obmezení vlastnictví, nemá vůbec vyznačovati poznámkou, nýbrž pouze vkladem na listě vlastnickém. Mám za Ito, že pro věcný účinek zákazu je celkem právně irrelevantní, jakým způsobem se v knihách pozemkových vyznačí, jen když jest vůbec uveden knihovně v patrnost a odpovídá-li zápis formálně knihovnímu zákonu. V důvodové zprávě ku návrhu nového občanského zákona se praví, že superrevisní komise vysvětlila příslušný tekst návrhu zákona tím, že pro zákaz zcizovací a zavazovací jest ve veřejných knihách potřebí vkladu. Takový zápis lze ovšem provésti jen na základě řádné, vkladu schopné listiny, mající všechny náležitosti ku formální i materielně právní platnosti předepsané (ku příkladu notářský spis, jak shora jest uvedeno).
Pokud jde o účastníky, platí obecné předpisy o způsobilosti ke smlouvám, pokud se týče poslednímu pořízení. Z povahy účelu, který zákonodárce zákazem sledoval, vyplývá i různý účinek, podle toho, je-li sjednán mezi osobami cizími, či blízce příbuznými, v zákoně taksativně uvedenými. Zákaz ujednaný mezi osobami cizími nepůsobí nikdy vůči osobám třetím, i kdyby bylo docíleno nesprávně zápisu do knih pozemkových. Takový zápis jest věcně neúčinný, poněvadž nemá v zákoně odůvodnění, a proto prakse právem podobné návrhy zamítá. V tomto případě jest zcizení a zavazení přípustné i přes knihovní zápis; vzniká tu pouze pro toho, v jehož prospěch zákaz zní, osobní nárok na náhradu škody proti zciziteli pro porušení smlouvy. V souvislosti uvádím z rozhodnutí nejvyššího soudu R. II. 276/24 toto: »Prohlásili-li si spoluvlastníci navzájem, že nebudou uplatňovati soukromoprávní nároky na svůj podíl jako spoluvlastníci, omezili své právo jedině ve vzájemném svém poměru, nikoliv však v poměru k nezúčastněným třetím osobám. Tím, že zápověď zcizení, zatížení a zastavení byla knihovně poznamenána, nestalo se právo toho kterého spoluvlastníka ještě právem věcným, nedostupným exekuci.« Naproti tomu ustanovení druhé věty § 364c. připouští absolutní působnost zákazu, je-li sjednán mezi osobami blízce příbuznými a zapsán v pozemkové knize. Kdyby byla totiž taková působnost zákazu rozšířena i na osoby cizí, zasahovalo by to povážlivě do hospodářského života, což nebylo úmyslem zákonodárce; ten sledoval především a pouze ochranu rodinného majetku. Uvádím zde z důvodů rozhodnutí nejvyššího soudu Rv. I. 1129/33 ze dne 11. ledna 1934 toto:
»Při zákazu zcizení nemovitostí nezapsaným do veřejné knihy (§ 364 c. obč. zák.) na tom nezáleží, zda třetí osoba, na níž nemovitost přes zákaz byla přenesena, o něm věděla, pokud se týče věděti musila. Nebyl-li tvrzený zákaz, byť i mezi matkou a synem ujednaný, do veřejné knihy zapsán, nemá absolutního významu účinkujícího i proti třetím osobám a představuje jen obligatorní závazek mezi smluvníky samými, kterýžto závazek se osoby třetí nikterak nedotýká (srovnej též Ehrenzweig: Věcné právo, 1923, str. 181).«
Zákaz jest časově obmezen; zavazuje jen prvního vlastníka, na jeho dědice a právní nástupce se již nevztahuje. Lze tudíž zápověď vymazati z knih pozemkových na základě úmrtního listu osoby, pro niž byla zapsána.
