Čís. 12452.


Směnky (zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928).
Námitka, že podpis na směnce byl podvodně vylákán, jest námitkou relativní, již nelze uplatňovati proti poctivému majiteli směnky.

(Rozh. ze dne 16. března 1933, Rv II 107/33.)
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný mimo jiné, že podpis na směnce byl podvodně vylákán. Procesní soud prvé stolice směnečný platební příkaz ponechal v platnosti mimo jiné z těchto důvodů: Námitka žalovaného, že podpis na sporných směnkách byl podvodným způsobem vylákán, jest námitka nedostatku vůle a možno ji učiniti jen směnečnému věřiteli, který byl podvodu účasten, nebo o něm věděl. Jest i tato námitka žalovaného proti žalobci bezúčinná. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a dodal k důvodům prvého soudu, že ve smyslu § 87 sm. zák. nelze proti žalobci námitky, kterými žalovaný se brání, uplatňovati, jelikož nejde o námitky absolutní, nýbrž relativní, a důkaz, že žalobce při nabytí směnek nebyl dobré víry, žalovaná strana nepodala.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc po právní stránce úplně správně. Obzvláště jest přisvědčiti jeho právnímu názoru, že námitka, že podpis na směnce byl vylákán podvodem, je námitkou relativní, již nelze proto uplatňovati proti poctivému majiteli směnky. Tato zásada jest zastávána též v judikatuře a literatuře a z rozhodnutí, jichž se dovolává žalovaný, jež ostatně ani nedopadají na tento případ, neboť jejich základem byl jiný skutkový děj, nevyplývá nijak opak (sr. Grünhut, Wechselrecht, I. stránka 326, II. stránka 133 pozn. 5, Rouček, Česl. směneční právo bod 225).
Citace:
Čís. 12452.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 398-398.