NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 532.

Předražování (cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. zák.).
Krámské zařízení jest předmětem potřeby. Pod citované nařízení nespadá však úplatné postoupení výdělečné možnosti, pokud se týče úplatný postup najatých obchodních místností.

(Rozh. ze dne 13. září 1921, Kr I 923/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném sezení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku lichevního nalézacího soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 9. června 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem předražování podle § 20 odstavec prvý cís. nař. ze dne 24. března 1917 čís. 131 ř. z., napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nelze sice přisvědčiti názoru zmateční stížnosti, že krámské zařízení, nejsouc statkem spotřebním, nespadá pod pojem předmětů potřeby ve smyslu § 1 cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z. Dle doslovu tohoto paragrafu jsou předměty potřeby věci movité, sloužící přímo nebo nepřímo životním potřebám lidí a domácích zvířat. Dle toho nemůže býti pochybno, že i z movitých statků výrobních zejména stroje, nástroje, nářadí, zařízení a pod., sloužící výrobě nebo distribuci statků spotřebních, nepřímo slouží i životním potřebám lidí a domácích zvířat a požívají proto ochrany cit. cís. nařízení. Než v tomto případě vskutku je dle obecné zkušenosti pochybno a zůstalo nevyšetřeno, šlo-li při závadných převodech krámu, pokud se týče obchodu se zařízením a stanovení cen postupních pouze o prodeje krámského zařízení a zásob či a v jakém poměru spolu též o úplatné postoupení výdělečné možnosti, o úplatný postup nájmu místnosti k provozování živnosti obchodní. Sluší tu uvážiti, že již v úplatě vyjednané při převodu krámu se zařízením s Anny Š. na stěžovatele zahrnuta a soudem nalézacím uznána byla náhrada za immobilisované investice Š-ové do zřízení místnosti za krám. Za platnosti cit. cís. nařízení nebyla pak trestná ani činnost spadající nyní pod sankci § 8 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.

Citace:

č. 532. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 336-337.