Předmětem zákazu může býti věc nebo věcné právo; tedy také věci movité a nemovité Při movitostech nelze však za nynějšího stavu zákonodárství provésti publikaci zákazu a není zde tudíž zápověď praktická. V návrhu nového občanského zákona se vztahuje zákaz i na jiná práva než věcná; bude platiti tedy i o pohledávkách. Nyní však jest nejdůležitější a nejčastěji se vyskytuje zákaz zcizení a zavazení nemovitostí, sjednaný mezi osobami příbuznými a v knihách pozemkových zapsaný. Následky jeho jsou tak závažné a dalekosáhlé, že dokonce vzbuzují často pochybnosti o tom, zda jest ustanovení § 364 c. účelné a nepůsobí-li snad více škod nežli užitku. To se týká především účinků vedení exekuce nuceným zřízením práva zástavního a dražbou. Z právní povahy věcně působícího zákazu vyplývá, a úmyslem zákonodárce se prokazuje, že zákaz uskutečněný podle
druhé věty § 364 c. nutně se vztahuje nejen na prodej
nebo zastavení dobrovolné, zejména smluvní, ale i při
exekuční dražbě a při nuceném zřízení práva zástavního
s výjimkou práv, jež zapsanému zákazu předcházejí.
Těchto práv se ovšem pozdější zákaz nedotýká a rovněž
se nevztahuje na daně a dávky veřejné, za něž ručí ne-
movitost věcně a jež požívají zákonného práva zástavního. Nynější judikatura nejvyššího soudu jest jednotná;
pro úplnost cituji několik jeho zásadních názorů v této věci: Z rozhodnutí R II. 378/27: »Podmínkou věcné působnosti jest ve smyslu § 364 c. obč. zák. a § 14 třetí dílčí novely obč. zák. jenom zápis do knih a jakost osob tam uvedených. Těmto podmínkám věcné působnosti zákazu je vyhověno v projednávaném případě. Rekursní soud se mylně domnívá, že zákaz zcizení působí jen pro případ dobrovolného zcizení anebo zavazení. Kdyby tomu bylo tak, byla by otevřena cesta k obcházení zákonného zákazu a neměl by ceny. Vždyť pak by mohl každý třetí, kdož zákazu dbáti nechce, dobýti si exekuční titul a dokonce třeba i se souhlasem samého zavázaného zákazem (vlastníka) a dosáhl by účelu zakázaného. To zákon zamýšleti nemohl, naopak plyne z motivů zákona, že zákonodárce zamýšlel účinnost zákazu i proti exekuci. Původní tekst vládního návrhu (§ 53) vztahoval se jen na zcizení a zavazení smlouvou (dobrovolně), ale již komise panské sněmovny zvolila tekst nynější, kdy postiženo bylo zcizení a zavazení exekucí (srovnej zprávy just. komise str. 44). Stalo se to právě v úvaze, že by jinak i zapsaný zákaz neměl praktické ceny.« Z důvodů rozhodnutí R 952/28: »Zákon (§ 364 c.) mezi dobrovolným a nuceným zcizením a zatížením nerozeznává. Proto jest zápověď účinnou proti třetím osobám i při exekučním zcizení nebo zatížení (srovnej Randa, X. Vlastnické právo (X), s. 78, Ehrenzweig, Privatrecht I., str. 183, Mayr, Bürgerlisches Recht I., str. 79). Proto jest zápověď v tomto případě účinnou i proti vymáhajícímu věřiteli jako třetí osobě. Podle ustanovení § 364 c. druhá věta obč. zák. je pro platnost zápovědi rozhodným, zda byla založena mezi osobami tam uvedenými. Pozdější zrušení manželského svazku mezi smluvními stranami nemůže na její platnosti nic měniti.«
Z rozhodnutí Rv I. 430/32: »I literatura (Neumannův komentář k ex. ř. str. 377, Ehrenzweig II., str. 183, Klang, »Poznámky k novelám«, str. 55) i judikatura (rozh. 7617 a 8554 sb. n. s.) zastávají shodně stanovisko, že zákon v § 364 c. obč. zák. nerozeznává mezi dobrovolným a nuceným zcizení a zatížením. Je proto názor, že se zákaz zcizení a zatížení nevztahuje na exekuční zcizení a zatížení mylný.«
Přes toto vše se setkáváme zejména u prvních instancí s názorem, že lze povoliti exekuci právem zástavním proti zaknihovanému zákazu zcizení a nezbývá pak než rekurovati. Stal-li se však exekuční zápis již pravoplatným, lze docíliti výmazu jedině na základě vylučovací žaloby dle § 37 ex. ř., poněvadž zákaz zcizení a zavazení představuje právo, které nedopouští výkon exekuce. Exekuce vnucenou správou se však připouští i když vázne na nemovitosti zákaz zatížení; vychází se tu patrně z úvahy, že se nejedná o takové zatížení, jež by se týkalo vlastnictví sama o sobe a podstaty věci, nýbrž, že jsou postiženy pouze separované plody. Poněvadž jest však v praksi účinek exekuce vnucenou správou často pro vlastníka osudnější nežli sama exekuční dražba, stává se zákaz zatížení ilusorní. Judikatura povolující v takových případech vnucenou správu, vlastně maří zákonodárcem zamýšlený účinek. Sdílím názor, že i exekuce vnucenou správou jest zatížení, které zapsaný zákaz nepřipouští a vylučuje.
