Čís. 3661.


Byl-li dluhopis s prorogační doložkou předložen dlužníku pouze k podpisu, aniž mu byl čten a aniž ho dlužník sám přečetl a aniž byl upozorněn na prorogační doložku, nepodrobil se dlužník podpisem dluhopisu umluvenému sudišti.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1924, R I 226/24.) Žalující záložna domáhala se na žalovaném žalobou zadanou na okresním soudě v L. zaplacení 15 000 Kč na základě dluhopisu ze dne 7. prosince 1922, tvrdíc, že žalovaný podpisem tohoto dluhopisu podrobil se ve všech právních sporech z této zápůjčky příslušnosti okresního soudu v L. Žalovaný namítl nepříslušnost soudu a, doznávaje, že podepsal onen dluhopis, obsahující doložku prorogační, tvrdil, že doložka prorogační nebyla přečtena, že toliko podepsal vyplněný formulář dluhopisu, při čemž mu bylo toliko sděleno, na kolik byl dluhopis vystaven. Soud prvé stolice vyhověl námitce věcné nepříslušnosti a žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Žalovaný, podpisuje dluhopis, měl zachovati aspoň obyčejnou opatrnost, jakou u svéprávného muže a živnostníka dlužno předpokládati, a přečisti si, co podpisuje. Nebylo ani tvrzeno, že možnosti takové neměl. Spokojil-li se pouhým udáním, že jde o dluhopis na 15 000 Kč, a podepsal-li nečtený formulář dluhopisu, nutno o něm tvrditi, že se mlčky podrobil podmínkám v dluhopisu obsaženým, neboť nelze tvrditi, že podpisem dluhopisu pouze části obsahu jeho se podrobil a části nikoliv. V dluhopisu jest obsažena doložka prorogační, kterou nutno považovati za výslovnou úmluvu o příslušnosti soudu dle §u 104 j. n. Že žalovaný úmluvu takovou zamýšlel vyloučiti, nebylo ani tvrzeno. Že by tato výslovná úmluva, obsažená v listině o právním jednání, ještě zvláště musila býti smluvena a že by nebylo možno stejně jako v ostatní podmínky dluhopisu i v tuto úmluvu podpisem listiny vejíti, není zákonem předepsáno. Jest proto žalovaný vázán doložkou prorogační a nutno proto míti za to, že došlo tu k výslovné úmluvě stran o příslušnosti soudu dle §u 104 j. n.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Zjistil-li prvý soud výpovědí svědka Hynka K-a, že žalovanému byl dluhopis pouze k podpisu předložen, že však nebyl mu čten ani on sám jej nečetl a že bylo mu jen sděleno, že je to dluhopis na 15 000 Kč za zboží a že na prorogační doložku dluhopisu nebyl upozorněn, vyplynul z těchto zjištění správný závěr prvého soudu, že žalovanému při podpisu dluhopisu vůbec nebylo známo, že obsahuje ustanovení o výhradě příslušnosti soudu v L. Mylným jest náhled rekursního soudu, že žalovaný již pouhým podpisem dluhopisu projevil mlčky souhlas s prorogací, když nebylo ani zjištěno, že mu byla poskytnuta možnost, by se o obsahu dluhopisu přesvědčil, a domněnka rekursního soudu příčí se skutkovým zjištěním prvého soudu, že jednalo se ve spěchu, že dluhopis byl sepsán povrchně a že žalovanému pouze k podpisu byl předložen. Nebylo-li však prokázáno, že žalovanému byl, neb musel býti znám odstavec dluhopisu, vyhražující příslušnost soudní v L., nemohl ovšem ani mlčky projeviti srovnalé vůle s tímto ustanovením dluhopisu, podepsav dluhopis, a nedošlo tudíž k platné úmluvě a dohodě o příslušnosti soudní (§ 869 obč. zák.).
Citace:
č. 3661. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 464-465.