Zákaz zcizení znemožňuje prodej nemovitosti i je-li uvalen na vlastníka konkurs. Sjednali-li zákaz manželé a oba jsou v konkursu, tu ovšem správci konkursnímu nic nebrání, aby dal ku prodeji svolení a zákaz zrušil.
Ku rozhodnutí případu, je-li možná poznámka pořadí pro zcizení a zadlužení tam, kde vázne na nemovitosti zákaz nezcizovati a nezatěžovati břemeny, přispělo rozhodnutí nejv. soudu ze 7. října 1933 R I. 756/33 (srovnej článek kol. dr. Opatrného: »Poznámka pořadí pro zadlužení a Státní pozemkový úřad,« České Právo č. 1/1934). Byl tu vysloven názor, že povolení takové poznámky jest možné, poněvadž nejde ještě o žádné zatížení; poznámka pořadí pro zamýšlené zatížení má jen ten význam, že byl-li později proveden vklad, k němuž se poznámka vztahuje, přísluší zápisu poznamenané pořadí. Povolením poznámky nevzniká proto tomu, v jehož prospěch zákaz zcizení a zatížení jest zapsán, žádná újma. V souzeném případě šlo o zákaz ve prospěch státního pozemk. úřadu, tedy o zákaz vyplývající ze zákona; citovaného rozhodnutí lze však zajisté obdobně použiti i při zákazu smluvním.
V této souvislosti se klade otázka : Jest smluvní zákaz zcizení a zatížení přídělu takovou závadou a zatížením, jež dle malého přídělového zákona (č. 93/31) vyžaduje schválení státního pozemkového úřadu, i když je sjednali mezi sebou manželé nebo rodiče a potomci, kteří jinak ku zcizení přídělu svolení nepotřebují? Mám za to, že takový zákaz je přípustný i bez schválení státního pozemkového úřadu; vždyť účelem všech těch vrchnostenských zásahů a schvalování stát. poz. úř. jest tak často zdůrazňovaná ochrana přídělců; sjednají-li tito přídělci mimo to ještě smluvní zákaz mezi sebou, utvrdí se jenom ona dekretovaná ochrana přiděleného majetku a státnímu pozemkovému úřadu se v jeho výsostních právech žádná újma nestane.
A ještě ku poznámce pořadí: Na domě připsaném stejnodílně manželům vázne zákaz zcizení a zavazení bez svolení obou vlastníků. Jejich řádnou žádost o poznámku pořadí pro zadlužení první soudce zamítl, vzhledem к onomu zákazu, který prý smluvně oba vlastníky váže a ježto nebylo listinou prokázáno, že vlastníci vzájemně druhé polovice k zatížení uvolnili. V rekursu se namítalo, že dobrovolným podpisem žádosti o poznámku se žadatelé vzdali onoho závazku. Rekursní soud potvrdil usnesení první instance s .podotknutím, že v žádosti o poznámku pořadí l zavazení, každý spoluvlastník dává svolení pouze ohledně svého ideálního vlastnictví ku zatížení, nikoliv však svolení ohledně zatížení ideálního vlastnictví druhého spoluvlastníka. Názory obou soudů dostatečně nepřesvědčují a jsou v odporu se shora uvedeným rozhodnutím nejvyššího soudu o poznámce pořadí pro zatížení, kterou lze povoliti i při zapsaném zákazu zatížení. Z opatrnosti se však doporučuje vyjádřiti v takových případech souhlas ku zatížení a to výslovně a s tím podotknutím, že se má stati bez ohledu na zapsaný zákaz; může se tak státi v samostatné listině anebo v listině obsahující právní jednání o zatížení a zcizení.
Není zajisté potřebí žádného souhlasu ku zatížení, má-li ku příkladu manželka proti manželovi vykonatelný kontradiktorní rozsudek a chce-li na základě něho vésti reální exekuci na jeho majetek, na němž vázne zákaz zcizení bez svolení řečené jeho vymáhající manželky; bývá to častý případ při žalobách o alimenty a o rozdělení společného vlastnictví.
Smlouva obsahující jedině zákaz zcizení a zavazení podléhá listinnému kolku za 5 Kč z archu. Je-li však podstatným obsahem smlouvy jiné právní jednání, ku př. smlouva svatební s odstupem nemovitostí z rodičů na snoubence, tedy jednání, jímž se upravují majetkové poměry příští rodiny, pak všechna utvrzení a kautely vztahující se na řečený odstup a mající za účel ochranu rodinného majetku, mezi něž patří také zákaz dle § 364 c. obč. zák., nutno posuzovati jako část hlavního právního jednání a není třeba dávati zvláštní kolek 5 Kč, jako by to bylo jednání samostatné a na hlavním jednání nezávislé. Přes to finanční úřady ze zákazu požadují vždy kolek 5 Kč. Správnost takové prakse jest však pochybná.
Účinky zákazu nevztahují se na knihovní pohledávky a práva předcházející zapsanému zákazu a to z toho důvodu, že je nutno šetřiti, platné zásady o knihovní prioritě a ochraně nabytých práv.
II.
Účelem zákazu věcně působícího jest především zachování rodinného jmění a ochrana před neuváženou nebo marnotratnou disposicí majetkovou, to vše v zájmu rodiny, jako důležité společenské jednotky. Ale i při rozvodu a rozluce manželství má zákaz svoji důležitost. Manželé bývají v té době mimořádně rozrušeni a jsou pak pochopitelně náchylní dělati si navzájem nejrůznější obtíže.
Stává se často, že manželka ve stadiu rozvodu a rozluky z pochybného neb úmyslného návodu právního zástupce, převede svou polovičku usedlosti na otce neb bratra nebo strýce nebo podobně za tím účelem, aby způsobila manželovi co nejvíc útrat a nepříjemností, v předpokladu, že to bude museti manžel od toho kterého nastrčeného zpět ujímati, takže z toho vzniknou dvoje zbytečné kontraktní převody, dvoje poplatky státní i s dávkou přírůstkovou a provádí to někdy tentýž právní zástupce, proti předpisu o kolisi při zastupování, širokým kruhům právnickým vůbec neznámému anebo nesprávně vykládanému. Všecky ty zbytečné útraty by byly ušetřeny, kdyby zde byl zákaz zcizení, který by účastníky samo sebou přivedl k rozumnému upravení majetkových poměrů v zájmu vlastním a zejména v zájmu nezletilých dětí, jimž by ušetřené útraty přišly často velmi vhod. Nesmí se proto také podceňovati výchovný a preventivní význam zákazu. Dokud žijí manželé ve shodě, zákaz není pro ně žádným břemenem, dojde-li pak ku rozvratu, uchrání je před možnou škodou v důsledku nerozumné, jednostranné disposice, často zneužívané s ohledem na mentalitu rozvaděných manželů.
Naproti tomu se namítá, že zákaz zcizení a zavazení svádí ku lehkomyslnosti, jež pramení ve vědomí účastníků, že se na jejich nemovitý majetek nemůže vésti exekuce, že prý se tím ohrožuje peněžní úvěr a dále zejména úvěr konsumní a živnostenský, i úvěr u svobodných povolání, že by musel při rozšířenějším užívání zákazu úplně zaniknouti, poněvadž prý není možno v každém případě denního života zjišťovati knihovní stav dlužníkův. K tomu lze odpověděti, že pozemkové knihy jsou proto veřejně, aby se do nich nahlíželo a že by jistá těžkopádnost spojená s častějším nahlížením do knih pozemkových jenom všestranně prospěla a vedla k ozdravění úvěrové techniky; neboť dodnes platí: Vigilantibus iura!
I při rigorosním posuzování docházím k závěru, že jest se zákazem spojeno mnohem více výhod nežli škod a že se zákaz do nynějšího života hodí snad ještě lépe, než kdykoliv dříve. To potvrzuje také okolnost, že se zákaz nejenom přejímá do návrhu nového občanského zákona, nýbrž že se tam ještě rozšiřuje a to na všechna práva.
Téměř deset let sleduji, jak se reaguje při sepisování smluv, zejména svatebních, na podnět, aby byl do smlouvy zahrnut také zákaz zcizení a zatížení mezi účastníky, specielně mezi nastupujícími snoubenci, pak manžely; devadesát devět procent z nich se vysloví bez váhání pro zákaz, a hlavně odstupující rodiče to schvalují. Při smlouvách o úpravě majetkových poměrů se zřetelem na rozvod a rozluku manželství, bývá často zákaz jedinou možnou zárukou dodržení a uskutečnění smlouvy (vylučuje jednostrannou majetkovou disposici v době do pravoplatnosti rozvodu a rozluky manželství), Že někdo zákazu zneužije, připouštím; to nemůže vyloučiti ani ta nejlepší právní norma. Ale zkušenost jest přes to taková, že lze jenom doporučiti, aby byl zákaz pojat do každé rodinné, především svatební smlouvy, jako běžný a pravidelný její článek.
Ku potvrzení názoru, vyslovenému v tomto článku, že zákaz zcizení platí i za řízení konkursního, cituji nyní teprve ve sbírce Vážného uveřejněné rozhodnutí nejv. soudu ze dne 12. října 1934 R. II 419/34:
»K návrhu správce konkursní podstaty povolil soud prvé stolice soudní prodej nemovitostí úpadcových, na nichž vázl zákaz zcizení ve prospěch otce úpadcova. Rekursní soud vyhověl rekursu řečeného otce a zamítl návrh na soudní prodej nemovitosti. Důvody: pro reku- renta jest na nemovitostech, jichž soudní prodej byl správcem konkursní podstaty navržen a napadeným usnesením povolen, podle knihovního výpisu zapsán zákaz zcizení a zadlužení. Rekurent jest otcem úpadcovým. Z toho plyne, je zákaz zcizení a zadlužení byl založen mezi osobami v § 364 c. obč. zák. jmenovanými. Protože zákaz jest knihovně zapsán, působí proti třetím osobám a nepozbývá účinnosti ani za konkursního řízení, které není než generální exekucí. Zákaz zcizení brání nejen dobrovolnému, nýbrž i exekučnímu prodeji. Jest tedy zákaz zcizení v souzeném případě překážkou povolení soudního prodeje nemovitosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu správce konkursní podstaty. Důvody: poněvadž zákaz zcizení podle § 364 c. druhá věta obč. zák., mající účinek věcný a působící i proti třetí osobě, není předpisy konkursního řádu nijak dotčen, nelze bez souhlasu oprávněné osoby povoliti soudní prodej ani podle § 121, 122 konk. ř., jak správně dolíčil rekursní soud.«
Literatura a prameny: Randa-Kasanda: Právo vlastnické. Mayr: Soustava obč. práva — práva věcná. Böhrsch: Über die rechtliche Wirkung der grundbücherlichen Аnmerkung des Veräuserungs- und Belastungsverbotes. Not. Z. č. 11/1932. Blaha: Zákaz zcizení a zavazení podle § 364 с. obč. zák. České Právo č. 5/1933. Rozhodnutí nejvyššího soudu dle sbírky Vážného. Návrh superrevisní komise ku zákonu o nov. obč. zákoníku; Minist. spravedl. 1931.

Citace:

Zákaz zcizení a zatížení podle § 364c obč. zák.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 1, s. 9-11, 15-17.